Spojuješ-li se s kouřem, pohlížíš-li jen na pevnou hmotu, spojuješ-li se svojí leností s nocí,spojuješ-li se svojí nevrlostí s duchy ubývajícího Měsíce, spojuješ-li se s duchy, kteří v zimnídobě byli spoutáváni tvojí bezbožností nebo prázdnotou ducha, pak odsuzuješ tyto bytostiživlů k tomu, že se musí s tebou znovu zrodit.Tepr<strong>ve</strong> nyní víme, o čem vlastně je na tomto místě Bhagavadgíty řeč. Ten, kdo sedomnívá, že zde je řeč o člověku, nerozumí Bhagavadgítě; kdo však ví, že <strong>ve</strong>škerý lidskýživot je neustálým vzájemným působením mezi ním a duchy, kteří v našem okolí žijí zakletia musí být osvobozeni, pohlíží na vzestup a znovuvtělování čtyř skupin bytostí živlů.Tajemství tohoto nejnižšího druhu hierarchií nám zůstalo zachováno na tomto místěBhagavadgíty.Ano, musí-li člověk ze světové pramoudrosti vyhledávat, co nám bylo předáno <strong>ve</strong> <strong>ve</strong>lkýchdávných náboženských dokladech, potom pozoruje, co <strong>ve</strong>lkého je v těchto náboženskýchspisech uloženo a jak jsou v neprávu ti, kteří jim rozumějí jen povrchně nebo nechtějí rozumět<strong>jejich</strong> hloubce. Člověk k nim získává správný poměr tepr<strong>ve</strong> tehdy, když si řekne: Žádnámoudrost není dosti dokonalá, aby nalezla, jaké tajemství je v nich uloženo. Pak tepr<strong>ve</strong> se tytolistiny prolnou kouzelným dechem pravého náboženského cítění, pak tepr<strong>ve</strong> se v pravémslova smyslu stanou tím, čím být mají: samy jsou zušlechťujícími a tříbícími prostředkylidského vývoje. Často nás ještě odkazují na ohromné propasti lidské moudrosti. Co ze zdrojůesoterních škol a mystérií může od nynějška vproudit všeobecně do lidstva, to tepr<strong>ve</strong> ukážetyto odlesky světové pramoudrosti (kterými přece pouze jsou) v její <strong>ve</strong>likosti a v pravémsvětle.Museli jsme ukázat jednou na poměrně obtížném příkladě, jak <strong>ve</strong> světové pramoudrostibyla známa součinnost všech oněch duchů, kteří nás obklopují, kteří zde všude existují, kteříproudí z člověka a do člověka; a jak se také vědělo, že činy člověka představují vzájemnépůsobení mezi světem ducha a jeho vlastním vnitřním světem. Tepr<strong>ve</strong> nyní nám záhadačlověka nabývá na důležitosti, když se dovídáme, že vším, co konáme, dokonce i tím, jakjsme naladěni, působíme zpětně na celý kosmos, že tento náš malý svět (mikrokosmos) mánekonečně dalekosáhlý význam pro <strong>ve</strong>škeré budoucí dění v makrokosmu. Právě zvýšenípocitu zodpovědnosti je nejkrásnějším a nejvýznamnějším, co můžeme získat z duchovnívědy. Učí nás chápat a vystihovat život v jeho pravém smyslu a posuzovat jej tak vážně, žetento život, který máme vnést do proudu vývoje života, je do něho vrhán jako něcovýznamuplného.• 18
III.Düsseldorf, 13. dubna 1909Na konci včerejší přednášky o nejnižší říši duchovních hierarchií jistě u mnohých v dušivyvstaly různé myšlenky a vnucovaly se všemožné otázky; to je přirozené; neboť vůčimyšlenkám a představám, které dnes člověk může mít, se <strong>ve</strong>lmi mnohé z toho, co bylořečeno, zpočátku jeví jako pochybné a nevysvětlitelné. Již samotný průběh přednášek všakvnese do mnohého světlo. Jedno ale musí být řečeno už dnes, abychom měli určitou směrnici(orientační návod) pro celé smýšlení, se kterým musíme k takové věci přistupovat.Dnes si člověk například může položit vtíravou otázku: Dobře, jestliže nyní skutečněnějakou bytost, která byla zakleta v kameni, vyprostíš tím, že o tomto kameni přemýšlíš,uvažuješ, a že tuto zakletou bytost později osvobodíš, co v něm potom ještě zůstává (anebo cose vlastně stalo v kameni)? Nyní přijde někdo druhý a prožije tentýž děj, jak je tomu s ním?Podobnou otázku by si mohla položit řada lidí.Jak již bylo řečeno, postupem přednášek bude zodpovězeno mnoho podobných otázek; jevšak nutno říci, že tím, co Země člověku poskytuje k myšlení, nemohou být tyto věci ještěvůbec obsáhnuty. Neboť na Zemi je vše zahaleno, vše oděno v máju, a věci se v myšlenkáchjeví zcela jinak, než jakými <strong>ve</strong> skutečnosti jsou a není to vinou skutečností, že otázkyzůstávají nezodpovězeny. Otázky