X.Düsseldorf, 18. dubna 1909Mimo otázku, vytýčenou na konci včerejší přednášky, by bylo jistě tématu našichpřednášek přiměřené, abychom roz<strong>ve</strong>dli ještě všelicos; ale není možné v deseti přednáškáchvyčerpat všechno o všech našich světech. Dovolte proto, abych dří<strong>ve</strong>, než přejdu k našíotázce, u<strong>ve</strong>dl ještě několik poznámek, které budou v jistém smyslu souviset i s našízávěrečnou úvahou.První poznámka, kterou učiním, je něco, co je pro soudobé vědomí těžko srozumitelné,nebo – smíme snad říci – dokonce až vůbec nesrozumitelné; ale je dobře, víme-li, že něcotakového existuje. Je to totiž otázka: Jak vlastně opět mizí tyto planetární útvary? – Jak seděje vývoj v duchovnu je vám přece jasné: Bytosti stoupají vzhůru k vyšším stupňům,a stoupajíce vzhůru, musí opustit staré dějiště, staré bydliště, které jim po jistou dobu sloužilok tomu, aby vyvinuly jisté schopnosti, které by jinak nemohly vyvinout.Když se <strong>ve</strong> vývoji přiblížila ona doba, kterou nazýváme starou dobou lemurskou, bylčlověk v průběhu svého celkového vývoje tak daleko, že všechno, čeho bylo možnédosáhnout v saturnském, slunečním a měsíčním vývoji, opakoval. Nyní vystoupil v sídle našízemské evoluce, které se pro jeho další vývoj tepr<strong>ve</strong> vytvořilo. Vyvíjel se lemurskoua atlantskou dobou do naší doby a bude se vyvíjet do budoucna tak, jak to známe – pokračujeod inkarnace k inkarnaci. Bude však – tento člověk – muset po jisté době zase opustit Zemi,protože mu nebude mít více co dát, protože mu již nebude moci poskytnout žádné vývojovémožnosti.Mohli byste si nyní nejpr<strong>ve</strong> představit, že by se naše Země, až by ji člověk opustil, stalapustým rumištěm; mohli byste to srovnat s městem, jež by <strong>ve</strong>škeré obyvatelstvo opustilo.Víte, jak takové město již po krátké době vypadá; jak se postupně stane jakýmsi pahorkem.Pohled na stará, zemskou říší opět přijatá města, nám o tom dává postačující představu. Taktomu opravdu dnes je. Ale nebude tomu tak s budoucností Země. To, co vás může véstk zodpovězení otázky, jak tomu bude s budoucností naší Země, vám může podat následujícíúvaha.Co vlastně znamenají pro zemský vývoj lidé, jako např. Leonardo da Vinci, Raffael, nebojiní <strong>ve</strong>lcí géniové v tom, či onom oboru? Co znamená pro zemský vývoj, že Raffaelem, neboMichelangelem byla vytvořena ona podivuhodná umělecká díla, kterými se ještě dnes těšítisíce a tisíce lidí? Ale snad ten či onen z vás, milí přátelé, pocítil jistou lítost při pohledu naVečeři Páně od Leonarda da Vinci, když si před tímto obrazem v Miláně musel položitotázku, jak dlouho ještě tento zázračný výtvor Leonarda da Vinci vytrvá. Neboť nesmímezapomínat, že např. Goethe na své první cestě po Itálii mohl toto umělecké dílo ještě spatřitv plném lesku, a že my to již v téže míře nemůžeme. Tedy od Goethova mládí do dnešní dobydospělo toto umělecké dílo v rámci vnějšího hmotného světa tak daleko, že vyvolává tentobolestný pocit. Pro lidi, kteří budou žít o tolik později po nás, o kolik žijeme my po Goethovi,zde již toto dílo nebude.Tak je tomu se vším, co lidé na Zemi vytvoří a co je vtěleno <strong>ve</strong> fyzické hmotě. Podobně je• 80
