Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

svobodné síly.Ze všech hierarchií máme tedy jen u části Andělů a u člověka možnost svobody. Doslovauprostřed v řadě Andělů počíná možnost svobody. Avšak teprve v člověku je vytvořenasprávným způsobem. Když člověk vstoupil na Zem, musel samozřejmě zpočátku propadnoutvelkému náporu luciferských duchů, kteří svými silami pronikli astrální tělo člověka. A „já“tím bylo vtaženo do těchto sil, takže v průběhu lemurského a atlantského vývoje, a ještěi potom, máme své „já“ jakoby v mraku, jakoby zahaleno do oblaku, vytvořenéhoLuciferovými zásahy. Člověk byl uchráněn před přemožením silami, stahujícími jej dolů, jentím, že jej zastiňovaly dřívější bytosti; že se Andělé a Archandělé, kteří zůstali nahoře,vtělovali do zvláštních osobností a vedli jej. To se dělo až do oné doby, kdy se dostavilo něcozcela zvláštního: kdy bytost, která byla až dosud spojena jen se slunečním bytím, došla takdaleko, že nyní mohla (nejen jako dřívější bytosti vyšších světů) vstoupit nejen do fyzického,éterického a astrálního těla člověka, nýbrž mohla vniknout do člověka až k jeho „já“.Vzpomeňte si, jak jsem líčil, že v předešlých dobách sestupovaly vyšší bytosti dolůa oduševňovaly lidské fyzické, éterické a astrální tělo. Nyní se, ve zvláštní době, která k tomubyla povolána, objevila osobnost, která do sebe přijala nejvyšší bytost, bytost, která bylaspojena s naším slunečním bytím, a která působila inspirativně až do „já“, až do veškerých siljáství.„Já“ nachází svůj výraz v krvi. Právě tak, jako je krev (jako hmotná látka) projevem „já“,jako je krevní teplo, krevní oheň, zaostalým zbytkem starého saturnského ohně, tak je tentooheň výrazem Já v živlech. Tato bytost se musela fyzicky projevit dvojím způsobem: nejprvev ohni. Ohlásila se v ohni – Mojžíšovi v hořícím keři a v blesku na Sinai. Neboť je to tážbytost, která se pak mohla usídlit v lidském „já“ a mluvila k Mojžíšovi z hořicího keře,z blesku a hromu na Sinai, bytost, která připravuje svůj příchod a objevuje se pak v těle,chovajícím v sobě krev, v Ježíši Nazaretském. Takovým způsobem vstupuje sluneční bytostdo pozemského individua.Tím, že lidské „já“ bude stále více a více pronikáno a prolínáno silou, která tehdy vniklado tohoto „já“, tím bude naše jáství dosahovat schopnosti stále více se pozvedat nad všechnyvlivy, které toto „já“ mohou strhávat dolů. Ona bytost, která proniká až do „já“, je jinéhodruhu než ony bytosti, které dříve sestupovaly dolů na Zem a oduševňovaly fyzické, éterickéa astrální tělo.Vzpomeňme si na dávné svaté rišie. V jejich éterickém těle byl, jak jsme viděli, duch jistévyšší bytosti; neboť zdědili toto éterické tělo od velkých atlantských předků, mezi nimiž tatovyšší bytost dlela. Toto na ně bylo přeneseno. Svým astrálním tělem a „já“ nemohli aninásledovat to, co vznikalo z inspirace éterického těla. A tak tomu bylo od jednoho věku kedruhému. Lidé byli inspirováni. Při inspiraci v nich bylo (dělo se) stále něco jako násilí. Jakoby byli touto inspirací násilím bráni do zajetí. Od toho, co bylo osudem člověka, tedy býtponechán sobě samému, byl člověk poněkud odtažen, oddálen pro to, aby byl učiněn lepším.Byl inspirován lepší bytostí. Tak tomu bylo u všech zakladatelů náboženství. Byla jimvčleněna bytost, která byla ještě povznesena nad spor na nebi, takže nebyli ponecháni zcelasami sobě.V Kristu se objevila bytost zcela jiné přirozenosti, bytost, která nečinila zprvu nic, ale• 86