jsou nesprávně dávány, ale během doby získáme již měřítkopro <strong>jejich</strong> správné kladení. Podstatně jinak se již věci jeví, nabudeme-li výhledů do stavů,v nichž celá věc není ještě tolik zahalena do iluze.Na Zemi se vše vzájemně prolíná. Tím je myšlení člověka neustále klamáno. Jasnějšípředstavy o věcech nabudeme, když se vrátíme zpět do starších dob. Právě tak, jako člověkprochází jedním zvovuvtělením za druhým, jednou metamorfózou, proměnou za druhou, takprožívají všechny bytosti světa vtělování a znovuvtělování, od nejmenší až po největší.I taková bytost, jakou je naše Země sama, tedy planetární bytost, prožívá znovuvtělování,znovuztělesnění. Naše Země nevznikla snad již jako Země, nýbrž jí předcházel jiný stav.V našich duchovně-vědeckých kruzích se vždy obzvláště mnoho mluvilo právě o tom, žepodobně, jako je člověk v tomto bytí znovuvtělením předcházejícího života, představuje našeZemě také znovuvtělení staré planety, oběžnice, které ji předcházelo. Tuto předcházejícíoběžnici označujeme jako Měsíc; přitom nemáme na mysli dnešní Měsíc, který je jen částí,zbytkem dávného Měsíce, nýbrž předcházející stav naší Země, který zde dří<strong>ve</strong> existovala prošel právě tak duchovním životem, který obyčejně nazýváme pralajou (podobně jakoprochází člověk po smrti duchovním sta<strong>ve</strong>m). Tato měsíční planeta se znovuzrodila podobně,jako se znovuzrodí člověk.To, co jsme však označili jako planetární stav Měsíce, je opět pouze znovuvtělenímpředchozího planetárního stavu, který nazýváme Slunce. Toto Slunce (tedy nikoli dnešníSlunce, nýbrž zcela jiná bytost) je znovutělením poslední planety, na niž zpětně pohlížíme,když mluvíme o vtěleních naší Země, je znovuvtělením starého Saturnu. Tak tedy máme čtyřiza sebou následující vtělení: Saturn, Slunce, Měsíc a Zemi.Zmínili jsme se často i o tom, že každý planetární stav má určitou úlohu.Jakou úlohu má naše Země?• 19
- Page 1 and 2: Rudolf SteinerDuchovní hierarchie
- Page 3 and 4: dozvukem, ohlasem této světové p
- Page 5 and 6: člověk touží, je strast“ - a
- Page 7 and 8: o duchovních obyvatelích těchto
- Page 9 and 10: Vidíme, jak světová pramoudrost
- Page 11 and 12: Nuže - řekněme tak - že se jí
- Page 13 and 14: možné. Vzduch sám není ničím
- Page 15 and 16: Uvažme nyní, jak nekonečně hlub
- Page 17: svými pouhými náladami mysli.Zde
- Page 21 and 22: osobnosti, na dávném Saturnu.Tak
- Page 23 and 24: V tomto starém saturnském vývoji
- Page 25 and 26: přišli. Když byste přišli na j
- Page 27 and 28: Božská duchovnost světová:Trojj
- Page 29 and 30: vám již, že kdybyste tehdy mohli
- Page 31 and 32: pouze osobnost, vědomí „já“.
- Page 33 and 34: všelicos přesnějšího; dnes bl
- Page 35 and 36: pokračovat; budeme moci ponenáhlu
- Page 37 and 38: kruhem duchovních bytostí mimoř
- Page 39 and 40: zmizela a dozněla. Uvnitř této s
- Page 41 and 42: jiného, ač existují lidé, kteř
- Page 43 and 44: yl vybojován mezi těmito dvěma k
- Page 45 and 46: Pevný útvarnerostný.Tři říše
- Page 47 and 48: vlastně uchovávají paměť od je
- Page 49 and 50: jaká by naše sluneční soustava
- Page 51 and 52: pojmenováním.Nyní již velmi sna
- Page 53 and 54: odlišné vlastnosti pokožky u jed
- Page 55 and 56: VII.Düsseldorf, 16. dubna 1909Na z
- Page 57 and 58: organicky uspořádáno. Chceme-li
- Page 59 and 60: lemurskými lidmi jednotlivce, kte
- Page 61 and 62: Velcí vůdcové první poatlantsk
- Page 63 and 64: VIII.Düsseldorf, 17. dubna 1909V l
- Page 65 and 66: Tato podivuhodná hvězdná seskupe
- Page 67 and 68: Nyní však ponechme stranou, jak t
- Page 69 and 70:
A nyní přicházíme dále, a muse
- Page 71 and 72:
Vodnář Štír, OrelZáklad astrá
- Page 73 and 74:
To, co dnes pozorujeme jako pohyb S
- Page 75 and 76:
co z kosmu, tj. z příslušných s
- Page 77 and 78:
pozůstává nejprve ještě ze sta
- Page 79 and 80:
vyvíjejí z bezmocných tvorů na
- Page 81 and 82:
tomu však i se samotnou Zemí, ba,
- Page 83 and 84:
Boha, Bůh koná skrze ně. Nemohly
- Page 85 and 86:
nyní následky jejich činů do li
- Page 87 and 88:
naprosto nic, aby nějakým nátlak
- Page 89 and 90:
Milí přátelé, vidíme, jak se p