Slovo úvodem - Ljudmila

(Sakra) (2000) Mihy Hočevara, V petek zvečer
(V pátek večer) (2000) Danijela Sraky a
Zadnja večerja (Poslední večeře) (2001) Vojka
Anzeljce. Všechny filmy jsou prvotiny a vyjma
Poslední večeře při všech spolupracovala
státní televize.
Rok 2001 byl pro slovinskou filmovou produkci
v lecčems přelomový. Slovinsko se stalo
členem evropského koprodukčního fondu Euroimages.
V prvním roce členství dva slovinští
producenti spolupracovali jako menšinoví
koproducenti na filmu Nikogaršnja zemlja
(Země nikoho) Danise Tanoviće. Film byl oceněn
na festivalu v Cannes za nejlepší scénář
a byl nominován na cenu Oskara za nejlepší
cizojazyčný film. V září se stala největší událost:
lev budoucnosti pro Jana Cvitkoviče a
jeho film Kruh in mleko (Chléb a mléko).
Na pokračujících úspěších má podíl také
propagační oddělení Filmového fondu, který
z roku na rok rozšiřuje své propagační zkušenosti
a znalosti o světových festivalech. Druhý
film Saši Podgorška, Sladke sanje (Sladké
sny) (2001), na festivalu ve Valencii (Španělsko)
získal Zlatou palmu a finanční odměnu
ve výši 20.000 amerických dolarů.
Rok 2002 začal nadmíru úspešně: Ljubljana
(Lublaň), druhý film Igora Šterka, byl
zařazen do soutěžní části programu festivalu
v Rotterdamu (Tiger’s Award), který je určen
prvotinám a druhým filmům. Film Varuh
meje (Strážce hranice) Maji Weissové byl
zařazen na berlínském festivalu do sekce Panorama,
kde získal cenu za nejinovativnější
film (Manfred-Salzgeber Jury Preis). Film Slepa
pega (Falešná piha), celovečerní prvotina
Hanny A.W Slak, byla premiérově uvedena
na festivalu v Locarnu ve Švýcarsku. Dosud
film získal tři ceny. Film Janeze Lapajneho
Šelestenje (Chrastění) byl premiérově uveden
na filmovém festivalu v Montrealu, kde soutěžil
v kategorii o nejlepší prvotinu. Zvenenje
v glavi (Zvonění v hlavě) Andreje Košaka se
stal slovinským kandidátem na Oskara za
cizojazyčný film roku 2003.
Rezervi deli (Náhradní díly) Damjana Kozoleho
se v roce 2003 umístili v soutěžním
programu festivalu v Berlíně. Ve stejném roce
krátký film Atorzija (Atorze) Stefana Arsenijeviće
získal zlatého medvěda na Berlinale a
nominaci na Oskara. V roce 2004 film Predmestje
(Předměstí) Vinka Mödendorferja byl
téměř současně uveden na festivalech v Benátkách
a Montrealu.
Presenting the Slovenian Film Fund
The Film Fund of the Republic of Slovenia was founded
in 1994. Since 1995 it has provided continuous programming,
planning and making possible the film production,
which is co-financed from the state budget. From the
year 1995 to 2004 45 full-length films, 30 short films, 9
documentaries, 19 animated and puppet films and 9 video
projects have been created with the financial aid of this organisation.
This period is the renaissance of the Slovenian
film and its assertion on the global level and, before that,
on the level of European film. During these years the independent
film producers have become the managers of film
production following the European model. Within the financial
estimate for the film they had to contribute a share of at
least 20 percent. That is not much for the rest of the world,
but it is a lot for Slovenia as a country in transition, where
the film production had been financed in whole by the state
not long ago. That had been the way how some of the most
successful films at home and abroad were created: Carmen
by Metod Pevec (1996), Express, Express by Igor
Šterk (1997), Stereotype (1998) and Porno Film (2000)
by Damjan Kozole, the first Slovenian full-length animated
film Socialisation of The Bull by Zvonko Čoh and Milan Erič
(1998), and Idle Running by Janez Burger (1999) – the
second big festival hit after Express, Express.
Besides the new generation of film directors a new
way of work has developed: first the film was recorded and
then handed on to the Film Fund for possible finalisation.
A number of films were created in this way: Outsider by
Andrej Košak (1997) – still the biggest Slovenian box office
hit, Dark Angels by Sašo Podgoršek (1999), Fuckit
by Miha Hočevar (2000), Friday Evening by Danijel Sraka
(2000) and The Last Supper by Vojko Anzeljc (2001). All of
these films are debuts and the national television contributed
to all of them except for The Last Supper.
2001 was a turning point for Slovenian film production
in many senses. Slovenia became a member of the
European co-production fund Euroimages. In the first
year of membership two Slovenian producers contributed
as minor partners to the film No Man’s Land by Danis
Tanović. No Man’s Land received the award for best script
64