IX.Düsseldorf, 18. dubna 1909Je přirozené, že u takového výkladu, jako byl ten včerejší, se otázky přímo nakupí, a žeu takového poprvé slyšeného líčení takových obsáhlých pravd, jež se vztahují ke kosmu,může všelicos zůstat nesrozumitelným. Nuže, již včera jsme zdůraznili – a prosím, abystek tomu vždy přihlíželi – že zde nic není charakterizováno z nějaké spekulace, z nějakéhoschématu, nýbrž z opravdových skutečností, které nazýváme skutečnostmi kroniky akaše;a proto se tyto skutečnosti mohou tepr<strong>ve</strong> dodatečně spojit v určitý systém.Jedna z otázek, která by mohla pro leckoho vyplynout, nechť je dnes předemzodpovězena; otázka zní: jak je tomu vlastně s dokončenou planetou?Včera jsme v jistém vztahu sledovali vznik oběžnice až k jejímu dokončení, až k onomučasovému bodu, kdy je zde jako viditelný předmět. A nyní by mohl někdo říci: Ano, aleoběžnice, které nyní vidíme na nebi, ty snad přece nevznikly všechny před tímto časovýmbodem, který jsme včera líčili; nejsou přece tepr<strong>ve</strong> v počátečním vzniku? Není tomu tak.Musíme si ujasnit, že pro planetu, jakmile bylo dosaženo onoho bodu, o kterém jsem včeramluvil, pak vlastně nastává nové časové období. Představme si, že bychom chtěli sledovatvznik planety, ne jak se děl u dávného Saturnu, kdy zde byl právě jen tento dávný Saturn,nýbrž jak se děl při tvoření Země. Zde se také nejpr<strong>ve</strong>, jako opakování, utvořil prvotní Saturn,takže po uplynutí vývoje saturnského, slunečního a měsíčního se opětovně na počátkuzemského vývoje nejpr<strong>ve</strong> vytvořilo mohutné tepelné nebo ohňové těleso, a pak tu vzniklovšechno, co jsem vám řekl o vývoji Saturnu. Tu pak také nastala chvíle, kdy se v jednom bodětéto kolem sebe samé se pohybující mohutné ohňové koule vli<strong>ve</strong>m oblasti Lva <strong>ve</strong> zvěrokruhuodloučil tento Saturn (ten, který dnes nazýváme Saturnem), který v tomto odloučení dosáhlsvého vrcholu. Tehdy vznikla samotná planeta.Nesmíme si nyní představovat, že by snad toto uklidnění bylo myšleno v této chvíli třebajako vliv Lva odobně, jak byl zasta<strong>ve</strong>n dávný Saturn, nýbrž dávný Saturn se má následovně:Saturn tehdy vznikl; pohyby, které zde dří<strong>ve</strong> byly, ustaly. V sobě se Saturn stal bytostí, kterávše, co dří<strong>ve</strong> bylo kolem vsála, v sobě sjednotila. To vše se stalo následkem tohoto (jakbychom to mohli nazvat) lvího vlivu; ale <strong>ve</strong>lká koule, z níž se tento Saturn odloučil, se nynístáhne, je nyní uvnitř jako malý míč. Protože se celý tento útvar stáhne dovnitř, podržíi Saturn (když tento vliv působil a jeho pohyby uvnitř byly zasta<strong>ve</strong>ny) jistým způsobempohyb, jejž původně dostal. Předtím potřeboval svůj vlastní pohybový popud; neboť sepotřeboval v této kouli dále, jakoby plováním, pohybovat. Když se tato koule z něho stáhlanazpět, šlo to poté (ačkoli byl vnitřní pohyb přerušen) samo sebou. A tento pohyb sám zesebe, když se uskutečnil první náraz, to je dnešní pohyb, dnešní otáčení Saturnu.Podobně je tomu u Jupitera, neboť když se počala tvořit Země, stalo se to, co jsem nynílíčil. Pak nastala diferenciace v kouli, která se stáhla dovnitř. Pod souhvězdím Štíra nastalousmrcení jednotlivých koulí. Ty se naskládaly vzájemně do sebe. Zato však nyní počal vlastnívnitřní život. Když byl Jupiter jako <strong>ve</strong>lká živá bytost usmrcen, započal život jednotlivých naněm žijících bytostí, a on se pohyboval dále, když se nyní opět celá koule stáhla, když tímtozpůsobem našel náraz (impuls) sám v sobě.• 72
To, co dnes pozorujeme jako pohyb Saturnu, Jupitera atd., to je následek, důsledek, kterývznikl tepr<strong>ve</strong> tehdy, když byl tvořivý děj, jejž jsem líčil včera, ukončen.Další obtíž, zdá se, vznikla, když jsem mluvil o tom, že druhá planeta, která se zdeoddělila, je prý dnešní Jupiter, třetí Mars, zatímco v časovém postupu se přece mluví o tom,že nejpr<strong>ve</strong> zde byl vývoj saturnský, pak sluneční a pak měsíční. To je rozhodně oprávněné;neboť jak bylo řečeno, máme u nynějších planet co do činění s tím, co se událo jakoopakování při čtvrtém stavu, při vývoji zemském. – Tehdy, když se nejpr<strong>ve</strong> tvořil Saturn, zdebyl skutečně jen Saturn; když nastal vývoj sluneční, byly v tomto druhém tělese, které sevytvořilo, poměry takové, že musíme mluvit o Slunci.Když však po saturnském vývoji proběhl vývoj sluneční, bylo přece celé dění seslunečním vývojem