Řešené příklady - Magisterský program Inteligentní budovy

Při známé svítivosti I obou zdrojů a vypočtených prostorových úhlech Ω 1 a Ω 2 lze již podlerovnice (23) stanovit světelné toky Φ Z1→A1 a Φ Z2→A2 vyzařované zdroji Z 1 a Z 2 do prostorovýchúhlů Ω 1 a Ω 2 . Po dosazení do výrazu (23) pro toky Φ Z1→A1 a Φ Z2→A2 vycházíΦΦZ 1 → A 1= I ⋅ Ω1=−3= 231⋅3, 97 ⋅100,92 lmZ 2 → A 2= I ⋅ Ω2=−3= 231⋅4, 23 ⋅100,98 lmObr. 23 Ke stanovení toků Φ v1 a Φ v1 vycházejících z povrchu A 1 , resp. povrchu A 2 plochy A.Po dosazení toků Φ Z1→A1 a Φ Z2→A2 do rovnic (20) a (21) se již stanoví tok Φ v1 vycházejícíz povrchu A 1 a tok Φ v2 vycházející z povrchu A 2 .ΦΦ[ ⋅Φ( Z1→A1)] + τ ⋅Φ( Z 2 A2)[ ] = [ 0, 5 ⋅0,92] + [ 0,15 ⋅0 98]ρ = 0,61 lmv1 =→,[ ⋅Φ( Z 2→A2)] + τ ⋅Φ( Z1A1)[ ] = [ 0, 5 ⋅ 0,98] + [ 0,15 ⋅0 92]ρ = 0,63 lmv2 =→,Hledané průměrné hodnoty světlení M 1 a M 2 se získají vztažením toků Φ v1 a Φ v2 na obsah plochy AZávěr:Φv 10,61M1= = = 30,5 lm·m -2A 0,02Φv20,63M2= = = 31,5 lm·m -2S 0,02AAbychom mohli zjistit průměrné hodnoty světlení M obou stran rovinné plochy A v poli dvousvětelných bodových zdrojů Z 1 a Z 2 s daným světelným tokem Φ, bylo nejprve třeba vypočítatsvítivost I zdrojů a určením prostorové úhly Ω 1 , resp. Ω 2 , pod kterými jsou povrchy A 1 a A 2 plochyA z bodových zdrojů Z 1 , resp. Z 2 , vidět. Poté již bylo možno vyřešit světelné toky Φ Z1→A1 , resp.Φ Z2→A2 , dopadající na povrch A 1 , resp. A 2 , plochy A. Z toků Φ Z1→A1 a Φ Z2→A2 pak byly stanovenytoky Φ v1 , resp. Φ v2 , vycházející z povrchů A 1 , resp. A 2 a jejich vztažením ne velikost plochy Abyly konečně určeny hledané hodnoty světlení M 1 = 30,5 lm·m -2 a M 2 = 31,5 lm·m -2 obousledovaných povrchů.23