Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

fyzické tělo, vnitřně je zcela ovládáno a prožhaveno „já“; fyzické tělo je zde zároveňfyzickým tělem a átmanem. Éterické tělo je současně éterickým tělem a životním duchemneboli buddhi a astrální tělo je současně duchovním „já“ neboli manas; „já“ se nyní stalovládcem ve všech.Tak postupuje člověk vzhůru k vyšším stupňům svého vývoje, tak přetváří sám sebe, takpracuje vstříc svému zbožštění, deifikaci, jak praví Dionýsios Areopagités, přítel a žákapoštola Pavla. Avšak tímto bodem není vývoj ještě skončen.Když člověk pokročil tak daleko, že se zcela překonal, že toto fyzické tělo přivedl úplněpod svoji vládu, pak má před sebou ještě vyšší stupně vývoje. Postupuje stále výš a výš a tupohlížíme vzhůru do duchovních výšin k nadlidským bytostem; tyto bytosti jsou stálemocnější a mohutnější.V čem vlastně spočívá to, že se bytosti stávají stále mocnějšími?Spočívá to v tom, že nejprve něco postrádají, něco potřebují, že musí od světa něco žádat;později se vyvinou k tomu, že mohou něco dávat. Duch a smysl vývoje spočívá vpodstatěv tom, že se od přijímání spěje k dávání. Obdobu máte již zde v lidském vývoji mezizrozením a smrtí: dítě je bezmocné, musí přijímat pomoc těch, kteří jsou v jeho okolí. Stálevíce a více vyrůstá z této nemohoucnosti a stává se konečně samo pomocníkem ve svémokruhu. Tak je tomu i s velkým vývojem lidstva ve vesmíru.Člověk byl na starém Saturnu přítomen jako první fyzická lidská vloha. Zde si ještě muselnechat dávat první vlohu k lidství. Tak tomu bylo i za sluneční a měsíční doby. Na Zemidostal svoje „já“ a nyní se ponenáhlu připravuje umožnit svému „já“ působit do astrálníhotěla, do těla éterického i těla fyzického. Tím se postupně stane bytostí, která může kosmickydávat. Bytost vrůstá ponenáhlu do kosmu, do kosmického dávání; z přijímání do dávání.Příklad máme již také v oněch bytostech, o nichž jsme dnes mluvili – v Archandělechneboli Archangeloi. Ti se v jistém ohledu vyvinuli již na Slunci k tomu, že mohou dávatsvětovému prostoru světlo.Vývoj tedy spěje od přijímání k dávání. Vzhledem k dávání jde však věc velmi daleko.Jestliže, dejme tomu, nějaké bytosti mohou dávat pouze svoje myšlenky, pak není tohotodávání celkem ještě nikterak mnoho; neboť ten, kdo dává myšlenky, i kdyby jich dal sebevícea odešel, zůstává takovým jako dříve. Nedal naprosto nic viditelného, nic podstatného vevyšším smyslu. Ale pak nastane doba, kdy bytosti mohou dávat nejen myšlenky nebo něcopodobného, nýbrž kdy mohou dát mnohem více, kdy např. mohou dávat to, co právěpotřebovali Duchové osobnosti na starém Saturnu: látku tepelného živlu, tepelného ohně.Kdo byl pak na tak vysokém stupni vývoje, že mohl ze svého těla vyzařovat tuto tepelnouohňovou látku starého Saturnu?Byly to ony bytosti, které označujeme jako Trůny.Tak tedy vidíme, že starý Saturn se tvoří tím, že z okruhu vesmíru se shromažďují najednom bodě vesmíru Trůnové a ve velkém měřítku činí přesně to, co v nižší sféře činí bourecmorušový, když svoje vlastní tělo vypřádá do hedvábných vláken. Trůnové „vypřádají“tepelnou látku, obětují ji na oltáři dávného Saturnu. Na život Duchů osobnosti na starémSaturnu musíme pohlížet tak, že tito Duchové osobnosti neboli Archeové dávají tomuto teplu• 30