Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

II.Düsseldorf, 12. dubna 1909Učení, které v první kulturní epoše poatlantské doby zvěstovali svatí rišiové, bylo onímpoznáním, které se celkově pojí k duchovním pramenům bytí. Na této nauce, na tomto bádáníod počátku naší poatlantské doby je významná okolnost, že tak hluboko vnikla do všechpřírodních dějů, že v tomto přírodním dění mohla poznávat duchovní působení. V podstatěřečeno, stále jsme obklopeni duchovními ději a duchovními bytostmi. Vše, co se dějemateriálně, je pouhým projevem duchovních skutečností a všechny věci, s nimiž se materiálněsetkáváme, jsou jen vnějším obalem duchovních bytostí. Jestliže bylo nyní ve zmínění dávnénauce mluveno o jevech, jež nás obklopují, jež ve svém okolí postřehujeme, pak zde bylovždy poukazováno zvláště na jeden jev, na nejdůležitější, nejvýznamnější přírodní jev, s nímžse člověk na Zemi setkává. A za tento nejvýznamnější přírodní zjev byla v oné duchovní věděpokládána skutečnost ohně.Při všech výkladech toho, co se na Zemi děje a stává, bylo stavěno do středu duchovníbádání o ohni. Chceme-li však porozumět této nauce o ohni (lze říci – východní nauce o ohni,jež měla tak daleký dosah ve starých dobách pro veškeré poznání a též pro veškerý život), pakse musíme poněkud porozhlédnout po ostatních přírodních jevech a přírodních předmětech,jak na ně pohlížela ona prastará, avšak i dnes ještě v oboru duchovní vědy veskrze platnánauka.Vše, co člověka od počátku ve fyzickém světě obklopuje, bylo odvozováno z tak zvanýchčtyř živlů. Tyto čtyři živly samozřejmě nejsou již dnes naší moderní materialistickou vědourespektovány. Víte všichni, že tyto čtyři živly se jmenují: země, voda, vzduch a oheň.Slovem země nerozumělo se však tam, kde kvetla duchovní věda, co se jím označuje dnes.Slovem země byl označován stav hmotného bytí, stav pevného prvku. Vše, co se dnes nazývápevným, bylo v duchovní vědě nazýváno zemitým. Tedy ať již máme ornou zemi, nebo kushorského krystalu, nebo kus olova nebo zlata, vše, co je pevné, bylo označováno jako země.Vše, co je tekuté, nejen dnešní voda, bylo označováno jako vodnaté, jako voda. Jestližetedy máme třeba železo, a rozžhavíme je tak, že se ponenáhlu horkem roztaví a teče, pak je to,co zde jako železo teče, pro duchovní vědu „vodou“. Všechny kovy v tekutém stavu bylyoznačovány jako voda.Vše, co dnes nazýváme jako vzdušné, tento stav, který dnes nazýváme také plynným, tovše bylo označováno jako vzduch, lhostejno, o jakou látku se jednalo (ať to byl kyslík, vodík,nebo jiný plyn).Za čtvrtý živel byl pokládán oheň. Dnešní věda – to vědí ti, kteří si pamatují na základnífyzikální pojmy – nevidí v ohni nic, co lze přirovnat k zemi, vzduchu nebo vodě, nýbrž dnešnífyzika vidí v ohni jen stav pohybu.Duchovní věda nevidí však v teple nebo v ohni nic jiného, než něco, co má ještě jemnějšísubstancialitu nežli vzduch. Právě tak, jako se země nebo pevná hmota přeměňuje v tekutinu,tak přechází (z hlediska duchovní vědy) ponenáhlu vzdušný živel do stavu ohně. Oheň jenatolik jemný živel, že proniká všechny ostatní. Oheň proniká vzduch a otepluje jej, právě takvodu a rovněž tak zem. Zatím co ostatní tři živly jsou naprosto odděleny, vidíme, že živelohně všechno proniká.Dávná a s ní i nová duchovní věda praví: Je však ještě jiný, značný rozdíl mezi tím, conazýváme zemí, vodou, vzduchem a tím, co nazýváme ohněm nebo teplem.Jak lze vnímat zem nebo pevný prvek?• 10