nezpracovával by to vůbec ničím. Zůstal by pouhým divákem, pouhým pozorovatelem toho,s čím se hmotně <strong>ve</strong> světě setkává. V takovém případě do něho vstupují tyto bytosti živlůa usazují se nyní v něm, tkví v něm; nedosáhly <strong>ve</strong> světovém vývoji ničeho jiného, než to, žez okolního světa vstoupily do člověka.Předpokládejme však, že člověk dojmy vnějšího světa duchovně zpracovává, že si svýmiidejemi, pojmy činí představy o duchovních základech světa, že by to tedy nebyl člověk, kterýprostě jen kouká, povrchně pozoruje kus kovu, nýbrž člověk, který přemýšlí o podstatě, cítíkrásu věcí, který svůj vjem produchovňuje; co činí takový člověk?Svým vlastním duchovním děním vysvobozuje bytost živlů, která k němu proudíz vnějšího světa; poz<strong>ve</strong>dá ji k tomu, čím byla, osvobozuje ji z jejího zakletí.Tak můžeme svým vlastním zduchovněním ony bytosti, které jsou zaklety <strong>ve</strong> vzduchu,vodě a v zemi, buď zamykat, zavírat do svého nitra, aniž bychom je změnili, nebo je můžemetím, že sami sebe stále více a více zduchovňujeme, osvobodit, vyprostit, přivést je opět nazpětk <strong>jejich</strong> živlu.Po celý život na zemi do člověka proudí z vnějšího světa duchové živlů. V téže míře,v jaké na věci jenom tupě civí, v téže míře nechává tyto duchy prostě do sebe vstupovata nemění je. V téže míře, v jaké se pokouší věci vnějšího světa idejemi, pojmově, pocity krásyatd. <strong>ve</strong> svém duchu zpracovávat, v téže míře oprošťuje a osvobozuje tyto duchovní bytostiživlů.A co se tedy nyní děje s těmito bytostmi živlů, které doslova z věcí vstoupily do člověka,co se s nimi děje?Zprvu jsou v člověku. I ty vysvobozené musí zatím zůstat v člověku, ale jen do jehofyzické smrti. Když člověk prochází branou smrti, pak nastává rozdíl mezi oněmi bytostmiživlů, které vstoupily, a které člověk nepři<strong>ve</strong>dl zase vzhůru k vyššímu živlu, a oněmi, kteréčlověk svým vlastním zduchovněním při<strong>ve</strong>dl nazpět k <strong>jejich</strong> dřívějšímu živlu. Bytosti živlů,které člověk nezměnil, nezískaly zatím vůbec nic tím, že přešly z věcí do člověka; ty druhévšak získaly to, že smrtí člověka se mohou opět navrátit do svého původního světa.Člověk je <strong>ve</strong> svém životě průchozím bodem pro tyto bytosti živlů. A když člověk projdesvětem ducha a opět se zrodí v příštím vtělení, tu vcházejí při jeho znovuvtělení, kdyžprochází branou zrození, všichni oni duchové živlů, které před tím neosvobodil, zase zpět dofyzického světa; avšak ty, které osvobodil, ty při svém sestupu nepřivádí nazpět, ti se navrátilido svého původního živlu.Tak vidíme, jak má člověk <strong>ve</strong> své moci, že svým vývojem, svým způsobem chováník vnější přírodě, může bytosti živlů nutně zakleté se vznikem našeho pozemského bytí buďosvobodit, nebo je však také připoutat k zemi ještě pevněji, než tomu bylo předtím.Co tedy činí člověk, který pozoruje nějaký vnější předmět a ducha živlů z něho vysvobodítím, že jej očistí?Duchovně činí opak toho, co se stalo dří<strong>ve</strong>. Zatím co dří<strong>ve</strong> byl doslova z ohně vytvořenkouř, vytváří člověk opětně z kouře duchovně oheň; jenže tento oheň propouští tepr<strong>ve</strong> posmrti.• 14
Uvažme nyní, jak nekonečně hluboké a jak nekonečně plné duchovnosti jsou staré obětnízvyklosti, jestliže je pozorujeme <strong>ve</strong> světle pradávné, posvátné duchovní vědy! Představme sinyní kněze u obětního oltáře v oněch dobách, v nichž bylo náboženství vybudováno naskutečném poznání duchovních zákonů, představme si, jak kněz zažehl oheň a jak vystupujekouř; toto vystupování kouře se vskutku činí obětí, t. j. je to následováno modlitbami; co sezde děje?Co se děje s takovou obětí vůbec?Kněz stojí u oltáře, kde se tvoří kouř. Kde vychází pevné z tepla, tam je zaklet (začarován)duch. Současně však tím, že člověk celý postup provází modlitbami, je tento duch jako takovýpřijímán do nitra lidí, aby po smrti opětně vystoupil do vyššího světa.Co tedy říkal příslušník dávné moudrosti těm, kteří takovému něčemu chtěli porozumět?Pravil: díváš-li se na vnější svět tak, že tvoje duchovní činnost nezůstává lpět na kouři,nýbrž je poz<strong>ve</strong>dáním duchovna k živlu ohně, pak osvobozuješ po smrti v kouři upoutanéhoducha. A nyní mluvil ten, který tomu rozuměl, jak je tomu s duchem, který byl utajen v kouřia který přešel do člověka: Ponechal-li jsi tohoto ducha tak, jak byl v kouři, pak se musís tebou opět zrodit, pak se nemůže po tvé smrti vrátit zpět do světa