Počítačové zpracování přirozeného jazyka

4 Reprezentace morfologických struktur (pro
češtinu)
Morfologie zahrnuje tři oblasti, jichž je potřeba se dotknout:
• formální morfologii, tedy vlastní tvarosloví – zahrnující flexi, tj. tvoření
slovních tvarů ohýbáním, případně dalšími morfologickými procesy jako
alternacemi, sem patří deklinace, skloňování: substantiv, adjektiv, zájmen
a číslovek, konjugace, časování: sloves, stupňování: adjektiv a adverbií,
• derivační morfologii, tj. tvoření slov – popisuje odvozování (derivování)
nových jednoslovných výrazů z jiných, obvykle považovaných za základní
(slovotvorných základů), a to na úrovni morfémů (sufixací, prefixací):
ryba → rybník (substantivum – substantivum)
den → denní (substantivum – adjektivum)
učit → učitel, učit → učení (sloveso – substantivum, pak jde o tzv. deverbativa)
vypracovat → vypracovaný (sloveso – deadjektivum)
myslet → vymyslet, rozmyslet (sloveso – sloveso)
rychlý → rychle (adjektivum – adverbium)
rychlý → rychlost (adjektivum – substantivum)
student → studentka (subst. – subst.: přechylování)
dům → domek → domeček (subst. – subst.: tvoření deminutiv)
bába → babizna (subst. – subst.: tvoření augmentativ).
Tvoření slov se v české lingvistice vždy věnovala a stále věnuje značná
pozornost (viz např. práce Dokulilovy, nebo Příruční mluvnice aj.). Poměrně
dobře jsou popsány slovotvorné vztahy, zejména vztah fundace, chybí však
konfrontace teoretického popisu s konkrétními českými jazykovými daty. I
zde je potřeba obrátit se ke korpusovým datům a z nich získat potřebné konkrétní
údaje o:
– funkčním zatížení jednotlivých sufixů, např. agentivního -tel a jeho protějšků
jako pytel, datel, trpitelského -ec jako trestanec či chovanec, nástrojového
-tko – ukazovátko, lokálního -iště v případech jako bojiště, hřiště a
jiných,
– konkrétních inventářích sufixů a statistické údaje o četnostech sufixů a prefixů
v korpusech,
35