ytosti ohně, vázány <strong>ve</strong> vzduchu, vodě a zemi, tak jsou určité bytosti živlů vázány temnotou.Kdyby tyto bytosti živlů nebyly zcela uzavřeny do žaláře noci nemohl by se oddělit den odnoci. Že může člověk užívat dne, za to vděčí okolnosti, že božské duchovní bytosti vypudilybytosti živlů a upoutaly je v noční době. Je-li nyní člověk líný, pak do něho tyto bytosti živlůneustále vstupují; ale on je nechává takovými, jakými jsou. Bytosti živlů, které jsou v nociupoutány na temnotu, ty nechává člověk – svojí leností – takovými, jakými jsou. Je-li všakčlověk pilný, pracovitý, koná-li něco, pak přivádí bytosti živlů, které se v něm usídlily, opětněduchovně nazpět ke dni. Odpoutává tedy neustále tyto bytosti živlů druhé třídy.Po celý život nosíme v sobě všechny ony bytosti živlů, které se do nás nastěhovaly běhemnaší lenosti a které se do nás nastěhovaly během naší pilnosti. Když procházíme branou smrti,mohou opětně bytosti, které jsme při<strong>ve</strong>dli nazpět ke dni, jít do světa ducha; bytosti, které jsmesvojí leností ponechali v noci, zůstávají upoutány na nás a při svém novém zvovuvtělení jepřivádíme nazpět. Ony vnější bytosti živlů, jimž dáváme do sebe vstupovat vli<strong>ve</strong>m pouhéhoklamu smyslů, ony bytosti noci, jimž dáváme do sebe vtékat svojí leností a netečností, ty sedoslova rodí znovu při našem znovuvtělení. A nyní je na řadě druhý bod Bhagavadgíty.Opětně to není lidské „já“, nýbrž tento druh bytostí živlů, na něž je poukazováno slovy:Pohlédni na den a noc! Co sám vyprošťuješ tím, že svojí pilností činíš z noční bytosti bytostdenní, co vychází ze dne, když umíráš, to vstupuje do vyššího světa; co jako noční bytostibereš s sebou, to zatracuješ k tomu, aby se to znovu zrodilo s tebou.Nyní jistě tušíte, jak věc pokračuje. Jako u jevů, o nichž jsme právě hovořili, tak je tomui u obsáhlejších přírodních jevů, např. u toho, co způsobuje našich 28 dnů měsíce, střídánípřibývajícího a ubývajícího Měsíce. Zde musel spolupůsobit celý zástup bytostí živlů, abyu<strong>ve</strong>dl Měsíc do pohybu tak, aby mohla vzniknout naše měsíční doba, aby se vše, co souvisí sestřídáním Měsíce, mohlo na naší viditelné Zemi skutečně rozvinout. K tomu musely opětvyšší bytosti „zaklet“, spoutat ony určité bytosti.Jasnovidnému pohledu se vždy jeví, že když Měsíc přibývá, přicházejí stále duchovníbytosti z nižší říše do říše vyšší. Aby však byl pořádek, musí zase jiné duchovní bytosti živlůbýt zaklínány dolů do nižších říší. I mezi těmito bytostmi živlů třetí říše a člověkem jevzájemné působení. Je-li člověk <strong>ve</strong>selý, je-li se světem spokojený, rozumí-li světu tak, žes <strong>ve</strong>selou myslí se zabývá všemi věcmi, pak neustále osvobozuje bytosti, které jsouupoutávány ubývajícím Měsícem. Bytosti, přicházející do něho, jsou jeho duševním klidem,vnitřní spokojeností, harmonickým vnímáním světa a názorem na svět neustáleosvobozovány.Ony bytosti, které se usídlily v člověku, když má špatnou náladu, když je rozmrzelý, kdyžnení s ničím spokojen, když jej všechno možné ihned rozladí, ty bytosti zůstávají <strong>ve</strong> stavuzakletí, v němž se nacházely následkem ubývání Měsíce. Ó, jsou lidé, kteří tím, že dospělik harmonickému vyciťování světa, kteří jsou <strong>ve</strong>selé