Slovo úvodem - Ljudmila

To zužování prostoru některé spisovatele velice postihlo, jiní se uchlácholili zájmem cizích nakladatelů:
současné slovinské autory, kteří vydali v zahraničí samostatnou knihu před rokem 1991, je možné
spočítat na prstech ruky, v posledních deseti letech však knižní vydání v cizích jazycích zažilo více než
šedesát žijících autorů. Řada autorů vydává ve vlivných časopisech, pár jich je zapojených do nejuznávanějších
cizích nakladatelských programů. I exotičtí Slovinci jsou použitelní pro byznys: nakladatelství
Gallimard začalo po celém světě prodávat Brinu Svit žijící v Paříži, nakladatelství Verse filozofa Slavoje
Žižka, a nejspíš už není daleko den, kdy budou slovinští nakladatelé kupovat slovinské autory od cizích
nakladatelství. A možná je i překládat: k jejich mezinárodnímu proražení přispělo i to, že Brina Svit
začala po prvních přeložených knihách psát francouzsky a Slavoj Žižek anglicky.
Dnešní slovinský čtenář již neočekává, že poezie vytvoří lepší svět a dá smysl jeho životu, spoléhá
se pořád už jenom na sebe. Národní vědomí opustilo romány a přestěhovalo se do textů předvolebních
kampaní. Literatura se osvobodila od společensky významných funkcí, osamostatnila se, přišla na své,
tak ale ztratila dost společenského vlivu. Státní pomoc knize, která je pro národ významná, setrvala
ještě z minulého režimu; s jeho pomocí vyjde každý rok přibližně 200 knižních titulů a vychází přibližně
sedmdesát kulturních časopisů užšího profilu nákladem od asi sta do zhruba tisíce výtisků. Roku
2003 bylo na podporu knižním vydáním určeno kolem 1,4 miliónu eur, na podporu časopisům 800.000
eur, pro spolupráci se zahraničím od stipendií překladatelům k spolufinancování literárních festivalů
zhruba 280.000 eur, něco málo pak ještě na povzbuzení kultury čtení, především literárních vystoupení
a debat v knihkupectvích. Můžeme usuzovat, že taková podpora umožňuje vznik většiny kvalitních
projektů domácí a přeložené literatury, vždyť nesubvencovaná kniha vrátí své náklady (při platbě odpovídajících
práv všem autorům) teprve u nákladů, kterých ve Slovinsku dosahují knihy beletrie jen
vzácně.
Přiměřeně k nové pozici se změnilo i slovinské knižní nakladatelství: z velkých nakladatelství socialistického
času se přetvořilo a vydrželo vlastně jen jedno, které dnes prodá téměř polovinu knih ve
Slovinsku a dosahuje většiny zisků tak, že kupuje práva na knihy na Západě a vydává je také ve svých
nakladatelstvích na území bývalé Jugoslávie. Druhý největší nakladatel, někdejší Státní nakladatelství
Slovinska, nakladatelství beletrie zrušil, vydává již převážně pouze učebnice a více než nakladatelstvím
se zabývá kapitálovými investicemi. Jak prokázal nedávný průzkum, jenž financovalo Ministerstvo
kultury, většinu kulturně důležitých knih ve Slovinsku vydávají malí neprofitující nakladatelé,
početní jsou mezi nimi tací, kteří nemají ani jednoho zaměstnance.
Jak malý neprofitující nakladatel přežije v malém profitujícím státě, jaké je dnešní Slovinsko, je
však již téma, které patří spíš do fiction než do faction. Elementy sociálního dramatu, burlesky, hororu
a absurdní komedie jsou zajištěny.
Andrej Blatnik
www.andrejblatnik.com
4