Sociální aspekty dopravy zatěžování <strong>dopravou</strong> traffic assignment - proces zatěžování modelové sítě přepravními vztahy životní styl life style – soubor vzorců chování včetně spotřebního chování, který je charakteristický pro určitou sociální skupinu, vrstvu či kategorii. Životní styl je proměnná výrazně ovlivňující jak dopravní chování tak zátěž životního prostředí. 106
9. Legislativní rámec Legislativní rámec 9.1 Legislativní nástroje EU pro ochranu vlivů dopravy na životní prostředí Právní ochrana životního prostředí prošla od počátku evropské integrace dynamickým vývojem. Ochrana ŽP je v rámci EU regulována závaznými i nezávaznými mechanismy. Základem závazné regulace je Smlouva o Evropském společenství (SES, Římská smlouva), která byla čtyřikrát novelizována – Jednotným evropským aktem, Smlouvou o založení Evropské unie (Maastrichtská smlouva), Amsterodamskou smlouvou a Smlouvou z Nice. Právo Evropského společenství (ES) je zvláštním druhem práva a jeho působnost je vymezena podle čl.3b Římské smlouvy „ mezemi svěřených pravomocí a cílů, jež mu v ní byly stanoveny“. Do společné působnosti patří i ochrana ŽP. Smlouva v čl. 6 vyžaduje, aby ochrana ŽP byla integrována do všech politik ES s důrazem na udržitelný rozvoj. Většina specifických norem přijímaných k ochraně ŽP pak vychází z čl. 95 harmonizujícím předpisy za účelem vytváření vnitřního trhu a čl. 174 –176, které jsou klíčovým právním základem pro opatření na úseku ŽP. Ustanovení Římské smlouvy nelze aplikovat přímo. Je nutné je konkretizovat v tzv. sekundárních pramenech práva ŽP. Většina ustanovení komunitárního práva ŽP je obsažena v nařízeních, směrnicích a rozhodnutích Evropského parlamentu, Rady a Komise. Právní předpis, který by byl komplexně zaměřen na řešení problematiky životního prostředí v ES, nebyl dosud koncipován (Kružíková et al., 2003). Základními principy práva ŽP Společenství (Ball et al., 1998) jsou: - princip prevence: obecně nejdůležitější v ochraně ŽP. Je na něm založena ekologická politika všech států . Má klíčovou roli v právních úpravách. Účinnější a levnější je prevence než dodatečná náprava škod. - princip subsidiarity: týká se rozdělení vztahu kompetencí mezi jednotlivými úrovněmi řízení. Subsidiarita znamená, že kompetence by měly být umístěny na nejnižší možné úrovni rozhodování, která je nejblíže k danému problému a k občanům. Zásada subsidiarity je společná pro všechny politiky koordinované ES. Podle principu subsidiarity by ES mělo být aktivní pouze tehdy, jestliže by stejně účinně nemohly zasáhnout členské státy samostatně. V politice ŽP je použití tohoto principu omezeno, neboť řada problémů ŽP nerespektuje státní hranice (typicky znečištění ovzduší). Regulace na úrovni ES je proto většinou účinnější. - princip vysoké úrovně ochrany: při přijímání evropských právních norem by se mělo vycházet z tradic „přísnějších“ členských států a nejnovějších technologií a metod ochrany. Standard ES může být „měkčí“, než je v nejpřísnějším státě EU. Jednotlivé státy si mohou ponechat své přísnější normy. Tento princip také slouží k „exportu“ národní legislativy o ŽP z náročnějších států EU do ostatních členských států a omezuje „nekalou konkurenci“ států s měkčími nároky na ochranu ŽP. - princip „platí znečišťovatel“: ekonomické náklady na odstranění znečištění ŽP by neměla hradit celá společnost, ale specifičtí původci znečištění. Jde o snahu o tzv. internalizaci externalit. Tento princip vyžaduje od znečišťovatele převzetí odpovědnosti za externí náklady, jež vznikají v důsledku jeho znečišťujících aktivit. - princip ochrany co nejblíže u zdroje znečištění: škodě na ŽP má být zabráněno co nejblíže původci a ne až na dalších stupních řetězce znečištění. Příkladem je např. snaha zpracovávat nebezpečný odpad co nejblíže jeho původci a ne na vzdálených zpracovatelských zařízeních (snižuje se počet rizik spojených s manipulací a <strong>dopravou</strong>). - princip trvale udržitelného rozvoje: byl definován jako „rozvoj uspokojující požadavky současnosti bez toho, aby byla narušena schopnost příštích generací uspokojit své vlastní potřeby,“ a to pokud jde o potřeby ekonomické, sociální i environmentální. Stal se obecným principem ochrany ŽP v členských státech na základě Maastrichtské smlouvy. - princip integrované ochrany: musí se přihlížet ke všem možným dopadům na ŽP. Nelze sledovat pouze jeden aspekt ochrany a pominout ostatní. V širším slova smyslu to znamená, že se k dopadům na ŽP musí přihlížet i při navrhování a provádění ostatních politik ES (jako je průmyslová politika, politika ochrany spotřebitele, dopravní politika, trans-evropské sítě). Princip integrované ochrany je považován za vůbec nejdůležitější princip ochrany ŽP v ES. 107
Change language