elektronický průvodce udržitelnou dopravou - Centrum dopravního ...

Energetická a surovinová náročnost dopravy
100% koncentraci (např. v Německu a Rakousku), nebo ve směsi (od 30 % až do 5 %) s jinými komponenty
ropného původu.
V ČR se využití metylesterů mastných kyselin z řepkového oleje zkouší od roku 1990 ve vznětových motorech
traktorů po vzoru Rakouska a Německa. Při zavádění výroby bionafty bylo uvažováno, že palivo bude určeno
pro oblasti se zvýšenými nároky na ochranu životního prostředí, jako jsou chráněné krajinné oblasti, ochranná
pásma zdrojů pitné vody, lodní doprava, městská doprava, zemědělství a lesnictví, svoz komunálního odpadu,
atp.
V České republice jsou pod pojmem bionafta známy dva produkty: bionafta I. generace a bionafta II. generace.
Bionafta I. generace
Bionafta I. generace (někdy označovaná jako MEŘO) je čistý metylester nenasycených mastných kyselin
řepkového oleje. Bionafta I.generace není toxická, je biologicky odbouratelná a neobsahuje žádné aromatické
látky ani síru. Kvalitativní parametry pro methylester jsou dány ČSN 65 6507. Bionaftu I. generace bylo možné
používat ve vznětových motorech, protože se však jako palivo liší od běžné nafty v kvalitativních parametrech,
bylo nutné provést následující provozní opatření:
- výměna některých pryžových dílů a těsnění palivové soustavy,
- častější výměna oleje v motoru,
- počítat s obtížemi při startu v zimním období (pod -20 0 C je zcela nepoužitelná).
V současných technických, ekonomických a legislativních podmínkách ČR není bionafta I. generace dostatečně
konkurenceschopným palivem vůči motorové naftě.
Bionafta II. generace
Jedná se o směs 30 až 36 % čistého metylesteru nenasycených mastných kyselin řepkového oleje (MEŘO)
s ropnými látkami minerálního charakteru, jejíž kvalitativní parametry stanoví norma ČSN 656508.
Užití vícekomponentní nafty s min. 30% podílem čistého metylesteru mastných kyselin řepkového oleje
se v praxi plně osvědčilo a je proto účelné spotřebu směrovat do ekologicky citlivých oblastí, jak bylo uvedeno
v úvodu, nebo plošně na podkladě cenového zvýhodnění.
Bionafta II. generace má odstraněny nedostatky bionafty I. generace spočívající především v nízké kalorické
hodnotě a nižší výhřevnosti. Složením vícekomponentní nafty byly potlačeny negativní vlastnosti vyplývající
z destilační křivky MEŘO 100 %. Palivové i motorářské vlastnosti směsné nafty se těsně přibližují parametrům
komerční motorové nafty, a proto ji lze používat v motorech bez větších omezení.
Užívání bionafty II. generace je příznivější k životnímu prostředí v porovnání s užíváním nafty klasické. Směsná
nafta nevyžaduje žádné zvláštní podmínky pro uskladnění, kromě časového omezení. Při spalování lépe hoří
a tím snižuje kouřivost naftového motoru, množství sazí, síry, oxidu uhličitého, aromatických látek a
uhlovodíků.
Vodík
Perspektivní se jeví využití vodíku jako paliva, který se dá
vyrobit různými způsoby a distribuovat jako zkapalněný
nebo rozpuštěný v kovových slitinách. Vodík nepatří do
skupiny primárních zdrojů energie, jako je např. uhlí, ropa
nebo zemní plyn. Vodík je řazen mezi sekundární
energetické zdroje, kam se řadí např. i elektrická energie.
Metod, které se používají k výrobě nebo přípravě vodíku je
celá řada. Pro získání vodíku lze použít tyto technologie:
- parní reforming,
- parciální oxidace ropných frakcí,
- zplyňování uhlí,
- elektrolýza vody,
- izolace z rafinérských odpadních plynů.
40
Obr. 24. Čerpací stanice vodíku (Foto: http://europa.eu.int).