Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

Uvažme nyní, jak nekonečně hluboké a jak nekonečně plné duchovnosti jsou staré obětnízvyklosti, jestliže je pozorujeme ve světle pradávné, posvátné duchovní vědy! Představme sinyní kněze u obětního oltáře v oněch dobách, v nichž bylo náboženství vybudováno naskutečném poznání duchovních zákonů, představme si, jak kněz zažehl oheň a jak vystupujekouř; toto vystupování kouře se vskutku činí obětí, t. j. je to následováno modlitbami; co sezde děje?Co se děje s takovou obětí vůbec?Kněz stojí u oltáře, kde se tvoří kouř. Kde vychází pevné z tepla, tam je zaklet (začarován)duch. Současně však tím, že člověk celý postup provází modlitbami, je tento duch jako takovýpřijímán do nitra lidí, aby po smrti opětně vystoupil do vyššího světa.Co tedy říkal příslušník dávné moudrosti těm, kteří takovému něčemu chtěli porozumět?Pravil: díváš-li se na vnější svět tak, že tvoje duchovní činnost nezůstává lpět na kouři,nýbrž je pozvedáním duchovna k živlu ohně, pak osvobozuješ po smrti v kouři upoutanéhoducha. A nyní mluvil ten, který tomu rozuměl, jak je tomu s duchem, který byl utajen v kouřia který přešel do člověka: Ponechal-li jsi tohoto ducha tak, jak byl v kouři, pak se musís tebou opět zrodit, pak se nemůže po tvé smrti vrátit zpět do světa ducha; jestliže jsi jej všakosvobodil, přivedl-lis jej nazpět k ohni, pak půjde po tvé smrti vzhůru do světů duchaa nemusí již s tvým zrozením vstoupit nazpět na zem.Tady nyní máte část těchto hlubokých vět z Bhagavadgíty, jež byly uvedeny v předešlépřednášce. Není zde vůbec řeč o lidském „já“, je zde řeč o oněch přírodních bytostech,o oněch bytostech živlů, které z vnějšího světa vstupují do člověka. Praví se: „Viz oheň, vizkouř; co člověk ve svém duchovním dění činí s ohněm, to jsou duchové, které osvobozujesvou smrtí. Co nechá tak, jak to je v kouři, to musí při jeho smrti zůstat spojeno s ním a musíse znovu zrodit, když on se zase zrodí.“Osud duchů živlů se nám projevuje zatím takto: Moudrostí, kterou člověk v sobě vyvíjí,osvobozuje neustále při své smrti duchy živlů; nemoudrostí, pouhým ulpíváním nasmyslovém zdání poutá duchy živlů na sebe a nutí je stále znovu, aby šli s ním do tohotosvěta, aby se stále znovu rodili s ním.Avšak takové bytosti živlů nejsou spjaty jen s ohněm a s tím, co s ohněm souvisí. Takovébytosti živlů jsou poslové vyšších božských duchovních bytostí při všem, co se zevněsmyslově děje. Nikdy např. by nemohla nastat ve světě souhra oněch sil, které způsobily, žemáme den a noc, kdyby takové bytosti živlů ve velkých zástupech nepracovaly na otáčeníoběžnic ve světě příslušným způsobem, aby probíhalo právě toto střídání dne a noci.Vše, co se děje, je způsobováno zástupem nižších a vyšších duchovních bytostíduchovních hierarchií. Jsme u nejpodřízenějších bytostí, u Poslů. Vzniká-li z noci den a zedne noc, v tom také žijí bytosti živlů. A tak je člověk nyní opět v úzkém vztahu s bytostmi říšíživlů, které mají za úkol vytvářet den a noc. Je-li člověk pohodlný, líný, lhostejnýa nevšímavý, pak působí jinak na tyto bytosti živlů, které mají co do činění se dnem a nocí,než je-li tvořivý, pracovitý, pilný, produktivní. Je-li totiž člověk líný, pak se opětně spojuje sezcela určitými bytostmi živlů, avšak zcela zvláštním způsobem (než když je pilný).Ony bytosti živlů právě jmenované třídy, které rozvíjejí svůj život za dne, které doslovaden vytvářejí, jsou opětně ve svém vyšším živlu. Ale jako jsou bytosti živlů první třídy –• 15