Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

jaká by naše sluneční soustava mohla být. Co učinil Koperník, to nebylo, že by si snad vzalžidli a posadil se ven do světového prostoru, aby přihlížel, jak Slunce stojí v některém bodukruhu nebo elipsy, a jak se planety okolo něho pohybují; nýbrž udělal výpočet, který to, covidíme – vzhledem ke dřívějším výpočtům – vysvětluje prostěji.Kopernikánská soustava není ničím jiným, než výsledkem myšlenky. Odmysleme si to, copředpokládali Ptolemaiovci. Udělejme výpočet tak, že Slunce stojí uprostřed, vypočítejmemísta, kde musí být jednotlivé planety a zkoumejme pak, zda to souhlasí se skutečností.Zajisté, pro pouze fyzické pozorování prozatím výpočet souhlasí se zkušeností. Přirozeně,máme pak všemožné světové soustavy, např. Kant-Laplaceovu, která je na tom vybudována;ale zde již pronikaly postupující objevy do věci, která, v základě, již není vědecky zcelapoctivá. Neboť později byly na základě čistě smyslového pozorování přidruženy dvěplanety – dosud jsme se jich nedotkli, ukážeme však později, co znamenají pro naši slunečnísoustavu: Uran a Neptun.Při popisu této světové soustavy bylo ovšem nutno lidi stále znovu upozorňovat na to, ževlastně obě tyto planety, Uran a Neptun, dělají tlustou čáru přes tento výpočet. Kdybychomchtěli přijmout Kant-Laplaceovu soustavu, pak by se Uran a Neptun musely se svými měsícipohybovat tak, jako se např. jiné měsíce pohybují okolo svých planet. Tak to však nedělají,nýbrž máme zde dokonce mezi těmito vnějšími planetami, mezi těmito později objevenýmiplanetami jednu, která se chová zcela podivně. Pro tuto planetu, je-li Kant-Laplaceovasvětová soustava správná, by pak musel ten, kdo otáčel osou – (viz popis pokusu na str.**xx) – otáčet po odštěpení všech planet osou tak, že by byla o 90 stupňů otočena, neboť onamá jiný oběh, než ostatní planety. Tato dvojice, Uran a Neptun, se značně liší od ostatníchplanet naší sluneční soustavy. Uvidíme ještě, jak tomu s nimi je.Nyní budiž jen upozorněno, že v koperníkovské soustavě máme co do činění pouzes výpočtem, s něčím, co bylo vytyčeno jako hypotéza, jako předpoklad v době, kdy úplněvymizelo poznání duchovní souvislosti a pozorování toho, co je vnějšímu dění duchovnězákladem. Avšak stará ptolemaiovská soustava není právě pouze fyzickou soustavou, je tosoustava, která ještě sahá k duchovnímu pozorování, kdy lidé věděli, že planety jsouhranicemi pro jisté oblasti svrchovanosti vyšších bytostí. Chceme-li nyní tyto oblastipůsobností v naší planetární soustavě příslušným způsobem vyznačit, pak musíme celou našíplanetární a sluneční soustavu nakreslit jinak.Nakreslím vám tuto planetární soustavu tak, jak byla vysvětlována v Zarathustrovýchmystériích. Mohli bychom právě tak dobře vzít na pomoc jiná mystéria, ale chceme zvolitprávě tuto soustavu pro charakteristiku naší sluneční soustavy s jejími planetami s ohledem naduchovní bytosti působící uvnitř této soustavy.V Zarathustrově soustavě bylo totiž přijato něco, co se liší od našich nebeskýchpozorování. Víte přece, že během dlouhých let lze pozorovat jistý (říkejme tomu třebazdánlivý) postup Slunce zvěrokruhem. Říká se – a je to správné – že přibližně od 8. stoletípřed naším letopočtem vychází Slunce na jaře ve zvěrokruhovém znamení Berana, ale každýrok se posune o kousek dále, takže postupem dlouhých, dlouhých údobí proběhne svýmjarním bodem celé souhvězdí Berana. Před rokem 800 před naším letopočtem nevycházeloSlunce v souhvězdí Berana, nýbrž v souhvězdí Býka – vycházelo v tomto znamení Býka asipo 2200 let, proběhlo tedy svým jarním bodem celé zvěrokruhové znamení Býka. Ještě před• 49