lidem, kteří nemohli proniknout ke zdrojům svatých mystérií, těžkým dorozumění o těchtomoudrostech: právě dorozumění se stávalo obtížné.V předatlantských dobách, v dobách před <strong>ve</strong>lkou katastrofou, kdy ještě široké masy lidíbyly jasnovidné (za staré, šeré jasnovidnosti) a zíraly do nebeských prostorů, zíraly vzhůruk duchovním hierarchiím, zřeli lidé ještě zcela jinak, než tomu bylo později v dobáchpoatlantských, kdy staré jasnozření lidí v masovém měřítku již vymizelo a kdy již jen fyzickéoko mohlo pohlížet <strong>ve</strong>n do fyzických dálav nebes. Proto by také nemělo smysl v době předatlantskou katastrofou mluvit třeba o oněch nebeských tělesech, která jsou dnes oddělenav prostoru. Vždyť jasnovidné lidské oko zíralo <strong>ve</strong>n do nebeských dálav, které však existovalyjako duchovní světy. Nemělo by smyslu mluvit v oněch dobách třeba o Merkuru, o Neptununebo o Saturnu atd., jako mluví naše astronomie; když mluví naše astronomie o světovém(<strong>ve</strong>smírném) prostoru a jeho obsahu, podává jen to, co vidí smyslové fyzické oko, když hledívzhůru do nebeských dálav. V atlantských dobách u starého jasnovidného lidstva něcotakového vůbec neexistovalo; když lidé zírali vzhůru, vůbec zde neviděli fyzicky ohraničenésvětelné hvězdy.Co dnes vidí fyzické oko, je celkově jen vnějším proje<strong>ve</strong>m duchovna, které lidé tehdyzřeli. Pohlíží-li dnes fyzické oko vzhůru – dejme tomu třeba dalekohledem – na místo, kde jeJupiter, vidí fyzickou světovou kouli obklopenou jejími měsíci. Tak je tomu s dnešnímfyzickým okem!Čím bylo člověku atlantské epochy ještě to, když upíral svoje tehdy ještě staré jasnovidnéoko vzhůru na tentýž bod, na který se dívá fyzické oko člověka dnes?Co dnes vidí fyzické oko, to by dávné atlantské oko nevidělo právě tak, jako když vašefyzické oko pohlíží na jednotlivé světlo v husté podzimní mlze. Vidí něco jako mlhavou auruokolo světla; světlo však mizí v barevných kruzích kolem světla. Právě tak by oko Atlantovcenevidělo fyzickou hvězdu Jupitera, ale vidělo by, co je i dnes s Jupiterem spojeno, ale co lidéfyzicky nemohou vidět: Jupiterovu auru, souhrn duchovních bytostí, pro které je fyzickýJupiter pouze <strong>jejich</strong> proje<strong>ve</strong>m. Nechť zaměřil kamkoli po světovém prostoru člověk předatlantskou pohromou svůj duchovní zrak, všude zřel duchovno. Bylo možno mluvit jeno tomto duchovnu, neboť tehdy, kdy fyzické oko ještě nebylo tak otevřeno jako dnes, neměloby smysl mluvit o fyzických hvězdách.Člověk zíral <strong>ve</strong>n do světového prostoru a viděl duchovní bytosti, duchovní <strong>hierarchie</strong>.Člověk pozoroval bytosti. Další vývoj můžeme přirovnat k následujícímu: Představme si, ževykročíme <strong>ve</strong>n do husté mlhy. Nevidíme jednotlivá světla. Vše je obestřeno touto mlhavouaurou. Potom se mlha rozplyne, jednotlivá světla se stanou fyzicky viditelná; avšak aurynejsou viditelné.Zde máme pouhý fyzikální postup, který má sloužit jen jako přirovnání. U Jupitera tomuvšak bylo tak, že staré oko vidělo auru; vidělo v auře duchovní bytosti, které na určitémvývojovém stupni náležely k Jupiteru. Pak se lidstvo vyvíjelo k <strong>fyzickém</strong>u zření. Aurazůstala. Lidé ji však již nemohli vidět; fyzické centrální těleso se však stávalo čím dálezřetelnější a stávalo se viditelné to, co je na něm fyzické; co k němu náleží duchovně, to mizí.A vědění o tomto duchovnu kolem hvězd, vědění o oněch bytostech, které jsou okolo hvězd,bylo uchováváno v dávných mystériích. O tomto vědění mluví všichni svatí rišiové.V dobách, kdy lidé viděli již jen fyzicky, mluvili svatí rišiové o duchovních sférách,• 6
