Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

perspektivy, že je tam nutno jinak uspořádávat nebeská tělesa, než pozorujeme-li je pouzefyzicky. Dříve tomu tak bylo; pak nastala doba, kdy lidé jen fyzicky pozorovali uspořádánínebeských těles. Dobře, i to je možné – řeknou lidé budoucnosti – od 16. století to bylo zcelasprávné. Lidé museli na jistý čas nechat stranou vše, co je ve světě ducha, ale pak opět došlik tomu, že existuje duchovní svět a navrátili se zase nazpět k původnímu spirituálnímupohledu (perspektivě). – Lidé budoucnosti, doufejme, pochopí, že kdysi byla možnái astronomická mytologie, nejen jiné mytologie, a nebudou na naši dobu hledět s týmžpřezíráním, s nímž hledí lidé přítomné doby se svou pověrou na své předky.Vidíme tedy, že koperníkovská světová soustava se stala něčím jiným prostě proto, že přiní bylo bráno v úvahu pouze fyzické nazírání. Dříve, v ptolemaiovské světové soustavě,zůstávaly duchovní názory ještě jako zbytky. Ale jen tím, že přihlédneme k této druhé světovésoustavě, si můžeme vůbec učinit nějakou představu o vládnutí a působení duchovních bytostív mezích naší sluneční planetární soustavy. Přihlížíme k fyzickým poměrům, když řekneme:Právě až k Měsíci vládnou Andělé, až k Merkuru Archandělé, až k Venuši Duchovéosobnosti, až k Slunci Mocnosti, až k Marsu Síly. Zde přicházejí pak bytosti, které nazývámePanovníky, a zde konečně Trůnové.Stačí tedy pouze do fyzické soustavy zakreslit jiné linie – pak máme v těchto liniíchohraničeny oblasti svrchovanosti hierarchií. Pro duchovní působení vůbec nestojí ve středusoustavy naše Slunce, nýbrž Země. Proto všechny doby, v nichž bylo do duchovního vývojekladeno podstatné, pravily: Jistě, že Slunce je (třeba) významnějším nebeským tělesem, naněmž se vyvinuly bytosti stojící výše než člověk. Ale na čem záleží ve vývoji, je člověk, jenžžije na Zemi. A oddělilo-li se Slunce, pak tak učinilo proto, aby se člověk mohl správnýmzpůsobem dále vyvíjet. Kdyby bylo Slunce zůstalo sloučeno se Zemí, nebyl by se člověkmohl nikdy dostat do správného tempa vpřed. To bylo umožněno jen tím, že Slunce odešlo dokosmu s oněmi bytostmi, které snášejí zcela jiné poměry. Ponechalo Zemi samu sobě, aby pakčlověk mohl začít vývoj svým tempem. Světová soustava se stane takovou nebo onakou podletoho, jaké je zvoleno východisko, jaká je zvolena perspektiva.Tážeme-li se v rámci naší světové soustavy, kde je střed vzhledem k tomu, co mohou vidětčistě fyzické smysly, pak je to kopernikovská světová soustava. Tážeme-li se po uspořádánínaší sluneční soustavy, které vychází z oblastí svrchovanosti duchovních hierarchií, pakmusíme vždy ještě umístit do středu Zemi. Pak dostaneme jiné hraniční linie, pak jsou planetyněčím zcela jiným – totiž hraničními mezníky pro oblasti svrchovanosti jednotlivýchduchovních hierarchií.A nyní, milí přátelé, budeme moci již snadno uvést, co bylo řečeno o prostorovémrozdělení jednotlivých oblastí svrchovanosti v souvislosti s tím, co bylo řečeno předtímo úkolech a poslání jednotlivých bytostí. Ony bytosti, jež jsou Zemi nejblíže, jež působív přímém okruhu Země až vzhůru k Měsíci, to jsou Andělé. Z této oblasti řídí životjednotlivých individualit, jak prochází od vtělení ke vtělení. Naproti tomu je zapotřebí více:aby byly příslušným způsobem rozděleny celé národnostní pospolitosti na Zemi a přidělenojim jejich poslání.Že zde musí spolupůsobit světový prostor, může vám ukázat prostá úvaha. Nezávisískutečně na zemských poměrech, nýbrž na kosmických poměrech, zda má některéobyvatelstvo ve svém charakteru tu či onu vlohu. Není-liž pravda? Vzpomeňme si jen na• 52