ukončeno, takže pohlížíme-li nazpět na tyto první stavy planetárníhovývoje naší Země, musíme si uvědomit, že nyní již byly také ukončeny. Mluvíme-li o vývojiZemě, pak tomu tak není. Zde vzniká nejpr<strong>ve</strong> Saturn; pak ovšem jako opakování Slunce; aleto se posunuje dále dovnitř, není to ukončeno. Je ponecháván pozadu Jupiter jako zbytekopakování slunečního vývoje. K tomu musíme přihlédnout. – Pak opakuje Země měsíčnívývoj. Tento byl (jestliže opětovně pohlížíme nazpět na celý vývoj) přece tehdy ukončen. Přizemském vývoji není měsíční údobí žádným závěrem. Jde dále dovnitř. Co zde při opakovánízůstává pozadu, je Mars.Vidíme tedy, že nynější oběžnice, které můžeme spatřit na nebi, si musíme rozhodněpředstavit tak, že vznikly během oné doby, kterou v naší soustavě kroniky akáša označujemejako čtvrtou, jako dobu zemského vývoje.*************91Musíme tedy přihlížet k těmto věcem. Není možné mluvit o celém světě a o všem sezmínit. Jen jedno vás asi ještě napadlo: že nejpr<strong>ve</strong> zde bylo jakési kulovité těleso. Např.u Saturnu jsme hovořili o ohňové kouli, nebo o jakémsi <strong>ve</strong>lkém ohnivém ovoidu, a pak jsmevlastně mluvili o otáčení. Tak tomu také vskutku je, představíme-li si původně jakýsi <strong>ve</strong>jčitýútvar nebo kouli.Když se nyní tato koule, shodující se s nejpůvodnějším saturnským sta<strong>ve</strong>m otáčí, děje sestále více a více toto: odlučuje se jakýsi pás, který nejde kolem celého ovoidu, nýbrž který jejen jakousi širokou páskou, stuhou. A uvnitř tohoto pásu se hromadí jednotlivé formy, útvary,které jsou kolem dokola vytvořeny. (Viz. náčrtek a.)*Tvorba tohoto prstence je zcela všeobecný kosmický zákon. Mimo jiné vidíte v kosmutento zákon v tom (jestliže si všimnete), že vše spočívá vlastně v jistém nahromaďování podélrovníku nebo prstence; neboť tomuto zákonu vděčí za svoji existenci Mléčná dráha. Vidíme-lituto Mléčnou dráhu jako nejkrajnější prstenec kolem dokola v nebeském prostoru, a mezi tímojediněle hvězdy, pak to plyne ze zákona, že jakmile začíná otáčení, shromažďují se věciv prstenci. Naše světová soustava, jaká je, má vlastně proto jakousi čočkovitou formu – nenípřímo kulatá, jak se obecně tvrdí, nýbrž je čočkovitá, a na dalekém rovníku je nahromaděn• 73
- Page 1 and 2:
Rudolf SteinerDuchovní hierarchie
- Page 3 and 4:
dozvukem, ohlasem této světové p
- Page 5 and 6:
člověk touží, je strast“ - a
- Page 7 and 8:
o duchovních obyvatelích těchto
- Page 9 and 10:
Vidíme, jak světová pramoudrost
- Page 11 and 12:
Nuže - řekněme tak - že se jí
- Page 13 and 14:
možné. Vzduch sám není ničím
- Page 15 and 16:
Uvažme nyní, jak nekonečně hlub
- Page 17 and 18:
svými pouhými náladami mysli.Zde
- Page 19 and 20:
III.Düsseldorf, 13. dubna 1909Na k
- Page 21 and 22: osobnosti, na dávném Saturnu.Tak
- Page 23 and 24: V tomto starém saturnském vývoji
- Page 25 and 26: přišli. Když byste přišli na j
- Page 27 and 28: Božská duchovnost světová:Trojj
- Page 29 and 30: vám již, že kdybyste tehdy mohli
- Page 31 and 32: pouze osobnost, vědomí „já“.
- Page 33 and 34: všelicos přesnějšího; dnes bl
- Page 35 and 36: pokračovat; budeme moci ponenáhlu
- Page 37 and 38: kruhem duchovních bytostí mimoř
- Page 39 and 40: zmizela a dozněla. Uvnitř této s
- Page 41 and 42: jiného, ač existují lidé, kteř
- Page 43 and 44: yl vybojován mezi těmito dvěma k
- Page 45 and 46: Pevný útvarnerostný.Tři říše
- Page 47 and 48: vlastně uchovávají paměť od je
- Page 49 and 50: jaká by naše sluneční soustava
- Page 51 and 52: pojmenováním.Nyní již velmi sna
- Page 53 and 54: odlišné vlastnosti pokožky u jed
- Page 55 and 56: VII.Düsseldorf, 16. dubna 1909Na z
- Page 57 and 58: organicky uspořádáno. Chceme-li
- Page 59 and 60: lemurskými lidmi jednotlivce, kte
- Page 61 and 62: Velcí vůdcové první poatlantsk
- Page 63 and 64: VIII.Düsseldorf, 17. dubna 1909V l
- Page 65 and 66: Tato podivuhodná hvězdná seskupe
- Page 67 and 68: Nyní však ponechme stranou, jak t
- Page 69 and 70: A nyní přicházíme dále, a muse
- Page 71: Vodnář Štír, OrelZáklad astrá
- Page 75 and 76: co z kosmu, tj. z příslušných s
- Page 77 and 78: pozůstává nejprve ještě ze sta
- Page 79 and 80: vyvíjejí z bezmocných tvorů na
- Page 81 and 82: tomu však i se samotnou Zemí, ba,
- Page 83 and 84: Boha, Bůh koná skrze ně. Nemohly
- Page 85 and 86: nyní následky jejich činů do li
- Page 87 and 88: naprosto nic, aby nějakým nátlak
- Page 89 and 90: Milí přátelé, vidíme, jak se p