o duchovních obyvatelích těchto kulovitých světů, oddělených v prostoru.A nyní si představme situaci, která nastala. Ve svatyních vědění se hovořilo o duchovníchbytostech kolem kulovitých světů. Venku, kde smyslové oko nabývalo stále větší, rostoucíostrosti, <strong>ve</strong>nku mluvili lidé čím dále, tím více pouze o husté fyzické hmotě. Když staří svatírišiové vyslovovali slovo Merkur (nevyslovovali je, ale zvolme toto slovo, abychom se mohlidorozumět), měli při tom na mysli onen kulovitý svět?Nikoli, ani staří Řekové, když mluvili o Merkuru, neměli na mysli fyzické těleso, nýbržsouhrn duchovních bytostí tohoto tělesa. <strong>Duchovní</strong> světy, duchovní bytosti to byly, o nichžlidé mluvili, když <strong>ve</strong> svatyních poznání vyslovovali – řekněme – slovo Merkur. Ti, kteří byliučedníky učitelů těchto středisek poznání, vyslovovali slova: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce,Mars, Jupiter, Saturn; při vyslo<strong>ve</strong>ní takových slov v různých jazycích, naznačovalistupňovitou řadu duchovních bytostí. Kdo vyslovuje tato slova dnešním způsobem a označujetím fyzická tělesa, označuje jen nejhrubší z toho, co lidé rozuměli původně slo<strong>ve</strong>m Měsíc,Merkur, Venuše, atd., atd. Ono hlavní však právě neoznačují.Když dávný učitel moudrosti pravil: „Měsíc“ – narážel tímto slo<strong>ve</strong>m na představuo <strong>ve</strong>lkém světě ducha. Když vyslovil slovo „Měsíc“, a ukazoval na ono místo na nebi, kde jeMěsíc, měl <strong>ve</strong> svém vědomí: „Zde je nejnižší stupeň duchovních hierarchií“.Poté pohlédl vzhůru onen (jenž se stále více a více hlubším upadáním lidstva dosmyslovosti daleko vzdaloval od tohoto duchovního nazírání), spatřil fyzický Měsíc a nazvaltento zjev „Měsícem“. Jedno slovo pro dvě věci, které sice patřily k sobě, které však budilyv člověku zcela různé představy. A právě tak tomu bylo, když mudrcové naznačenýchstředisek poznání vzhlíželi vzhůru k Merkuru, Slunci, Marsu, atd.Tak vidíme, že oba proudy – duchovní proud – který svými slovy označuje něco zcelajiného, než proud druhý – materiální – se stále víc a více v lidstvu rozcházely. V mystériích seza těmito slovy (jež se pak stala slovy, označujícími naše vnější světová tělesa), vždyrozumělo – duchovní světy, pořadí duchovních světů.Vnější svět – chápal za nimi vždy materiálno – a to včetně naší současné mytologie,nazývané „moderní astronomie“ (vyslovuji tato slova vědomě). Včetně této mytologie, kterávidí již jen prostor a v něm fyzické kulovité světy (nyní porozumíte, proč duchovní věda,která uznává ostatní mytologie, oceňuje i tuto moderní mytologii). Ale pro toho, kdo poznává,není tato moderní mytologie ničím jiným, než zvláštní obdobou <strong>ve</strong>škerých mytologií.Prochází