Slovo úvodem - Ljudmila

nakladatelství Před rokem 1991 bylo Slovinsko jiné.
Bylo součástí bývalé Jugoslávie, v níž
dva milióny obyvatel, osm procent obyvatelstva, vytvářelo čtvrtinu hrubého domácího
produktu. Bylo etnicky homogenní, částečně autonomní republikou, jejíž obyvatelé
používali jiný jazyk než jakým byl většinový jazyk federace. Kniha byla tehdy
předmětem »zvláštního společenského významu«, jak zněla samosprávní fráze. Po staletí zachovávala
slovinské kulturní a národní povědomí v období různých nadvlád, z nichž se nejdéle udržela rakouskouherská
monarchie. První národní kulturní program vlastně zformoval ústřední slovinský básník
France Prešeren (1800-1849) svým zásadním rozhodnutím o psaní ve slovinštině a ne v tehdy úředním
hovorovém jazyce, němčině, ve které zpočátku také vytvořil něco (méně zdařilé) poezie. Roku 1866 přeložil
v předmluvě ke druhému vydání jeho Poezií (1847) tento národní program do více programového
jazyka básník a prozaik Josip Stritar (1836-1923). Slovinští spisovatelé odehráli i v přelomových letech
novější slovinské historie (1988-1991) viditelnou roli při formování slovinské státnosti, mimo jiné byli
také autory zkušební »spisovatelské« ústavy ještě v době Jugoslávie. Dalo se tedy očekávat, že samostatný
stát status slovinské knihy a tvůrčího psaní ve všech oblastech vydatně podpoří.
Tyto iluze netrvaly dlouho, kniha totiž začala sdílet společný osud se všemi spotřebitelskými výrobky
na trhu. Fakt je, že po liberalizaci hospodářství vzniklo místo někdejších přibližně dvaceti státem
kontrolovaných nakladatelství asi sto hospodářských společností, které byly registrovány také k nakladatelství,
fakt je, že každý rok na knižním veletrhu v Lublani vystavuje zhruba osmdesát nakladatelů
a fakt je, že v posledních letech 20. století ve Slovinsku vycházelo každý rok přibližně čtyři tisíce knižních
titulů, z toho více než tři čtvrtiny prvních vydání, což bylo dvakrát více než roku 1990; fakt ale
také je, že těch 2000 titulů roku 1990 vyšlo v celkovém nákladu šest miliónů knih, což byl také celkový
náklad roku 2000, průměrný náklad na vydaný titul se tedy během deseti let snížil na polovinu a vyšel
na 1500 výtisků. Počty jednotlivých kulturně významnějších programů se nadto nejvíce snížily: průměrný
náklad básnické sbírky padl pod 500 výtisků, náklad slovinské prozaické knihy začíná na 400
výtiscích a jen zřídkakdy přesáhne 1500.
V souladu s pádem prodeje vzrostly i prodejní ceny knih a přiměřeně k potřebám na celkovém trhu
se prodávaly stále méně. V dobách socialistického nedostatku spotřebních statků se tedy za zbylé peníze
kupovaly knihy, neboť nic jiného nebylo k sehnání. Nyní je na prodej vše, od hamburgerů přes
oblečení od návrhářů po akcie, a výběr je velký. Kniha stojí tolik co oběd pro čtyři osoby, můžete si ji
ale vypůjčit v každé knihovně, zadarmo. Prodej knih tak během deseti let poklesl na třetinu dřívějšího,
naopak výpůjčka knižního titulu vzrostla z průměrně třech až čtyřech na průměrně devět titulů na
obyvatele ročně.
Částečně ke změně spotřeby domácích knih dopomohla také zvýšená spotřeba knih cizích. Své literární
vzdělání jsem si v osmdesátých letech umožnil díky knihám, které jsem propašoval z cestování
autostopem po Západní Evropě. Dovezené knihy byly vzácné, proto moji sbírku kopírovali pro univerzitní
knihovny. Nyní lze sehnat americké, anglické, německé, italské a francouzské vydání v Lublani
častokrát zároveň s vydáním v cizině. Co se nesežene v knihkupectví, je možné objednat si po internetu,
častokrát i rychleji a levněji, proto je opravdových knihkupectví stále méně, v Lublani například
méně než obchodů s horskými koly.
Krátká povídka
o současném slovinském
Status literatury se změnil. Před rokem 1991 lidé literaturu nezřídka četli kvůli tomu, aby v ní našli
něco jiného. Jiného. Něco takového, co se jinde nemohlo slyšet. Historii, sociologii, politiku. V románu
hledali demokratické ideje, v poezii hlas vzdoru. Nyní má politika dovoleno vše a literatuře zůstali jen ti
čtenáři, kteří se o ni zajímají, protože je zajímá literatura. Domov se pro slovinskou literaturu stal příliš
těsným a počet domácích čtenářů příliš malým.
3