Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

člověk touží, je strast“ – a ty jsi nám včera řekl (mohl by leckdo namítnout): „Pohleďmejednou do pokřesťanské doby k těm, kteří Kristovu impulsu skutečně porozuměli...“, zde sipak máme uvědomit, že porozumíme-li tomuto Kristovu podnětu a pronikneme-li jej, že tímtoporozuměním a proniknutím Kristova podnětu nezachovávají staré pravdy Buddhovyo životním utrpení zcela svoji platnost, že Kristovým podnětem je doslova vytvořeno něcojako lék proti životnímu utrpení... pravil jsi – (tak mohl by někdo říci) – že Buddha učí:Zrození je utrpení, ale ti, kteří porozuměli Kristu, odpovídají: Zrozením vstupujeme do života,který sdílíme s Kristem a účastí na Kristu je životní utrpení zahlazováno; právě tak je léčivousilou Kristova podnětu odstraňována nemoc a pro chápajícího Kristova vyznavače není jižutrpením; ani smrt již není utrpením pro Kristova vyznavače atd., atd. „Pak by však mohlněkdo namítnout: Ano, ale já ti dokážu z evangelia, že v evangeliu jsou i věty jako ve svatýchBuddhových spisech; i v evangeliu můžeme dokázat, že tam stojí: život je utrpení, nemoc jeutrpení atd., atd.“ A tak bylo by možno zevně říci: „Nuže, máme zde tyto moderní náboženskéspisy, avšak jejich obsah nacházíme již v buddhismu, není tedy pokroku v náboženství, nenív něm vývoje; všechna náboženství obsahují totéž, ty jsi však mluvil o pokroku, vykládal jsi,jak prý staré svaté pravdy buddhismu úplně ztrácejí křesťanstvím svoji pravdivost.“Kdo by však takto mluvil, vyslovil by přece jen to nejkrutější neporozumění. Něcotakového totiž nebylo řečeno; všechno, všecičko bylo řečeno, jen poslední věta nebylavyslovena. A je důležité, aby právě v této jemné, subtilní oblasti bylo rozuměno naprostopřesně. Přesně porozumět nemůže nikdy fanatik, nýbrž jen objektivně uvažující člověk. Kdomluví ze zdrojů moudrosti a bádání Bratrstva růže a kříže, neřekne nikdy, že by mělo být něcoz obsahu záznamů slov velkého Buddhy potíráno, že by ve spisech velkého Buddhy nebyloněco pravdou. Zajisté, každý, kdo mluví ze zdroje rosekruciánství, sdílí přesvědčeníBuddhovo a veškeré východní moudrosti, žádnou nepopírá; praví: „Co jsi ty, veliký Buddho,vlivem svého osvícení ve svém nitru zřel jako velké pravdy o utrpení života, vše je plněpravdivé; je to pravdivé do posledního háčku a tečky.“ Nic, naprosto nic se z toho neodnímá.Vše zůstává netknuté. A právě proto, že vše, co řekl Buddha zůstává, je pravdivé, že zrození,nemoc, stáří, smrt, atd. atd. jsou utrpením, proto je nám Kristův podnět oním mohutnýma důležitým lékem – protože on to je, kdo toto utrpení ruší; protože je pravdou, že utrpení zdeje právě tehdy, jestliže velký Kristův podnět nepozvedá svět nad ně.Proč působil Kristus?Protože Buddha mluvil pravdu. Lidstvo muselo být svedeno dolů z duchovních výšin, kdepůsobila světová pramoudrost v čisté podobě; lidstvo muselo být vedeno k samostatnosti dolůdo fyzického bytí; tím se staly život a nemoc utrpením. Podobně však musel v dalším vývojipřijít velký lék proti těmto nezvratným skutečnostem.Popírá snad nějakou skutečnost ten, kdo zde říká: Ano, je pravdou, co se o této skutečnostipraví..., ale zároveň je nám podáván lék, aby skutečnosti těmito pravdami vyjádřené bylypřivedeny ke zdravému vývoji?Ó, ve výšinách bytí, kde musíme hledat sféry duchovních hierarchií, tam neplatí:buddhismus proti křesťanství, křesťanství proti buddhismu, tam podává Buddha Kristovia Kristus Buddhovi ruku. Ale každé zneuznávání lidského vývoje, každé zneuznávánívzestupu je zároveň zneuznáváním duchovního činu, jenž se v našem pozemském vývoji udál,činu Kristova.Neexistuje zde nic, co by nějak popíralo obsah moudrosti Východu, která po tak dlouháobdobí snášela dolů moudrost svatých rišiů a tím světovou pramoudrost. V těchto dlouhých,dlouhých údobích, kdy stále plynula moudrost do lidstva, se ale stávalo v naprosté většině• 5