mysli, působí nesmírně osvobozujícímimpulsem na obrovské množství bytostí živlů, které vznikly právě tak, jak bylo líčeno.Harmonickým vyciťováním světa, vnitřní spokojeností se světem je člověk nositelemsvobody pro duchovní bytosti živlů. Mrzutostí, rozladěností, nevrlostí upoutává člověk bytostiživlů, které by jinak mohly být osvobozeny jeho <strong>ve</strong>selostí.Tak vidíte, jak nálada mysli člověka nemá význam jen pro onoho člověka samotného, alejak <strong>ve</strong>selost nebo mrzutost člověka je něčím, co z jeho bytosti vyzařuje jako osvobozovánínebo jako upoutávání. Do všech světových směrů vychází do duchovna to, co člověk činí• 16
svými pouhými náladami mysli.Zde máme třetí bod oné důležité nauky z Bhagavadgíty: Sleduj, jak člověk působí svojínáladou tak, že osvobozuje duchy tím způsobem, jakým jsou duchové osvobozováni zapřibývajícího Měsíce. Pak se tito osvobození duchové mohou, když člověk prochází branousmrti, vrátit do vyššího světa. Když člověk svojí nevrlostí, svojí hypochondrií přivolává donitra duchy, kteří jsou kolem něho, a nechává je takovými, jakými jsou, jakými museli být,aby mohl nastat správný chod, činnost Měsíce, pak zůstávají tito duchové upoutáni na něhoa musí se znovuzrodit, když on vstupuje do nového bytí. Zde tedy máme třetí stupeň bytostiživlů, které buď jsou smrtí člověka osvobozovány a vrátí se do své domoviny, nebo se musíznovu zrodit s člověkem.A konečně máme čtvrtý druh duchů živlů. Jsou to ti, <strong>jejich</strong>ž úkolem je spolupracovat naslunečním běhu roku, aby letní Slunce mohlo probouzet a oplodňovat svým svitem Zemi, abyse mohlo dařit tomu, čemu se od jara do podzimu daří. K tomu je zapotřebí, aby jistí duchovébyli v zimě připoutáni, aby byli zakleti za doby zimního Slunce. A týmž způsobem působíčlověk, jak bylo dří<strong>ve</strong> líčeno u ostatních stupňů duchovních bytostí říše živlů.Představme si člověka, který vstupuje do zimní doby a který si řekne: Noci se prodlužují,dnové se krátí; přicházíme k oné části ročního oběhu Slunce, kdy Slunce naprosto odpírásvoje plodivé síly Zemi. Vnější Země umírá, ale tím více se cítím být zavázán s toutoodumírající Zemí duchovně ožít. Musím nyní stále víc a více do nitra přijímat ducha.Podí<strong>ve</strong>jme se na člověka, který okolo vánoční doby přijímá do nitra stále zbožnější náladu,který se snaží poznat vánoční svátky v <strong>jejich</strong> významu, že v této době vnější smyslový světnejvíce odumřel, zato duch musí nejvíce žít. Představme si, že člověk prožívá zimní dobu aždo <strong>ve</strong>likonoc. Vzpomíná si, že s ožíváním vnější přírody je spjata smrt duchovna; a prožívás porozuměním <strong>ve</strong>likonoční svátky. Takový člověk nemá pouze vnější náboženství, nýbržnáboženské porozumění pro přírodní dění, pro ducha, který vládne v přírodě; a tímto druhemsvé zbožnosti, své duchovnosti osvobozuje onu čtvrtou třídu bytostí živlů, které stále proudído člověka a z člověka, které souvisejí s oběhem Slunce. A člověk, který není v tomto smysluzbožný, který popírá ducha nebo jej nevyciťuje, který se brodí dále v materialistickémzmatku, chaosu, do jeho nitra proudí duchové živlů čtvrtého stupně a zůstávají takovými,jakými jsou. A smrtí člověka nastává opět to, že tito duchové živlů čtvrtého stupně