Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

odlišné vlastnosti pokožky u jednotlivých plemen; zde spolupůsobí kosmické poměry, vztahy,které jsou nutně řízeny z nebeské oblasti. To se děje z oblasti svrchovanosti sahající ažk Merkuru, až k hranici působnosti Archandělů.A pak, má-li být řízeno a vedeno celé lidstvo, jak se na Zemi vyvíjí, pak se to musí dítz ještě vzdálenějšího světového prostoru – ze světového prostoru, který sahá až vzhůruk Venuši. Jestliže však má být pak řízena a usměrněna úloha Země samé, pak se to musí dít zestředu celé soustavy.Řekl jsem vám: Naše lidstvo se vyvíjí prostřednictvím Saturnu, Slunce, Měsíce, Země,Jupitera, Venuše a Vulkánu. Bytosti duchovní hierarchie, které zařizují poslání lidstva odjedné planety ke druhé, to jsou Mocnosti (Duchové formy), které musí být na vyvolenémmístě; jsou právě postaveny tak, že oblast jejich svrchovanosti sahá vzhůru až ke Slunci.Slunce zde již přece bylo jako zvláštní těleso vedle starého Měsíce, je nyní opět zde vedleZemě a bude též ještě i vedle Jupitera. Oblast jeho vlády přesahuje nad jednotlivou planetu.Proto musí být existence Slunce spojena s oněmi duchovními bytostmi, jejichž oblastsvrchovanosti také sahá dále nad tu kterou planetu. Slunce je tedy potud významným tělesem,sahá-li k němu ona oblast svrchovanosti, která přesahuje dále nad jednotlivou planetu.Tak vidíte, milí přátelé, že vlastně zevní prostorový okruh, vnější bydliště hierarchiínenacházíme ani tak na jednotlivých planetách, jako spíše v kruzích, jež jsou planetamiohraničeny jako mezníky. Představujete-li si celý okruh Země až k Měsíci, je tento vyplněnpůsobností Andělů, a okruh od Země až k Merkuru je vyplněn působností Archandělů, atd.Máme tedy co činit s prostorovými sférami a planety jsou hranicemi, jsou mezníky prototo prostorové působení vyšších bytostí. Vidíme tedy, že takřka přímou postupující liniidokonalosti je třeba hledat od člověka směrem vzhůru. Člověk sám je připoután k Zemi. Cojako věčné spěje od jedné inkarnace ke druhé, je řízeno bytostmi, které jsou nejen poutány naZemi, nýbrž kterým patří vzdušný okruh a to, co je nad nimi až k Měsíci. A tak dále směremvzhůru.Člověk je od pradávných dob na naší Zemi ve vývoji, a v jeho celém vývoji na Zemis ohledem na jeho bytost je tomu s ním právě tak, jako je tomu s poměrem malého dítětek dospělému člověku. Dospělý učí malé dítě. Tak je tomu též vzhledem k hierarchiím vevesmíru.Člověk, jenž je poután k Zemi, může se teprve postupně propracovat k poznání, kterépotřebuje k obratnosti nutné na Zemi. Vyšší bytosti jej musí vyučovat.Co se musí stát za tím účelem?V počátečních dobách zemského bytí musí sestoupit z vyšších sfér takové bytosti, kterévlastně jinak na Zemi poutány nejsou. A to se skutečně děje. Bytosti, které by jinak mohly žítjen v okruhu Země, musí sestoupit dolů, aby to – co již smí jako starší, dokonalejší členovéhierarchie – sdělili lidem. Musí se vtělit do lidských těl nikoli pro svůj vlastní vývoj, neboťten nepotřebují, právě jako dospělý člověk necvičí abecedu pro svůj vývoj, nýbrž proto, abytomu mohl naučit děti.Tak se díváme nazpět do doby atlantské, do doby lemurské, kdy z okruhu Země sestupují• 53