Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

Milí přátelé, vidíme, jak se prostě ve skutečnosti světový vývoj neopakuje, nýbrž že sedostavuje něco nového. Takové lidství, jak je člověk prožívá, zde skutečně ještě nebylo, aniu Andělů, ani u Archandělů, ani u Prasil. Člověk má ve světě naplnit úplně nové poslání – onoposlání, které jsme právě charakterizovali. A s tímto posláním sestoupil dolů do pozemskéhoživota. Jako svobodný pomocník mu ve světě vyvstal Kristus – ne jako Bůh, který působíshora, ale jako Prvorozený mezi mnohými.Teprve tímto porozumíme celé důstojnosti a významu člověka uvnitř článků našichhierarchií. Když pohlížíme vzhůru na vznešenost a velikost vyšších hierarchií, řekneme si:i když jsou tak veliké, tak moudré, tak dobré, že nemohou zbloudit z pravé stezky, je přecevelikým posláním člověka, že má přinést do světa svobodu a se svobodou teprve to, cov pravém slova smyslu nazýváme láskou.Neboť bez svobody je láska nemožná. Bytost, která musí bezpodmínečně poslouchatnějaký popud, ta jej poslechne. Bytost, která může jednat také jinak, pro tu je jen jediná síla –aby uposlechla: láska.Svoboda a láska jsou dva póly, které patří dohromady. Měla-li tedy do našeho kosmuvstoupit láska, potom se tak mohlo stát pouze prostřednictvím svobody, tj. prostřednictvímLucifera a jeho přemožitele a zároveň Vykupitele člověka – prostřednictvím Krista. Proto jeZemě kosmem lásky a svobody, a podstatným je, že se učíme, aniž bychom sváděli člověkak neskromnosti vyjmenovávat hierarchie způsobem, jakým byly v naší západní esoterice vždyvyjmenovávány: Serafové, Cherubové, Trůnové; oni poslouchají bezprostřední podnětypatřící k Božství; Panovníci, Síly a Mocnosti jsou ještě vázáni na vyšší mocnosti tak, že musíbýt odveleni, aby mohl vývoj na člověka pokračovat.Také Archandělé a Duchové osobnosti ještě nemohou pochybovat, nemohou tedy zesvobodné vůle upadnout do zla. Proto byli duchové bezprostředně vyšší hierarchie nazývániPosly a Arciposly, aby se tím naznačilo, že nevykonávají svoje vlastní příkazy, nýbrž příkazytěch, kteří stojí nad nimi. Ale v člověku uzraje hierarchie, která koná vlastní příkazy.Vývojem jupiterským, venušiným a vulkánským dozraje člověk na vykonavatele vlastníchpopudů. I když dnes ještě není tak daleko, dozraje k tomu.Smíme tedy říci: Jaké máme hierarchie? Začneme: Serafové, Cherubové, Trůnové;Panovníci (vykonávající vládu, panující jen tím, že působí ve smyslu, jak jim Božství dávápodněty). Pak přijdou Síly; ty provádějí svoji moc pouze tím, že ji dostávají shora, právě takjako Mocnosti. Chtějí-li se stát zlými, musí se jimi stát po božské úradě. Přicházímek Duchům osobnosti, k Archeům, k Arciposlům a Poslům; a sestoupili jsme dolů,bezprostředně k člověku.A jak je potom možno hovořit o člověku, když jej zařadíme do hierarchií? PoArchandělech a Andělech, po Arciposlech a Poslech bude do řady hierarchií přiřazen Duchsvobody, Duch lásky, a to je (shora počítáno) desátá hierarchie, která je přirozeně teprve vevývoji, ale náleží k duchovním hierarchiím.Ve vesmíru nejde o opakování, nýbrž pokaždé, když je ukončen jeden kosmický cyklus, jedo světové evoluce včleněno něco nového. A včlenit toto nové je posláním příslušnéhierarchie, která stojí na stupni svého lidství.• 89