elektronický průvodce udržitelnou dopravou - Centrum dopravního ...

Udržitelný rozvoj a doprava
2. Udržitelný rozvoj a doprava
2.1 Udržitelný rozvoj
Současný industriální model ekonomiky vznikl historicky v jiných ekonomických, společenských
a civilizačních podmínkách, v čase, kdy byl zdánlivě dostatek zdrojů i prostoru pro neomezený růst, jejich
neomezenou spotřebu a neomezenou produkci odpadů. V současnosti však již lidstvo naráží a překračuje limity
nosné kapacity planety a tento ekonomický systém se
stává neudržitelným. Koncepce udržitelného rozvoje
představuje alternativní model rozvoje společnosti,
který odpovídá nové situaci současného světa, který se
v posledních desetiletích radikálně proměnil. Před
vznikem koncepce udržitelného rozvoje chyběla ve
společnosti reflexe přirozených environmentálních
limitů hospodářského růstu. Hospodářský růst byl
obecně považován za měřítko rostoucího blahobytu
a úspěšného společenského rozvoje vůbec. Již brzy po
nástupu průmyslové revoluce (19. století) se však
ozývaly hlasy ekonomů a demografů (Thomas R.
Malthus, David Ricardo nebo John S. Mill)
o nemožnosti neomezeného ekonomického růstu
(zvláště pak, pokud je spojen s růstem počtu obyvatel).
V 60. letech 20. století se objevuje nový pojem
Obr. 1. Mokřad (Foto: J. Jedlička, CDV)
„Globální problémy“ (celosvětové problémy), jejichž naléhavost vynikla ve 20. stol. v souvislosti s globalizací
lidské (zejména západní, konzumní) civilizace. Termín byl zaveden a posléze rozšířen zejména v souvislosti
s činností Římského klubu. Římský klub byl založen v roce 1968 v Římě; sdružuje významné vědce, kulturní
a politické osobnosti i představitele průmyslu. Teorie a metody Římského klubu vycházejí z předpokladu, že se
lidstvo v současné době nachází v krizové situaci a že je třeba přistupovat ke zkoumání globálních problémů
komplexně, s ohledem na vzájemnou provázanost všech částí životního prostředí Země. Tento vývoj názorů je
v současné době dále rozvíjen, zejména ve vyspělých zemích, směrem ke zkvalitnění stránky rozvoje a v této
souvislosti udržitelný rozvoj představuje nový rámec strategie civilizačního rozvoje. Ten vychází ze zprávy
Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj (Brundtlandt, 1987), která za udržitelný považuje takový rozvoj,
který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích, a aniž by se to
dělo na úkor jiných národů. V české
legislativě definici udržitelného
rozvoje upravuje Zákon o životním
prostředí č. 17/1992, ve znění
pozdějších předpisů, jenž za trvale
udržitelný rozvoj pokládá takový
rozvoj, který současným i budoucím
generacím zachová možnost
uspokojovat jejich základní životní
potřeby a přitom nesnižuje
rozmanitost přírody a zachovává
přirozené funkce ekosystémů.
Světový summit o udržitelném
rozvoji, který se konal
v Johannesburgu v roce 2002
Obr. 2. Dopravní kongesce. (Foto: J. Vašíček, CDV)
zdůraznil, že je nutné prosazovat
takový rozvoj, který zajistí rovnováhu mezi třemi základními pilíři: sociálním, který respektuje potřeby všech,
ekonomickým, pro udržení vysoké a stabilní úrovně ekonomického růstu a zaměstnanosti a environmentálním,
pro účinnou ochranu životního prostředí a šetrné využívání přírodních zdrojů. Mezi základní principy
udržitelného rozvoje patří: propojení základních oblastí života (ekonomické, sociální a životního prostředí);
dlouhodobá perspektiva (každé rozhodnutí je třeba zvažovat z hlediska dlouhodobých dopadů, je třeba
strategicky plánovat), kapacita životního prostředí je omezená (nejenom jako zdroje surovin, látek a funkcí
potřebných k životu, ale také jako prostoru pro odpady a znečištění všeho druhu), předběžná opatrnost
(důsledky některých našich činností nejsou vždy známé, neboť naše poznání zákonitostí fungujících v životním
19