Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

možné. Vzduch sám není ničím jiným nežli zhuštěným teplem; vznikl tak z tepla tím, že sevytvořil kouř. Do kouře bylo ztajeno to z duchovna, co by vlastně chtělo být v ohni. Duchovníbytosti, které nazýváme také elementární bytosti, jsou ztajeny ve veškerém vzduchu a jsoudále zaklínány, odsuzovány k bytí ještě nižšímu, přeměňujeme-li vzduch v kapalinu, vodu.Proto duchovní věda vidí v tom, co lze zevně vnímat, něco, co vzniklo z prastavu ohně nebotepla tak, že se to stalo nejprve vzduchem nebo kouřem nebo plynem (tím že se teplo zhustilov plyn, plyn v tekutinu, tekutina v pevnou látku). „Pohleďte nazpět – praví duchovní badatel –pohleďte na něco pevného; dříve to bylo tekuté, teprve v průběhu vývoje se to stalo pevným;tekuté bylo kdysi plynným; plynné se vytvořilo jako kouř z ohně. S tímto zhuštěním,zplynováním a zpevněním je vždy spojeno utajení, zakletí duchovních bytostí.“Pohlížíme-li tedy nyní do světa kolem sebe, díváme-li se na pevné kameny, na tekoucíproudy vod, na to, co vypařováním vody vystupuje jako mlha, pozorujeme-li vzduch,díváme-li se na všechno pevné, tekuté, plynné a oheň, pak to v podstatě není nic jiného nežoheň. Vše je oheň, avšak zhuštěný oheň; zlato, stříbro, měď jsou zhuštěný oheň. Vše bylokdysi ohněm, vše se zrodilo z ohně. Ale ve všem tomto zhuštění je duchovno, jež v něm jeztajeno.Jakým způsobem dosahují duchovně božské bytosti, které jsou kolem nás, toho, že vznikápevná hmota, jaká je na našich oběžnicích, že vzniká tekutina, vzdušný prvek?Ony sesílají dolů své duchy živlů, kteří žijí v ohni, uzavírají, uzamykají je do vzduchu,vody a země. To jsou poslové živlů, poslové duchovních, tvůrčích, stvořitelských bytostí.Nejprve jsou tito duchové živlů v ohni. V ohni se cítí – mluvíme-li obrazně – docela dobře,a nyní jsou doslova odsouzeni k životu v zakletí. Díváme-li se kolem sebe, řekneme si: Tytobytosti, jimž vděčíme za vše, co je kolem nás, ty musely sestoupit dolů ze živlů ohně; jsouzaklety ve věcech.Můžeme jako lidé něco pro tyto duchy živlů učinit?To je ona velká otázka, kterou si kladou svatí rišiové.Co můžeme učinit, aby bylo vysvobozeno, co je zde zakleto?Ano, můžeme něco učinit! Neboť to, co my lidé činíme zde ve fyzickém světě, není takéničím jiným než vnějším projevem duchovních dějů. Vše, co činíme, má současně významv duchovním světě.Představme si následující: Člověk stojí tváří v tvář např. proti nějakému kamennémukrystalu nebo před kusem zlata nebo něčím podobným. Dívá se na to. Co se děje, když někdoprostě tupě hledí, zírá svým smyslovým zrakem na nějaký vnější předmět? Co se zde děje?Je zde neustálý vzájemný děj mezi zakletým duchem živlů a člověkem. To, co je zde vehmotě zakleto, a člověk – mají něco spolu co činit. Dejme tomu nyní, že se člověk dívá napředmět jen povrchně; pak je mu nápadné pouze to, co naráží na oko. Tudy stále vstupujeněco do člověka ze zakleté bytosti živlů. Neustále, od rána do večera.Když pozorujete, z vašeho okolí neustále povstává zástup bytostí živlů, které byly zakletya které zhušťovací děje světa neustále tají; tento zástup bytostí do vás neustále vchází. Dejmetomu, že člověk, který jen tupě pozoruje předměty, by vůbec neměl tendenci, aby přemýšlelo předmětech, aby dal ve své duši žít něčemu z ducha věcí. Konal by jen vše pohodlné, šel bysvětem jen tak, nezpracovával by to však duchovně – ani ideově (myšlením), ani citem,• 13