Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

III.Düsseldorf, 13. dubna 1909Na konci včerejší přednášky o nejnižší říši duchovních hierarchií jistě u mnohých v dušivyvstaly různé myšlenky a vnucovaly se všemožné otázky; to je přirozené; neboť vůčimyšlenkám a představám, které dnes člověk může mít, se velmi mnohé z toho, co bylořečeno, zpočátku jeví jako pochybné a nevysvětlitelné. Již samotný průběh přednášek všakvnese do mnohého světlo. Jedno ale musí být řečeno už dnes, abychom měli určitou směrnici(orientační návod) pro celé smýšlení, se kterým musíme k takové věci přistupovat.Dnes si člověk například může položit vtíravou otázku: Dobře, jestliže nyní skutečněnějakou bytost, která byla zakleta v kameni, vyprostíš tím, že o tomto kameni přemýšlíš,uvažuješ, a že tuto zakletou bytost později osvobodíš, co v něm potom ještě zůstává (anebo cose vlastně stalo v kameni)? Nyní přijde někdo druhý a prožije tentýž děj, jak je tomu s ním?Podobnou otázku by si mohla položit řada lidí.Jak již bylo řečeno, postupem přednášek bude zodpovězeno mnoho podobných otázek; jevšak nutno říci, že tím, co Země člověku poskytuje k myšlení, nemohou být tyto věci ještěvůbec obsáhnuty. Neboť na Zemi je vše zahaleno, vše oděno v máju, a věci se v myšlenkáchjeví zcela jinak, než jakými ve skutečnosti jsou a není to vinou skutečností, že otázkyzůstávají nezodpovězeny. Otázky jsou nesprávně dávány, ale během doby získáme již měřítkopro jejich správné kladení. Podstatně jinak se již věci jeví, nabudeme-li výhledů do stavů,v nichž celá věc není ještě tolik zahalena do iluze.Na Zemi se vše vzájemně prolíná. Tím je myšlení člověka neustále klamáno. Jasnějšípředstavy o věcech nabudeme, když se vrátíme zpět do starších dob. Právě tak, jako člověkprochází jedním zvovuvtělením za druhým, jednou metamorfózou, proměnou za druhou, takprožívají všechny bytosti světa vtělování a znovuvtělování, od nejmenší až po největší.I taková bytost, jakou je naše Země sama, tedy planetární bytost, prožívá znovuvtělování,znovuztělesnění. Naše Země nevznikla snad již jako Země, nýbrž jí předcházel jiný stav.V našich duchovně-vědeckých kruzích se vždy obzvláště mnoho mluvilo právě o tom, žepodobně, jako je člověk v tomto bytí znovuvtělením předcházejícího života, představuje našeZemě také znovuvtělení staré planety, oběžnice, které ji předcházelo. Tuto předcházejícíoběžnici označujeme jako Měsíc; přitom nemáme na mysli dnešní Měsíc, který je jen částí,zbytkem dávného Měsíce, nýbrž předcházející stav naší Země, který zde dříve existovala prošel právě tak duchovním životem, který obyčejně nazýváme pralajou (podobně jakoprochází člověk po smrti duchovním stavem). Tato měsíční planeta se znovuzrodila podobně,jako se znovuzrodí člověk.To, co jsme však označili jako planetární stav Měsíce, je opět pouze znovuvtělenímpředchozího planetárního stavu, který nazýváme Slunce. Toto Slunce (tedy nikoli dnešníSlunce, nýbrž zcela jiná bytost) je znovutělením poslední planety, na niž zpětně pohlížíme,když mluvíme o vtěleních naší Země, je znovuvtělením starého Saturnu. Tak tedy máme čtyřiza sebou následující vtělení: Saturn, Slunce, Měsíc a Zemi.Zmínili jsme se často i o tom, že každý planetární stav má určitou úlohu.Jakou úlohu má naše Země?• 19