elektronický průvodce udržitelnou dopravou - Centrum dopravního ...

4.5. Hluková zátěž a vibrace
Hluk
Negativní vlivy dopravy na životní prostředí
Nadměrný hluk zaujímá mezi faktory ohrožujícími životní
prostředí stále důležitější místo. V programech ochrany
životního prostředí, které realizují vyspělé státy, se řadí
hluk zpravidla hned za znečistění ovzduší a ochranu
vodních zdrojů. Moderní doba, zejména rozvoj průmyslu
a dopravy, přinesla velké množství nových zdrojů hluku.
Mezi zdroje hluku patří hlavně předměty vyrobené
člověkem (zejména dopravní prostředky jako auta, vlaky,
tramvaje, metra, kosmické lodě, letadla), z menší části
i sám člověk (hluk ve třídě), a nepatrně i příroda (sopečný
výbuch).
Hluk je každý zvuk, který může být škodlivý pro zdraví
nebo může být jinak nebezpečný. Hlukem přitom nejsou
pouze zvuky intenzivní, ale také například v případě
spánku, zvuky relativně nízkých intenzit zvuku. Nežádoucí
účinky zvuku jsou podmíněny fyzikálními vlastnostmi
zvuku a jeho dalšími vlastnostmi, které bychom mohli
nazvat sociálními.
Obr. 22. Hluková zátěž ze silniční dopravy (Zdroj:
http://www.transport2000.org.uk )
V praxi rozeznáváme dva typy účinků hluku: specifický a nespecifický. Specifický účinek hluku (akutní,
chronický), se projevuje poškozením sluchu, klasifikovaným trvalým posunem sluchového prahu. Dochází
k němu při hladinách převyšujících 80 dB. Nespecifický (představuje působení organismu jako celek v oblasti
fyziologické a psychologické), účinek hluku je dominantní v oblasti hluku pod 80 dB. Při hodnocení působení
hluku z dopravy na organismus mají nepříznivý vliv zejména projevy nespecifického účinku hluku. Jedná se zde
o obecnou odpověď organismu cestou centrální nervové soustavy vegetativního systému a humorálního řízení
řady funkcí organismu na nadměrnou hlukovou zátěž.
Zdroje hluku se dělí na:
- dopravní hluk (silniční, železniční, letecký),
- hluk z ostatních zdrojů (z domácností, z rekreačních aktivit, ze zařízení domů).
Silniční hluk je při rychlosti jízdy do 60 km/h dán
především hlukem hnací resp. převodové jednotky
vozidla, teprve při rychlosti jízdy vyšší než 60 km/h
začíná převládat hluk valení pneumatik po povrchu
vozovky.
Železniční hluk je dán hlučností pohonné jednotky,
odvalováním ráfku kola po kolejnici a přenosem vibrací
z kola do vozidla a z kolejnice do trati. Závisí na typu
a technickém stavu, rychlosti jízdy a délce vlaku. Při
velmi vysokých rychlostech nad 250 km/h se kromě
vysokého nárůstu hlučnosti zvětšuje i podíl vysokých
tónů ve zvukovém spektru a průjezd vlaku může být
vnímán jako zvukový ráz podobný přeletu tryskového
letadla. Ve srovnání s jízdou na volné trati je obvykle
významnějším problémem hluk na železničních
stanicích.
Obr. 23.. Zdroj hluku (Zdroj: http://www.bast.de).
Letecký hluk vytváří v posledních letech velké problémy z hlediska hlukové zátěže, a to zejména v souvislosti
se zaváděním tryskových letadel a s rychle rostoucí hustotou letecké dopravy. Hluk je generován především
turbulencí při míchání plynů z tryskového motoru s okolním vzduchem. Hluková zátěž pro okolí narůstá při
startu a přistávání letadla. Významným zdrojem hluku jsou i vrtulníky.
62