přímá spojnice mezi pověstmi dávných obyvatel Evropy o božst<strong>ve</strong>ch, hvězdácha světech, a mezi tím, co podali Řekové a Římané <strong>ve</strong> svých pověstech, co poskytl středověk<strong>ve</strong> svých více nebo méně zakalených mytologiích až nahoru k oné mytologii, která je plnězpůsobilá a plně opravňuje k obdivu, k mytologii, kterou založil Koperník, Keppler a Galilei.Přijde doba, kdy se o této moderní mytologii bude mluvit přibližně následujícímzpůsobem: „Jednou existovali lidé, kteří pokládali za správné postavit do středu jakési elipsymateriální Slunce, nechat kroužit planety v elipsách, nechat je různým způsobem otáčet:vykonstruovali si zde světovou soustavu, obdobně jako dřívější doby. Dnes (takovýmzpůsobem se bude samozřejmě hovořit v budoucnosti) to vše patří již jen do říše bájía pohádek.“Ano, taková také doba přijde, ačkoli moderní člověk sebevíce opovrhuje starýmimytologiemi a přísahá na tu svoji, ačkoli se mu také zdá sebevíce nemožné, mluví-li se• 7
- Page 1 and 2: Rudolf SteinerDuchovní hierarchie
- Page 3 and 4: dozvukem, ohlasem této světové p
- Page 5: člověk touží, je strast“ - a
- Page 9 and 10: Vidíme, jak světová pramoudrost
- Page 11 and 12: Nuže - řekněme tak - že se jí
- Page 13 and 14: možné. Vzduch sám není ničím
- Page 15 and 16: Uvažme nyní, jak nekonečně hlub
- Page 17 and 18: svými pouhými náladami mysli.Zde
- Page 19 and 20: III.Düsseldorf, 13. dubna 1909Na k
- Page 21 and 22: osobnosti, na dávném Saturnu.Tak
- Page 23 and 24: V tomto starém saturnském vývoji
- Page 25 and 26: přišli. Když byste přišli na j
- Page 27 and 28: Božská duchovnost světová:Trojj
- Page 29 and 30: vám již, že kdybyste tehdy mohli
- Page 31 and 32: pouze osobnost, vědomí „já“.
- Page 33 and 34: všelicos přesnějšího; dnes bl
- Page 35 and 36: pokračovat; budeme moci ponenáhlu
- Page 37 and 38: kruhem duchovních bytostí mimoř
- Page 39 and 40: zmizela a dozněla. Uvnitř této s
- Page 41 and 42: jiného, ač existují lidé, kteř
- Page 43 and 44: yl vybojován mezi těmito dvěma k
- Page 45 and 46: Pevný útvarnerostný.Tři říše
- Page 47 and 48: vlastně uchovávají paměť od je
- Page 49 and 50: jaká by naše sluneční soustava
- Page 51 and 52: pojmenováním.Nyní již velmi sna
- Page 53 and 54: odlišné vlastnosti pokožky u jed
- Page 55 and 56: VII.Düsseldorf, 16. dubna 1909Na z
- Page 57 and 58:
organicky uspořádáno. Chceme-li
- Page 59 and 60:
lemurskými lidmi jednotlivce, kte
- Page 61 and 62:
Velcí vůdcové první poatlantsk
- Page 63 and 64:
VIII.Düsseldorf, 17. dubna 1909V l
- Page 65 and 66:
Tato podivuhodná hvězdná seskupe
- Page 67 and 68:
Nyní však ponechme stranou, jak t
- Page 69 and 70:
A nyní přicházíme dále, a muse
- Page 71 and 72:
Vodnář Štír, OrelZáklad astrá
- Page 73 and 74:
To, co dnes pozorujeme jako pohyb S
- Page 75 and 76:
co z kosmu, tj. z příslušných s
- Page 77 and 78:
pozůstává nejprve ještě ze sta
- Page 79 and 80:
vyvíjejí z bezmocných tvorů na
- Page 81 and 82:
tomu však i se samotnou Zemí, ba,
- Page 83 and 84:
Boha, Bůh koná skrze ně. Nemohly
- Page 85 and 86:
nyní následky jejich činů do li
- Page 87 and 88:
naprosto nic, aby nějakým nátlak
- Page 89 and 90:
Milí přátelé, vidíme, jak se p