elektronický průvodce udržitelnou dopravou - Centrum dopravního ...

Vodní doprava
Doprava obecně
Vodní doprava patří k nejstarším druhům dopravy vůbec. Její výhodu je možnost využívání přirozených
dopravních cest – řek a jezer (u vnitrozemské vodní dopravy), moří a oceánů (u námořní vodní dopravy).
V minulosti si držela pozici nejvýznamnějšího druhu dopravy, vodní cesty byly páteří dopravního systému. Své
místo si ale udržela dodnes v nákladní dopravě jako nejekonomičtější druh přepravy surovin (ropa, železná ruda,
uhlí, apod.). Její význam v osobní dopravě je minimální s výjimkou některých rozvojových zemí.
Obr. 14. Rotterdam - největší přístav na světě.
(Foto: www.portofrotterdam.nl)
vodní dopravy kanalizována – zpevněny břehy,
prohloubeno koryto, napřímen tok, apod.
Kanalizace nenávratně změnila břehové
ekosystémy těchto toků, čímž došlo k celkovému
poškození životního prostředí.
Ekonomická výhodnost vodní dopravy je
vyvážena ekologickými riziky. Vodní prostředí je
velmi citlivé na znečištění ropnými látkami, které
mohou z lodí unikat za provozu a zejména při
haváriích. Fatální důsledky mají zejména havárie
velkých tankerů, které dokáží znečistit rozsáhlé
oblasti oceánu ropnými skvrnami a při zasažení
pobřeží způsobit rozsáhlé ekologické škody. Mezi
nejznámější havárie patří případy tankerů Exxon
Valdez (rok 1989; najel na mělčinu u pobřeží
Aljašky; největší ekologická katastrofa v historii
Uzly dopravní sítě vodní dopravy jsou přístavy.
Jde o rozsáhlá zařízení určená k nakládce,
vykládce a ošetřování lodí. Největším námořním
přístavem Evropy, i světa, je nizozemský
Rotterdam. Přístavy bývají napojeny na pozemní
dopravní cesty, kterými je zboží dopravováno dál
do vnitrozemí.
Vnitrozemská vodní doprava využívá splavných
toků, jezer a uměle vybudovaných plavebních
kanálů. Většina vodních toků byla pro potřeby
Obr. 15. Havárie tankeru Exxon Valdez u pobřeží Aljašky v roce 1989
(Foto: NOAA)
USA) a Prestige (rok 2002; havaroval v bouři u španělských břehů; po jeho potopení vznikla na moři skvrna
z mazutu, jež posléze zasáhla pobřeží v délce více než 100 km).
ČR jako vnitrozemský stát bez významných vodních toků, nemá vhodné předpoklady pro rozvoj vodní dopravy.
Jedinou řekou vhodnou pro vodní dopravu je Labe, společně s dolním tokem Vltavy. Délka labsko-vltavské
vodní cesty je 303 km, z čehož je 263 km
kanalizováno. Celková délka splavných vodních
cest (vč. cest na nádržích a jezerech sloužících
k rekreační plavbě) dosahuje 664 km. Hustota
vodních cest je tedy jen necelých 9 km / 1000 km 2
území. Největší hustotu vodních cest mají
v Evropě Nizozemí (123 km / 1000 km 2 ) a Belgie
(51 km / 1000 km 2 )
Obr. 16. Nejvýznamnější vodní cestou v ČR je Labe. (Foto:
www.plavba.cz)
11
V české dopravní soustavě se význam vodní
dopravy snižuje. Zatímco v roce 1990 se po vodě
realizovala doprava v objemu 1,41 mld. tkm,
v roce 2003 to bylo jen asi 0,5 mld. tkm, čímž se
také snížil podíl vodní dopravy na celkovém
dopravním výkonu. V současnosti v nákladní
dopravě dosahuje necelého 1 %, v osobní dopravě
dokonce jen 0,02 %. (MD ČR, 2004).