Počítačové zpracování přirozeného jazyka

tějící substituce argumentů blízkými synonymy a modifikace adjektivy, nevstupují
do syntagmatických substitučních paradigmat (pronominalizace),
frazeologická spojení, ev. idiomy, frazémy, např. držet krok, hubu, mít šanci,
mít koho—co po ruce apod. Vyznačujeme je samostatným symbolem #,
který signalizuje, že ve skutečnosti jde o samostatnou jednotku. Výše uvedené
držet hubu a podobně i držet na koho zapíšeme tedy jako:
držet
# hubu
#
#
2. obligatorní, nutná doplnění mající pravidelně formu přímých a předložkových
pádů a vedlejších vět uvozených např. spojkami že, aby. Obligatorní
přímé i předložkové pády jsou vyznačeny symbolem & a větná doplnění
symbolem $. Můžeme tedy mít:
rozkázat t
= komu & co
= $(aby, co) = inf
dokázat t
= komu & co
= $(že)
3. fakultativní, nepovinná doplnění formálně realizovaná podobně jako v předchozím
případě přímými a předložkovými pády. Vyskytují se s příslušnými
slovesy pravděpodobně dosti často (zde nám zatím chybí potvrzení tohoto
odhadu na základě rozsáhlejších korpusových dat), ale jejich vypustitelnost
nepochybně svědčí o jejich fakultativnosti. K označení těchto případů užíváme
?, takže můžeme mít např.:
dopisovat si
= s kým ? o čem,
kde lze mít jak dopisovat si bez doplnění, tak i dopisovat si s kým, dopisovat
si o čem a nakonec rovněž dopisovat si s kým o čem.
Zařazujeme sem i případy jako
vyprovázet, vyprovodit t
= koho ? (z čeho, do čeho, na co),
v nichž první doplnění pokládáme za obligatorní, ale ostatní uvedená v závorce
mohou a nemusí být přítomna. Lze namítnout, že mají adverbiální
povahu (označují místo), je však třeba si uvědomit, že se pojí se slovesem
65