elektronický průvodce udržitelnou dopravou - Centrum dopravního ...

Zdravotní rizika dopravy
Škodlivina Zdravotní rizika
Kadmium
(Cd)
Nikl
(Ni)
Chrom
(Cr)
Platinové kovy
(Pt, Rh, Pd)
Polycyklické
aromatické
uhlovodíky
(PAHs)
Benzen
(C6H6)
Toluen
(C7H8)
Styren
(C8H8)
Formaldehyd
(CH2O)
1,3-butadien
(C4H6)
Pevné částice
(PM)
Toxický kov. Akutní otrava se projevuje zvracením, pálením, křečovitými bolestmi v žaludeční krajině, průjmy,
závratěmi až bezvědomím, může skončit smrtí (30 až 40 mg). Chronická otrava má dosti pestrý a neurčitý obraz.
Bioakumulací se ukládá v játrech a ledvinách. Do organismu se dostává potravou, dýcháním, prostupuje placentou a
je pravděpodobně karcinogenní.
Toxický kov, vyvolávající kontaktní alergie, akutní i chronické otravy. Možný karcinogen.
Toxický kov, zejména jeho šestimocné sloučeniny. Již 0,5 g oxidu chromitého usmrcuje člověka. Alergen, možný
karcinogen.
Rhodium (Rh) - může způsobovat kožní alergie; platina (Pt) - nezpůsobuje takové obtíže, jako její sloučeniny, vzácně
způsobuje vyrážku; paladium (Pd) - většinou považováno za toxikologicky bezvýznamné, jeho sloučeniny mohou mít
hepatotoxický a nefrotoxický účinek, mohou způsobovat hemolýzu.
Mnohé sloučeniny z této skupiny mají prokazatelné mutagenní a karcinogenní účinky - benzo(a)pyren, který reaguje
s nukleofilními částmi DNA, nitro PAHs. Jsou považovány za tzv. ultimativní karcinogeny. Toxikologické účinky -
interakce s vnitřní biologickou strukturou.
Poškození nervového systému, jater, imunity, dýchacích cest, leukémie. Je prokázaný lidský karcinogen
klasifikovaný ve skupině 1 IARC (látky karcinogenní pro člověka). Jako pro genotoxický karcingen pro něj nelze
stanovit teoreticky bezpečný limit v ovzduší.
Inhalační experimenty na zvířatech prokázaly, že většina toluenu je distribuována do tukové tkáně, nadledvinek,
ledvin a mozku. Byly prokázány vážné dysfunkce CNS a poškození chromozomů periferních lymfocytů.
Toxické účinky styrenu na organismus člověka zahrnují poruchy funkce CNS (bolesti hlavy, malátnost, napětí,
nevolnost, zvracení) a při expozici vysokým koncentracím (nad 420 mg.m -3 ) bylo pozorováno akutní podráždění
očních spojivek a sliznice horních partií respiračního traktu, zvýšení počtu chromozomálních aberací v periferních
lymfocytech. Jeho velice reaktivní části mohou reagovat s DNA a působit mutace.
Poruchy dýchání, dráždivé účinky sliznice (nos, oči), astma, kožní alergie, rakovina, leukémie. Možný karcinogen.
V nízkých koncentracích může způsobovat podráždění očí, nosu a krku. Akutní působení ve vysokých koncentracích
může vyvolat poškození CNS, bolesti hlavy, snížení krevního tlaku až bezvědomí. Je to látka klasifikovaná jako
karcinogen podezřelý z vyvolávání leukémie (skupina 2A IARC).
Nebezpečnost PM nespočívá jen v jejich mechanických vlastnostech, ale i v obsahu řady rizikových organických a
anorganických polutantů, které se na ně vážou. Dlouhodobé vystavení jejich účinkům zkracuje očekávanou délku
života vlivem onemocnění srdečními a plicními chorobami, poslední studie ukazují i na možný vznik zejména
rakoviny plic. Nezanedbatelné jsou i změny v imunitním systému člověka, vyvolané také přítomností PM v ovzduší.
V důsledku toho může docházet jak ke změnám ve smyslu navození imunodeficitu, tak i rozvoje autoimunity či
alergické reakce.
Pevné částice zahrnují částice pevného a kapalného materiálu o velikosti od několika nanometrů až po 0,5 mm,
které setrvávají po určitou dobu v ovzduší. V atmosféře, kam se pevné částice dostávají z přírodních
a antropogenních zdrojů, se s nimi setkáváme v podobě složité různorodé směsi z hlediska velikosti částic
a jejich chemického složení. Množství, fyzikální a chemické vlastnosti částic v ovzduší jsou závislé na zdrojích
a vstupech do ovzduší, mechanismu vzniku a transformacích částic v ovzduší, vzdálenosti od zdrojů
a meteorologických podmínkách. S velikostí částic a jejich složením souvisí i možné účinky částic na lidské
zdraví a možná zdravotní rizika, které představují pro exponovanou populaci (např. obyvatelé žijící v blízkosti
silničních komunikací se zvýšenou intenzitou dopravy, řidiči automobilů, cestující MHD, cyklisté).
V současnosti je největší pozornost z celkového množství pevných částic (TSP) věnována zejména částicím
o velikosti pod 10 µm (PM10), které mohou pronikat do dýchacího traktu (inhalovatelná frakce částic). Částice
této frakce jsou rozdělovány na základě odlišné velikosti, mechanismu vzniku, složení i chování v atmosféře do
dvou skupin a to na jemnou (respirabilní) frakci o velikosti částic menší jak 2,5 µm (PM2.5) a hrubou frakci
o velkosti částic v rozmezí 2,5 - 10 µm (PM2.5-10).
Celkové emise a vlastnosti emitovaných částic jsou významně ovlivňovány faktory jako je typ auta, váha,
rychlost, použité palivo, seřízení motoru, účinnost odstraňování částic z výfukových plynů (přítomnost
katalyzátoru), stáří, stav vozovky a celkový terén a údržba. Dalším faktorem ovlivňujícím emise částic
z dopravy je startování „za studena“ v zimním období. Při srovnání dieselových a benzínových motorů se na
celkových emisích významně podílejí právě dieselové vozidla. Tato skutečnost se týká zejména oblastí
s vysokou koncentrací autobusové a nákladní dopravy. Avšak vzhledem k množství benzínových aut patří i tato
vozidla k významnému zdroji částic z hlediska celkových emisí částic V případě benzínových vozidel je třeba
dále zdůraznit jejich emise NOx jako prekurzorů pro vznik sekundárních částic. Na základě tunelových studií
69