elektronický průvodce udržitelnou dopravou - Centrum dopravního ...

9. Legislativní rámec
Legislativní rámec
9.1 Legislativní nástroje EU pro ochranu vlivů dopravy na
životní prostředí
Právní ochrana životního prostředí prošla od počátku evropské integrace dynamickým vývojem. Ochrana ŽP je
v rámci EU regulována závaznými i nezávaznými mechanismy. Základem závazné regulace je Smlouva
o Evropském společenství (SES, Římská smlouva), která byla čtyřikrát novelizována – Jednotným evropským
aktem, Smlouvou o založení Evropské unie (Maastrichtská smlouva), Amsterodamskou smlouvou a Smlouvou
z Nice. Právo Evropského společenství (ES) je zvláštním druhem práva a jeho působnost je vymezena podle
čl.3b Římské smlouvy „ mezemi svěřených pravomocí a cílů, jež mu v ní byly stanoveny“. Do společné
působnosti patří i ochrana ŽP. Smlouva v čl. 6 vyžaduje, aby ochrana ŽP byla integrována do všech politik ES
s důrazem na udržitelný rozvoj. Většina specifických norem přijímaných k ochraně ŽP pak vychází z čl. 95
harmonizujícím předpisy za účelem vytváření vnitřního trhu a čl. 174 –176, které jsou klíčovým právním
základem pro opatření na úseku ŽP. Ustanovení Římské smlouvy nelze aplikovat přímo. Je nutné je
konkretizovat v tzv. sekundárních pramenech práva ŽP. Většina ustanovení komunitárního práva ŽP je obsažena
v nařízeních, směrnicích a rozhodnutích Evropského parlamentu, Rady a Komise. Právní předpis, který by byl
komplexně zaměřen na řešení problematiky životního prostředí v ES, nebyl dosud koncipován (Kružíková et al.,
2003).
Základními principy práva ŽP Společenství (Ball et al., 1998) jsou:
- princip prevence: obecně nejdůležitější v ochraně ŽP. Je na něm založena ekologická politika všech států .
Má klíčovou roli v právních úpravách. Účinnější a levnější je prevence než dodatečná náprava škod.
- princip subsidiarity: týká se rozdělení vztahu kompetencí mezi jednotlivými úrovněmi řízení. Subsidiarita
znamená, že kompetence by měly být umístěny na nejnižší možné úrovni rozhodování, která je nejblíže
k danému problému a k občanům. Zásada subsidiarity je společná pro všechny politiky koordinované ES.
Podle principu subsidiarity by ES mělo být aktivní pouze tehdy, jestliže by stejně účinně nemohly
zasáhnout členské státy samostatně. V politice ŽP je použití tohoto principu omezeno, neboť řada problémů
ŽP nerespektuje státní hranice (typicky znečištění ovzduší). Regulace na úrovni ES je proto většinou
účinnější.
- princip vysoké úrovně ochrany: při přijímání evropských právních norem by se mělo vycházet z tradic
„přísnějších“ členských států a nejnovějších technologií a metod ochrany. Standard ES může být „měkčí“,
než je v nejpřísnějším státě EU. Jednotlivé státy si mohou ponechat své přísnější normy. Tento princip také
slouží k „exportu“ národní legislativy o ŽP z náročnějších států EU do ostatních členských států a omezuje
„nekalou konkurenci“ států s měkčími nároky na ochranu ŽP.
- princip „platí znečišťovatel“: ekonomické náklady na odstranění znečištění ŽP by neměla hradit celá
společnost, ale specifičtí původci znečištění. Jde o snahu o tzv. internalizaci externalit. Tento princip
vyžaduje od znečišťovatele převzetí odpovědnosti za externí náklady, jež vznikají v důsledku jeho
znečišťujících aktivit.
- princip ochrany co nejblíže u zdroje znečištění: škodě na ŽP má být zabráněno co nejblíže původci a ne
až na dalších stupních řetězce znečištění. Příkladem je např. snaha zpracovávat nebezpečný odpad co
nejblíže jeho původci a ne na vzdálených zpracovatelských zařízeních (snižuje se počet rizik spojených
s manipulací a dopravou).
- princip trvale udržitelného rozvoje: byl definován jako „rozvoj uspokojující požadavky současnosti bez
toho, aby byla narušena schopnost příštích generací uspokojit své vlastní potřeby,“ a to pokud jde o potřeby
ekonomické, sociální i environmentální. Stal se obecným principem ochrany ŽP v členských státech na
základě Maastrichtské smlouvy.
- princip integrované ochrany: musí se přihlížet ke všem možným dopadům na ŽP. Nelze sledovat pouze
jeden aspekt ochrany a pominout ostatní. V širším slova smyslu to znamená, že se k dopadům na ŽP musí
přihlížet i při navrhování a provádění ostatních politik ES (jako je průmyslová politika, politika ochrany
spotřebitele, dopravní politika, trans-evropské sítě). Princip integrované ochrany je považován za vůbec
nejdůležitější princip ochrany ŽP v ES.
107