Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

zmizela a dozněla. Uvnitř této staré sluneční soustavy dospěl k nejvyšší zralosti sbor Serafů,Cherubů, Trůnů. Nyní si tito vyhledají (podle údajů nejvyšší Trojjedinosti) kulovitý prostor vesvětovém prostoru a řeknou si: Zde chceme počnout. A nyní převezmou Serafové cíle světovésoustavy. Cherubové vypracují tento cíl a do tohoto kulovitého prostoru dávají Trůnové zesvé vlastní bytosti vtékat praohni. Tak jsme zachytili začátek naší světové soustavy.Nyní však existovaly i jiné bytosti, činné jistým způsobem při dřívější sluneční soustavě,jejímž nástupcem je naše sluneční soustava. Tyto bytosti jen nevystoupily tak vysoko, jakoSerafové, Cherubové, Trůnové; zastavily se na nižším stupni, přišly sem tak, že samy ještěmusí projít jistým vývojem dříve než mohou samy vyvinout tvůrčí činnost, dříve než mohoupřinést oběť. Tyto bytosti jsou pouze bytostmi druhé trojčlenné hierarchie. První trojčlennouhierarchii jsme právě pozorovali. Bytosti druhé hierarchie jsou ty, jejichž jména jsme již takévyslovili. Kyriotétes neboli Panovníci neboli Dominationes nebo také Duchové moudrosti.Pak tak zvané Síly, Dynamis, nebo jak je nazývá Dionýsios Areopagités a po něm učiteléZápadu – Virtutes – Ctnosti. To je druhý stupeň druhé hierarchie; a třetím stupněm jsou takzvané Mocnosti. Jsou to Duchové formy, a učiteli Západu jsou nazýváni též Potentates, tj.Mocnosti.Otažme se nyní: Pohlédneme-li nazpět na starý Saturn, kde jsou nyní, když jsme předtímviděli, že první hierarchie je v okruhu Saturnu, kde pak jsou nyní bytosti této druhéhierarchie? Kde máme hledat ony Panovníky, Síly, Mocnosti?Musíme je hledat uvnitř starého Saturnu. Zatím co Trůnové dosahují téměř až na hranici,máme uvnitř starého Saturna Panovníky, Síly a Mocnosti.Tedy na starém Saturnu uvnitř jeho hmoty působí opět jako tři sbory Mocnosti, Síly,Panovníci. Jsou duchovními bytostmi působícími uvnitř saturnské podstaty.Nyní se trochu seznámíme se zcela mimořádně fantastickou moderní teorií o vzniku světatím, že si znovu ozřejmíme, co tato Kant-Laplaceova teorie vytýčila. Vytýčila mlhovinu jakovýchodisko pro naši sluneční soustavu. Kant-Laplaceova teorie si představuje, že onaobrovská plynná masa se počne otáčet, vířit. Jak známo, shledává jako mimořádně snadné, žekdyž se ona masa otáčí, odštěpují se postupně vnější planety. Nejprve jsou to kruhy (koule).Ty se pak srážejí dohromady. Ve středu zůstane Slunce a ostatní krouží kolem něho.Lidé si to představují zcela mechanicky. Pokusem se ukáže, jak se taková slunečnísoustava vytvoří v malém. Vezme se nádoba s vodou, velká kapka oleje, kousek kartónuodpovídající průměru rovníku se přiřízne a položí se do roviny a shora se zabodne špendlík.Pak se tato kapka oleje uvede do otáčivého pohybu. Odštěpí se malé kapičky a krouží dokola.Potom řekne ten, kdo pokus žákům (mnohdy hodně starým žákům) předváděl: Vidíte, zdemáte vývoj světové soustavy v malém! Takovým způsobem je věc ihned vysvětlena; co totižmůže být přesvědčivější, než když žáci na vlastní oči vidí, jak taková sluneční soustavavzniká? Proč by nebylo možno pochopit, že tam vně byla kdysi obrovská světová mlhovina,že se otáčela a že se odloučily planety, jako se od velké kapky oddělily kapičky, drobnéMerkury a Saturny?Člověk se samozřejmě musí trochu divit naivnosti, s níž se zde postupovalo. Dotyční, kteříse zde pokoušejí učinit Kant-Laplaceovou soustavu hodně pochopitelnou, zapomínají při tomtotiž „pouze“ na jedinou věc. Taková zapomnětlivost je v jiném případě vcelku v pořádku, ale• 39