Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

co z kosmu, tj. z příslušných sil hierarchií Trůnů, Serafů a Cherubů vytvořilo původní vlohyk lidskému fyzickému tělu.To je ten velký kosmický člověk, člověk, o němž mluví všechny světové pověsti a mýty,z něhož byli vytvořeni jednotliví lidé v nejrozmanitějších podobách. Vzpomeňme si na obraYmira, který je rozprostřen ve velkém kosmu; neboť mikrokosmický člověk je vytvářenz obra. Máme jej všude, tohoto velkého makrokosmického člověka, který je tu tvůrcem, ježvenku v sobě chová to, co člověk ve svém nitru; neboť základem takových líčení je hlubokápravda, pravda, která se podle jasnovidných schopností národů projevuje více či ménězkreslená. A září i skrze onu moudrost, která byla zevně vyjádřena ve Starém Zákoně. Zářík nám v moudrosti, která se jako starohebrejská nauka odvozuje z oné tajné nauky, která jezákladem Starého Zákona: v Adamu Kadmonovi v Kabale. Makrokosmický člověk nenínikým jiným, než člověkem, kterého jsme nyní zakreslili do kosmu; pouze si o tom musímeučinit správnou představu.To, co jsem vám tu nyní rozvinul a co tu vrcholí v nauce o makrokosmickém člověku, toje nauka, která vskutku obsahuje nejhlubší světová tajemství; nauka, která bude postupněvplývat do všeobecné vzdělanosti lidstva.Dnes je lidstvo ještě příliš vzdáleno tomu, aby porozumělo této nauce; neboť jestliže byněkdo, kdo je pouhým učencem, poslouchal tyto přednášky, pak by toto auditorium pokládalpravděpodobně za něco jiného, než za rozumné shromáždění. Lidstvo je dnes příliš vzdálenoporozumění těmto věcem. Ale stojíme na počátku doby, kdy skutečnosti, které jsou nacházenyproti fantastickým teoriím dnešní vědy lidstvo nutkají, aby hledalo cesty k těmto velkýmpravdám světové pramoudrosti; a nikdy nevnikneme do tajemství např. tzv. dějeoplodňovacího, o němž lidé dnes tak dětinsky spekulují, dokud nebude možno (pro tytopochody) učinit plodnou nauku o makrokosmickém člověku. Právě to, co se děje jako reálnémystérium a jako reálné mystérium se nejvíce vymyká pomůckám a nástrojům, právě to budeosvětleno jako nejmenší bod bádání. Neboť jak maličká je buňka, uvnitř které se oplodněníuskutečňuje, v poměru ke kosmu! Avšak tajemství velkého kosmu může vyřešit jen a jediněto, co se děje v nejmenší buňce; nic jiného nemůže dění v buňce vyřešit. Pokud jde o problémoplodňování, nejsou výzkumy vnější vědy bezcenné, mají svoji jistou zásluhu; ale všechnyjsou dětskou hrou oproti velkému mystériu, které tu je, a jež může být vyřešeno jen tehdy,nahlédneme-li, jak se odpověď na ony pochody nachází v bodě, jak spočívá v kruhu,v okruhu. Proto starý mysterijní učitel praví: Chceš-li pochopit bod, pak probádej okruh;neboť on obsahuje řešení. Důležité je následující: bod lze pochopit, teprve když pochopímeokruh.Vzpomeneme-li si nyní, že jednotlivá světová tělesa udržují svůj pohyb, když jsou samapro sebe ukončena, sama pro sebe hotova, pak také porozumíme, co je třeba nazývat karmousvětových těles. Od okamžiku, kdy planeta sama pro sebe došla k závěru, musí ony bytosti,které k ní patří, počítat opět s jejím rozplynutím, s jejím zmizením ze světové souvislosti. Jetřeba si tedy říci: když pozorujeme např. dávný saturnský vývoj, je až do spojení, sloučenícelé tepelné koule postup saturnského vývoje vzestupný, nebo také, chcete-li, sestupný; neboťje to zhušťovací proces, zhušťovací děj. Pak v okamžiku, kdy se Saturn dále otáčí – ale nynípři prvním saturnském vývoji – je tu dána saturnská koule, jsou zde věci, o něž se jedná.Jsou-li toho duchové účastni, pak musí při rozplynutí počítat s tím, co bylo až do vznikusestaveno dohromady, zbudováno – a to je karma. Nelze tomu uniknout; věci musí být opět• 75