Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

naprosto nic, aby nějakým nátlakem přivedla člověka k sobě. A to je podstatné! Uvážíte-licelé rozšíření křesťanství, bude vám živým důkazem toho, že Kristus ve svém životě vlastněnikdy nečinil to, co se dělo pro rozšíření křesťanství. Pohleďte na zakladatele náboženstvídřívější doby! Jsou velkými učiteli lidstva, učí od určité doby svého vývoje a jejich nauky lidipřekonávají.Pohleďte na Krista! Působí On celkově (pouze) svými naukami? Kristu nerozumí právěten, kdo se domnívá, že v naukách, v učení spočívá to hlavní.Kristus zprvu vůbec nepůsobil svými naukami, nýbrž tím, co konal. Největším Kristovýmčinem byl ten, který skončil smrtí. Největším Kristovým činem tedy byla smrt. Podstatné jeto, že Kristus působil činem, při jehož šíření ve světě již fyzicky vůbec ani nemohl být. To jeten velký rozdíl mezi působením Kristovým a ostatních zakladatelů náboženství. Tomutorozdílu se ještě vůbec nerozumí, ale je tím podstatným znakem. Můžete sledovat všechnynauky křesťanství, vše, co je jako nauky v křesťanství kázáno, a můžete každou křesťanskounauku najít také v některé jiné náboženské soustavě. To nelze vůbec popřít. Můžeme říci:„Všechno podstatné z křesťanských nauk je obsaženo v jiných náboženských soustavách.“Působilo však křesťanství obsahem svých nauk?Ten, jenž zprvu konal podstatné věci k rozšíření křesťanství – opíral se o nauky?Pohleďme na apoštola Pavla! Dal se přeměnit ze Šavla na Pavla tím, co stojív evangeliích? Pronásleduje stoupence Krista Ježíše. Tak dlouho je pronásleduje, až Ten, jenžzemřel na kříži, se mu ukázal v oblacích, až on, Pavel, nabyl vlastní, osobní okultnízkušenosti, že Kristus žije. Účinek smrti, účinek činu, to bylo popudem Pavlovi, a na tomzáleží. Ostatní náboženské soustavy působí svými naukami a jejich nauky jsou stejné jakov křesťanství. V křesťanství však nejde o nauky, nýbrž o to, co se stalo, o čin. A tento čin jetakový, že nepůsobí na žádného člověka jinak, než když se sám rozhodne, dát jemu na sebepůsobit, tj. když je slučitelný s naprosto svobodným charakterem jeho individuálního „já“.Nestačí, že se Kristus stává přítomným v lidském astrálním těle, nýbrž Kristus, má-li mubýt skutečně porozuměno, musí být přítomen v lidském „já“. A lidské „já“ se musí pro přijetíKrista svobodně rozhodnout.To je to, na čem záleží! Ale právě tím, když se toto lidské „já“ spojí s Kristem, přijímá donitra realitu, božskou sílu, nikoli jen nauku. Proto může být stokrát dokazováno, že všechnykřesťanské nauky lze najít tam, či onde. Na tom nezáleží. Ale záleží na tom, že prokřesťanství je podstatný čin, který se jen svobodným povznesením do vyšších světů může státvlastním majetkem.Člověk tedy přijímá Kristovu sílu tím, že ji přijímá dobrovolně; nikdo ji nemůže přijmout,kdo ji nepřijme dobrovolně. To však bylo člověku umožněno jen tím, že se Kristus stal naZemi člověkem; byl povolán stát se na Zemi člověkem.V jiném postavení jsou odpadlí Andělé, kteří jako Luciferové přenesli svůj život na Zemi.Ti se měli vlastně na Měsíci stát lidmi; zůstali opožděni ve svém vývoji, mohou protovniknout do astrálního těla; do lidského „já“ zatím nemohou. Jsou nyní v podivném postavení,v postavení, které si můžeme znázornit jen graficky, ačkoli to může vypadat pedantsky.Dejme tomu – ponechám-li stranou éterické a fyzické tělo – že astrální tělo člověka za• 87