tomu však i se samotnou Zemí, ba, je tomu tak i s lidskými myšlenkovými výtvory. Přenestese jen v duchu do oné doby, kdy zduchovněné lidstvo bude vystupovat do vyšších sfér.Myšlenky v dnešním smyslu – nechci ani říkati vědecké myšlenky, neboť ty již po 300 – 400letech nebudou mít žádný významu – tedy myšlenky lidí vůbec, jak nyní mají pro Zemivýznam, jak vycházejí z mozku, ty přirozeně nemají žádný význam pro vyšší svět, nýbrž jenpro Zemi. Ale člověk opustil Zemi. Co se stalo se vším tím, co lidé v průběhu tisíciletía tisíciletí na naší Zemi vytvořili?Co je nejpr<strong>ve</strong> třeba duchovně uvážit, je přirozeně vývoj individuality. Leonardo da Vincivystoupil výše tím, co vykonal. To je jeho vzestup. Ptejme se však: Neznamenají <strong>ve</strong>lkémyšlenky, <strong>ve</strong>lké popudy, jež mohutní tvůrci vtiskují zemské látce, pro budoucnost Země nic?Rozdrobí budoucnost Zemi v prach, a to co člověk ze Země učinil, zmizí s bytím Země?Obdivujete kolínský dóm. Jistě z něj již v poměrně krátké době nezbude kámen na kameni;ale neznamená to, že jednou člověk vyjádřil tuto myšlenku kolínského dómu v kameni nic procelou Zemi? Ponecháme tedy stranou, co lidé ze Země berou s sebou, díváme se na Zemisamotnou. Podí<strong>ve</strong>jte se, oběžnice se během svého vývoje vskutku stále zmenšují a zmenšují,stahují se dohromady. To je osud hmoty oběžnice; ale není to vše, je to jen něco, co můžemena planetě pozorovat fyzickým zrakem a fyzickými nástroji. I za tímto bodem však existujevývoj hmotna.A nyní se podíváme na tento vývoj hmotna za tímto bodem. Milí přátelé, dostávám se zdek tomu, o čem jsem řekl, že je to pro současný rozum těžko pochopitelné, nebo snad vůbecnepochopitelné. Je tomu tedy tak, že se Země neustále smršťuje, zmenšuje. Tím se stlačujehmota ze všech stran ke středu. A nyní říkám – samozřejmě s plným vědomím, že existujezákon o zachování síly, ale taktéž každému okultistovi známých skutečností: hmota se tlačístále více a více dohromady směrem ke středu a je při tom zvláštní, že hmota <strong>ve</strong> středu mizí.Abych to názorně před<strong>ve</strong>dl: představte si, že máte kus hmoty; ten je tlačen stále vícea více do středu. Ve středu mizí. Není vytlačován na druhou stranu, mizí <strong>ve</strong> středu v nic;skutečně! Můžete si tedy představit, že celá Země jednou tím, že se hmotné části stlačujísměrem ke středu, zmizí do středu. To však není všechno: V téže míře, v jaké se to ztrácí dostředu, se to také objevuje v okruhu (obvodu). Zde <strong>ve</strong>nku to opět vystupuje. Na jednom místěprostoru mizí hmota a z <strong>ve</strong>nku se opět objevuje. Všechno, co se ztrácí do středu, přicházíz okruhu opět přitahováno, a sice tak, že do této hmoty je nyní vpracováno všechno, cobytosti, které na oběžnici pracovaly, do hmoty vtiskly; přirozeně nikoli v dnešní formě, avšak<strong>ve</strong> formě, jaká tomu právě touto přeměnou bude dána. Uvidíte