Počítačové zpracování přirozeného jazyka

8 Pragmatická rovina
Podrobná analýza vět přirozeného jazyka přesvědčivě ukazuje, že ani detailní
sémantická analýza vět PJ, jak byla naznačena výše, nevyčerpává ještě plně problém
porozumění větám PJ. Věty lze dále zkoumat z hlediska uživatele jazyka a
z hlediska postojů, které uživatel (dále UJ) může zaujímat k sémantickému jádru
věty, jímž pro nás, jak jsme už naznačili, je konstrukce + funkce konstrukcí konstruovaná.
Zkoumání těchto otázek konstituuje pro nás oblast, kterou budeme
dále nazývat interní (vnitřní) pragmatika.
I když přihlédneme k postojům UJ, i tak značná část vět PJ ještě nebude
umožňovat jednoznačnou sémantickou interpretaci, pokud navíc nebudeme respektovat
skutečnost, že vět se užívá v konkrétních komunikačních situacích a
kontextech. Samotná sémantická analýza ukazuje, že mnohé věty jsou sémanticky
neurčité, neboť neoznačují určitou konkrétní konstrukci, jak bychom očekávali,
nýbrž nějakou otevřenou konstrukci. Zkoumání tohoto okruhu problémů konstituuje
pro nás externí (vnější) pragmatiku.
8.1 Interní pragmatika
Ukázali jsme výše, že z hlediska sémantiky věta vyjadřuje konstrukci a denotuje
propozici. Taková analýza ještě není úplná a snadno se lze přesvědčit o tom,
že věta obsahuje ještě další informaci, která se týká UJ. Ve větě vždy najdeme
specifické formální prostředky, které signalizují, že:
1. UJ pokládá propozici, kterou daná věta označuje, za pravdivou v nějakém
(obvykle aktuálním) světě W a okamžiku S, pak jde o tvrzení formálně
signalizované např. indikativem,
2. UJ chce zjistit, jaká je pravdivostní hodnota dané propozice – pak jde o
empirickou otázku, a to buď o otázku zjišťovací, nebo o otázku doplňovací,
3. UJ chce, aby propozice odpovídající dané větě byla v aktuálním světě a
okamžiku S pravdivá – potom jde o rozkaz formálně signalizovaný imperativem,
4. UJ si přeje, aby propozice odpovídající dané větě byla pravdivá v aktuálním
světě a okamžiku S – pak jde o přání.
117