ducha; jestliže jsi jej všakosvobodil, při<strong>ve</strong>dl-lis jej nazpět k ohni, pak půjde po tvé smrti vzhůru do světů duchaa nemusí již s tvým zrozením vstoupit nazpět na zem.Tady nyní máte část těchto hlubokých vět z Bhagavadgíty, jež byly u<strong>ve</strong>deny v předešlépřednášce. Není zde vůbec řeč o lidském „já“, je zde řeč o oněch přírodních bytostech,o oněch bytostech živlů, které z vnějšího světa vstupují do člověka. Praví se: „Viz oheň, vizkouř; co člověk <strong>ve</strong> svém duchovním dění činí s ohněm, to jsou duchové, které osvobozujesvou smrtí. Co nechá tak, jak to je v kouři, to musí při jeho smrti zůstat spojeno s ním a musíse znovu zrodit, když on se zase zrodí.“Osud duchů živlů se nám projevuje zatím takto: Moudrostí, kterou člověk v sobě vyvíjí,osvobozuje neustále při své smrti duchy živlů; nemoudrostí, pouhým ulpíváním nasmyslovém zdání poutá duchy živlů na sebe a nutí je stále znovu, aby šli s ním do tohotosvěta, aby se stále znovu rodili s ním.Avšak takové bytosti živlů nejsou spjaty jen s ohněm a s tím, co s ohněm souvisí. Takovébytosti živlů jsou poslové vyšších božských duchovních bytostí při všem, co se zevněsmyslově děje. Nikdy např. by nemohla nastat <strong>ve</strong> světě souhra oněch sil, které způsobily, žemáme den a noc, kdyby takové bytosti živlů <strong>ve</strong> <strong>ve</strong>lkých zástupech nepracovaly na otáčeníoběžnic <strong>ve</strong> světě příslušným způsobem, aby probíhalo právě toto střídání dne a noci.Vše, co se děje, je způsobováno zástupem nižších a vyšších duchovních bytostíduchovních hierarchií. Jsme u nejpodřízenějších bytostí, u Poslů. Vzniká-li z noci den a zedne noc, v tom také žijí bytosti živlů. A tak je člověk nyní opět v úzkém vztahu s bytostmi říšíživlů, které mají za úkol vytvářet den a noc. Je-li člověk pohodlný, líný, lhostejnýa nevšímavý, pak působí jinak na tyto bytosti živlů, které mají co do činění se dnem a nocí,než je-li tvořivý, pracovitý, pilný, produktivní. Je-li totiž člověk líný, pak se opětně spojuje sezcela určitými bytostmi živlů, avšak zcela zvláštním způsobem (než když je pilný).Ony bytosti živlů právě jmenované třídy, které rozvíjejí svůj život za dne, které doslovaden vytvářejí, jsou opětně <strong>ve</strong> svém vyšším živlu. Ale jako jsou bytosti živlů první třídy –• 15
- Page 1 and 2: Rudolf SteinerDuchovní hierarchie
- Page 3 and 4: dozvukem, ohlasem této světové p
- Page 5 and 6: člověk touží, je strast“ - a
- Page 7 and 8: o duchovních obyvatelích těchto
- Page 9 and 10: Vidíme, jak světová pramoudrost
- Page 11 and 12: Nuže - řekněme tak - že se jí
- Page 13: možné. Vzduch sám není ničím
- Page 17 and 18: svými pouhými náladami mysli.Zde
- Page 19 and 20: III.Düsseldorf, 13. dubna 1909Na k
- Page 21 and 22: osobnosti, na dávném Saturnu.Tak
- Page 23 and 24: V tomto starém saturnském vývoji
- Page 25 and 26: přišli. Když byste přišli na j
- Page 27 and 28: Božská duchovnost světová:Trojj
- Page 29 and 30: vám již, že kdybyste tehdy mohli
- Page 31 and 32: pouze osobnost, vědomí „já“.
- Page 33 and 34: všelicos přesnějšího; dnes bl
- Page 35 and 36: pokračovat; budeme moci ponenáhlu
- Page 37 and 38: kruhem duchovních bytostí mimoř
- Page 39 and 40: zmizela a dozněla. Uvnitř této s
- Page 41 and 42: jiného, ač existují lidé, kteř
- Page 43 and 44: yl vybojován mezi těmito dvěma k
- Page 45 and 46: Pevný útvarnerostný.Tři říše
- Page 47 and 48: vlastně uchovávají paměť od je
- Page 49 and 50: jaká by naše sluneční soustava
- Page 51 and 52: pojmenováním.Nyní již velmi sna
- Page 53 and 54: odlišné vlastnosti pokožky u jed
- Page 55 and 56: VII.Düsseldorf, 16. dubna 1909Na z
- Page 57 and 58: organicky uspořádáno. Chceme-li
- Page 59 and 60: lemurskými lidmi jednotlivce, kte
- Page 61 and 62: Velcí vůdcové první poatlantsk
- Page 63 and 64: VIII.Düsseldorf, 17. dubna 1909V l
- Page 65 and 66:
Tato podivuhodná hvězdná seskupe
- Page 67 and 68:
Nyní však ponechme stranou, jak t
- Page 69 and 70:
A nyní přicházíme dále, a muse
- Page 71 and 72:
Vodnář Štír, OrelZáklad astrá
- Page 73 and 74:
To, co dnes pozorujeme jako pohyb S
- Page 75 and 76:
co z kosmu, tj. z příslušných s
- Page 77 and 78:
pozůstává nejprve ještě ze sta
- Page 79 and 80:
vyvíjejí z bezmocných tvorů na
- Page 81 and 82:
tomu však i se samotnou Zemí, ba,
- Page 83 and 84:
Boha, Bůh koná skrze ně. Nemohly
- Page 85 and 86:
nyní následky jejich činů do li
- Page 87 and 88:
naprosto nic, aby nějakým nátlak
- Page 89 and 90:
Milí přátelé, vidíme, jak se p