tak kolínský dóm, jak sehmotné částice ztrácejí směrem do středu a z druhé strany opět přicházejí. Nic, naprosto nic seneztrácí z toho, co bytosti na planetě vytvoří, nýbrž to sem opět přichází z druhé strany.To, co sem přišlo na počátku našeho zemského vývoje před vývojem saturnským, tobychom museli hledat <strong>ve</strong>nku, mimo zvěrokruh. Světová pramoudrost to nazývala křišťálovýmnebem. A v tomto křišťálovém nebi byly uloženy činy bytostí dřívějších evolucí. Ty tvořilyto, na základě čeho nové bytosti začaly tvořit.Jak bylo řečeno, pro dnešní rozum je mimořádně těžké takovou věc chápat, protože jezvyklý přihlížet jen k hmotnostem, protože si nezvykl nahlížet (chápat), že z třírozměrnéhoprostoru může na jednom místě hmota zmizet a na jiném místě, když prošla jinými rozměry,může přicházet nazpět. Dokud zůstáváte se svými představami v třírozměrném,• 81
- Page 1 and 2:
Rudolf SteinerDuchovní hierarchie
- Page 3 and 4:
dozvukem, ohlasem této světové p
- Page 5 and 6:
člověk touží, je strast“ - a
- Page 7 and 8:
o duchovních obyvatelích těchto
- Page 9 and 10:
Vidíme, jak světová pramoudrost
- Page 11 and 12:
Nuže - řekněme tak - že se jí
- Page 13 and 14:
možné. Vzduch sám není ničím
- Page 15 and 16:
Uvažme nyní, jak nekonečně hlub
- Page 17 and 18:
svými pouhými náladami mysli.Zde
- Page 19 and 20:
III.Düsseldorf, 13. dubna 1909Na k
- Page 21 and 22:
osobnosti, na dávném Saturnu.Tak
- Page 23 and 24:
V tomto starém saturnském vývoji
- Page 25 and 26:
přišli. Když byste přišli na j
- Page 27 and 28:
Božská duchovnost světová:Trojj
- Page 29 and 30: vám již, že kdybyste tehdy mohli
- Page 31 and 32: pouze osobnost, vědomí „já“.
- Page 33 and 34: všelicos přesnějšího; dnes bl
- Page 35 and 36: pokračovat; budeme moci ponenáhlu
- Page 37 and 38: kruhem duchovních bytostí mimoř
- Page 39 and 40: zmizela a dozněla. Uvnitř této s
- Page 41 and 42: jiného, ač existují lidé, kteř
- Page 43 and 44: yl vybojován mezi těmito dvěma k
- Page 45 and 46: Pevný útvarnerostný.Tři říše
- Page 47 and 48: vlastně uchovávají paměť od je
- Page 49 and 50: jaká by naše sluneční soustava
- Page 51 and 52: pojmenováním.Nyní již velmi sna
- Page 53 and 54: odlišné vlastnosti pokožky u jed
- Page 55 and 56: VII.Düsseldorf, 16. dubna 1909Na z
- Page 57 and 58: organicky uspořádáno. Chceme-li
- Page 59 and 60: lemurskými lidmi jednotlivce, kte
- Page 61 and 62: Velcí vůdcové první poatlantsk
- Page 63 and 64: VIII.Düsseldorf, 17. dubna 1909V l
- Page 65 and 66: Tato podivuhodná hvězdná seskupe
- Page 67 and 68: Nyní však ponechme stranou, jak t
- Page 69 and 70: A nyní přicházíme dále, a muse
- Page 71 and 72: Vodnář Štír, OrelZáklad astrá
- Page 73 and 74: To, co dnes pozorujeme jako pohyb S
- Page 75 and 76: co z kosmu, tj. z příslušných s
- Page 77 and 78: pozůstává nejprve ještě ze sta
- Page 79: vyvíjejí z bezmocných tvorů na
- Page 83 and 84: Boha, Bůh koná skrze ně. Nemohly
- Page 85 and 86: nyní následky jejich činů do li
- Page 87 and 88: naprosto nic, aby nějakým nátlak
- Page 89 and 90: Milí přátelé, vidíme, jak se p