Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

nezpracovával by to vůbec ničím. Zůstal by pouhým divákem, pouhým pozorovatelem toho,s čím se hmotně ve světě setkává. V takovém případě do něho vstupují tyto bytosti živlůa usazují se nyní v něm, tkví v něm; nedosáhly ve světovém vývoji ničeho jiného, než to, žez okolního světa vstoupily do člověka.Předpokládejme však, že člověk dojmy vnějšího světa duchovně zpracovává, že si svýmiidejemi, pojmy činí představy o duchovních základech světa, že by to tedy nebyl člověk, kterýprostě jen kouká, povrchně pozoruje kus kovu, nýbrž člověk, který přemýšlí o podstatě, cítíkrásu věcí, který svůj vjem produchovňuje; co činí takový člověk?Svým vlastním duchovním děním vysvobozuje bytost živlů, která k němu proudíz vnějšího světa; pozvedá ji k tomu, čím byla, osvobozuje ji z jejího zakletí.Tak můžeme svým vlastním zduchovněním ony bytosti, které jsou zaklety ve vzduchu,vodě a v zemi, buď zamykat, zavírat do svého nitra, aniž bychom je změnili, nebo je můžemetím, že sami sebe stále více a více zduchovňujeme, osvobodit, vyprostit, přivést je opět nazpětk jejich živlu.Po celý život na zemi do člověka proudí z vnějšího světa duchové živlů. V téže míře,v jaké na věci jenom tupě civí, v téže míře nechává tyto duchy prostě do sebe vstupovata nemění je. V téže míře, v jaké se pokouší věci vnějšího světa idejemi, pojmově, pocity krásyatd. ve svém duchu zpracovávat, v téže míře oprošťuje a osvobozuje tyto duchovní bytostiživlů.A co se tedy nyní děje s těmito bytostmi živlů, které doslova z věcí vstoupily do člověka,co se s nimi děje?Zprvu jsou v člověku. I ty vysvobozené musí zatím zůstat v člověku, ale jen do jehofyzické smrti. Když člověk prochází branou smrti, pak nastává rozdíl mezi oněmi bytostmiživlů, které vstoupily, a které člověk nepřivedl zase vzhůru k vyššímu živlu, a oněmi, kteréčlověk svým vlastním zduchovněním přivedl nazpět k jejich dřívějšímu živlu. Bytosti živlů,které člověk nezměnil, nezískaly zatím vůbec nic tím, že přešly z věcí do člověka; ty druhévšak získaly to, že smrtí člověka se mohou opět navrátit do svého původního světa.Člověk je ve svém životě průchozím bodem pro tyto bytosti živlů. A když člověk projdesvětem ducha a opět se zrodí v příštím vtělení, tu vcházejí při jeho znovuvtělení, kdyžprochází branou zrození, všichni oni duchové živlů, které před tím neosvobodil, zase zpět dofyzického světa; avšak ty, které osvobodil, ty při svém sestupu nepřivádí nazpět, ti se navrátilido svého původního živlu.Tak vidíme, jak má člověk ve své moci, že svým vývojem, svým způsobem chováník vnější přírodě, může bytosti živlů nutně zakleté se vznikem našeho pozemského bytí buďosvobodit, nebo je však také připoutat k zemi ještě pevněji, než tomu bylo předtím.Co tedy činí člověk, který pozoruje nějaký vnější předmět a ducha živlů z něho vysvobodítím, že jej očistí?Duchovně činí opak toho, co se stalo dříve. Zatím co dříve byl doslova z ohně vytvořenkouř, vytváří člověk opětně z kouře duchovně oheň; jenže tento oheň propouští teprve posmrti.• 14