Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

ytosti ohně, vázány ve vzduchu, vodě a zemi, tak jsou určité bytosti živlů vázány temnotou.Kdyby tyto bytosti živlů nebyly zcela uzavřeny do žaláře noci nemohl by se oddělit den odnoci. Že může člověk užívat dne, za to vděčí okolnosti, že božské duchovní bytosti vypudilybytosti živlů a upoutaly je v noční době. Je-li nyní člověk líný, pak do něho tyto bytosti živlůneustále vstupují; ale on je nechává takovými, jakými jsou. Bytosti živlů, které jsou v nociupoutány na temnotu, ty nechává člověk – svojí leností – takovými, jakými jsou. Je-li všakčlověk pilný, pracovitý, koná-li něco, pak přivádí bytosti živlů, které se v něm usídlily, opětněduchovně nazpět ke dni. Odpoutává tedy neustále tyto bytosti živlů druhé třídy.Po celý život nosíme v sobě všechny ony bytosti živlů, které se do nás nastěhovaly běhemnaší lenosti a které se do nás nastěhovaly během naší pilnosti. Když procházíme branou smrti,mohou opětně bytosti, které jsme přivedli nazpět ke dni, jít do světa ducha; bytosti, které jsmesvojí leností ponechali v noci, zůstávají upoutány na nás a při svém novém zvovuvtělení jepřivádíme nazpět. Ony vnější bytosti živlů, jimž dáváme do sebe vstupovat vlivem pouhéhoklamu smyslů, ony bytosti noci, jimž dáváme do sebe vtékat svojí leností a netečností, ty sedoslova rodí znovu při našem znovuvtělení. A nyní je na řadě druhý bod Bhagavadgíty.Opětně to není lidské „já“, nýbrž tento druh bytostí živlů, na něž je poukazováno slovy:Pohlédni na den a noc! Co sám vyprošťuješ tím, že svojí pilností činíš z noční bytosti bytostdenní, co vychází ze dne, když umíráš, to vstupuje do vyššího světa; co jako noční bytostibereš s sebou, to zatracuješ k tomu, aby se to znovu zrodilo s tebou.Nyní jistě tušíte, jak věc pokračuje. Jako u jevů, o nichž jsme právě hovořili, tak je tomui u obsáhlejších přírodních jevů, např. u toho, co způsobuje našich 28 dnů měsíce, střídánípřibývajícího a ubývajícího Měsíce. Zde musel spolupůsobit celý zástup bytostí živlů, abyuvedl Měsíc do pohybu tak, aby mohla vzniknout naše měsíční doba, aby se vše, co souvisí sestřídáním Měsíce, mohlo na naší viditelné Zemi skutečně rozvinout. K tomu musely opětvyšší bytosti „zaklet“, spoutat ony určité bytosti.Jasnovidnému pohledu se vždy jeví, že když Měsíc přibývá, přicházejí stále duchovníbytosti z nižší říše do říše vyšší. Aby však byl pořádek, musí zase jiné duchovní bytosti živlůbýt zaklínány dolů do nižších říší. I mezi těmito bytostmi živlů třetí říše a člověkem jevzájemné působení. Je-li člověk veselý, je-li se světem spokojený, rozumí-li světu tak, žes veselou myslí se zabývá všemi věcmi, pak neustále osvobozuje bytosti, které jsouupoutávány ubývajícím Měsícem. Bytosti, přicházející do něho, jsou jeho duševním klidem,vnitřní spokojeností, harmonickým vnímáním světa a názorem na svět neustáleosvobozovány.Ony bytosti, které se usídlily v člověku, když má špatnou náladu, když je rozmrzelý, kdyžnení s ničím spokojen, když jej všechno možné ihned rozladí, ty bytosti zůstávají ve stavuzakletí, v němž se nacházely následkem ubývání Měsíce. Ó, jsou lidé, kteří tím, že dospělik harmonickému vyciťování světa, kteří jsou veselé mysli, působí nesmírně osvobozujícímimpulsem na obrovské množství bytostí živlů, které vznikly právě tak, jak bylo líčeno.Harmonickým vyciťováním světa, vnitřní spokojeností se světem je člověk nositelemsvobody pro duchovní bytosti živlů. Mrzutostí, rozladěností, nevrlostí upoutává člověk bytostiživlů, které by jinak mohly být osvobozeny jeho veselostí.Tak vidíte, jak nálada mysli člověka nemá význam jen pro onoho člověka samotného, alejak veselost nebo mrzutost člověka je něčím, co z jeho bytosti vyzařuje jako osvobozovánínebo jako upoutávání. Do všech světových směrů vychází do duchovna to, co člověk činí• 16