jsou buďosvobozováni do svého živlu, nebo zůstávají upoutáni na člověka a musí se znovu objevit,když člověk spěje k novému vtělení.Tak odsuzuje člověk, jestliže se spojuje s duchy zimy (aniž by je učinil duchy léta, aniž byje svojí duchovností osvobodil), tak odsuzuje tyto duchy k opětnému zrození; zatím co jinaknejsou znovu zrozováni a nemusejí se s ním znovu vracet.Pohlédni na oheň a kouř! Spojíš-li se s vnějším světem tak, že tvůj duchovně-duševnípochod je něčím, jako když vzniká oheň a kouř, že věci <strong>ve</strong> svém procesu poznávánía vyciťování sám zduchovňuješ, pak napomáháš určitým duchovním bytostem živlů kevzestupu; spojuješ-li se s kouřem, pak je odsuzuješ ke znovuzrození. Spojuješ-li se se dnem,osvobozuješ opět příslušné duchy dne, atd. Pohlédni na světlo, pohlédni na den, pohlédni napřibývající Měsíc, na sluneční polovinu roku! Působíš-li tak, že přivádíš bytosti živlů nazpětke světlu, ke dni, k přibývajícímu Měsíci, k letní době roku, pak osvobozuješ tyto bytostiživlů, kterých je tolik potřeba, při tvé smrti. Vystupují do světa ducha.• 17
- Page 1 and 2: Rudolf SteinerDuchovní hierarchie
- Page 3 and 4: dozvukem, ohlasem této světové p
- Page 5 and 6: člověk touží, je strast“ - a
- Page 7 and 8: o duchovních obyvatelích těchto
- Page 9 and 10: Vidíme, jak světová pramoudrost
- Page 11 and 12: Nuže - řekněme tak - že se jí
- Page 13 and 14: možné. Vzduch sám není ničím
- Page 15: Uvažme nyní, jak nekonečně hlub
- Page 19 and 20: III.Düsseldorf, 13. dubna 1909Na k
- Page 21 and 22: osobnosti, na dávném Saturnu.Tak
- Page 23 and 24: V tomto starém saturnském vývoji
- Page 25 and 26: přišli. Když byste přišli na j
- Page 27 and 28: Božská duchovnost světová:Trojj
- Page 29 and 30: vám již, že kdybyste tehdy mohli
- Page 31 and 32: pouze osobnost, vědomí „já“.
- Page 33 and 34: všelicos přesnějšího; dnes bl
- Page 35 and 36: pokračovat; budeme moci ponenáhlu
- Page 37 and 38: kruhem duchovních bytostí mimoř
- Page 39 and 40: zmizela a dozněla. Uvnitř této s
- Page 41 and 42: jiného, ač existují lidé, kteř
- Page 43 and 44: yl vybojován mezi těmito dvěma k
- Page 45 and 46: Pevný útvarnerostný.Tři říše
- Page 47 and 48: vlastně uchovávají paměť od je
- Page 49 and 50: jaká by naše sluneční soustava
- Page 51 and 52: pojmenováním.Nyní již velmi sna
- Page 53 and 54: odlišné vlastnosti pokožky u jed
- Page 55 and 56: VII.Düsseldorf, 16. dubna 1909Na z
- Page 57 and 58: organicky uspořádáno. Chceme-li
- Page 59 and 60: lemurskými lidmi jednotlivce, kte
- Page 61 and 62: Velcí vůdcové první poatlantsk
- Page 63 and 64: VIII.Düsseldorf, 17. dubna 1909V l
- Page 65 and 66: Tato podivuhodná hvězdná seskupe
- Page 67 and 68:
Nyní však ponechme stranou, jak t
- Page 69 and 70:
A nyní přicházíme dále, a muse
- Page 71 and 72:
Vodnář Štír, OrelZáklad astrá
- Page 73 and 74:
To, co dnes pozorujeme jako pohyb S
- Page 75 and 76:
co z kosmu, tj. z příslušných s
- Page 77 and 78:
pozůstává nejprve ještě ze sta
- Page 79 and 80:
vyvíjejí z bezmocných tvorů na
- Page 81 and 82:
tomu však i se samotnou Zemí, ba,
- Page 83 and 84:
Boha, Bůh koná skrze ně. Nemohly
- Page 85 and 86:
nyní následky jejich činů do li
- Page 87 and 88:
naprosto nic, aby nějakým nátlak
- Page 89 and 90:
Milí přátelé, vidíme, jak se p