Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

vlastně uchovávají paměť od jedné inkarnace ke druhé, dokud to člověk nedovede sám.A těmito bytostmi jsou právě Andělé, Angeloi.Můžeme tedy říci: Každý člověk je v každé inkarnaci osobností, ale nad každým člověkembdí bytost, která má vědomí sahající od inkarnace k inkarnaci. To také umožňuje, že najistých nižších stupních zasvěcení má člověk (i když o svých předcházejících vtěleních sámještě nic neví) možnost dotazovat se svého Anděla. To je na jistých nižších stupních zasvěcenízcela možné. Tak smíme tedy říci: Bytosti, které jako Andělé stojí o jeden stupeň výše nežčlověk, mají za úkol bdít nad celým vláknem, nitkou (osudu) člověka, vinoucí se u jednotlivéindividuality od vtělení ke vtělení.Vystupme nyní výše – k nejbližší skupině bytostí, k Archandělům, k Duchům ohně, jakjim také říkáme. Tyto bytosti se nezabývají jednotlivým člověkem, jednotlivou individualitou,nýbrž mají již obsáhlejší úkol: uvádějí do harmonického pořádku život jednotlivce a životvětších souručenství (společenství) lidstva, jako jsou např. národové, plemena atd. Uvnitřnašeho pozemského vývoje mají Archandělé úkol, aby přivedli duši jednotlivce do určitésouvislosti s tím, co nazýváme duší národa, duší plemene. Neboť pro toho, kdo vniká dospirituálního vědění, jsou duše národů, duše plemen, něčím zcela jiným, než pro přívržencednešní abstraktní vědy nebo dnešní vzdělanosti vůbec.Na nějakém území, třeba v Německu nebo ve Francii nebo v Itálii, žije tolik a tolik lidí,a protože smyslové oči vidí jen tolik a tolik lidí jako vnější postavy, mohou si takovístoupenci abstrakcí to, co nazýváme duchem nebo duší národa, představovat jen jako tolikopojmový souhrn národa. Něčím skutečně reálným je jim jen jednotlivý člověk, nikoli dušenároda nebo duch národa. Pro toho, kdo nazírá do skutečného dění duchovního života, protoho je skutečností, realitou to, co nazýváme duší nebo duchem národa. V duši národa žijea tká, působí to, co nazýváme Duchem ohně neboli Archandělem. Archanděl upravuje tedyvlastně poměr jednotlivého člověka k celku nějakého národa nebo nějakého plemene.Potom přicházíme vzhůru k bytostem, jež označujeme jako Duchy osobnosti, jakoPrapočátky, Prasíly, Archai. To jsou ještě vyšší bytosti, které mají ještě vyšší úkolv souvislosti s lidstvem. Řídí zemské poměry celého lidského pokolení na Zemi, a žijí tak, žese vlnami času od epochy k epoše vždy ve zcela určité době promění tak, že přijímají jinéduchovní tělo.Vy všichni již znáte, co je stoupencům naší dnešní abstraktní vzdělanosti jen pouhýmpojmem, co je však realitou pro toho, kdo nazírá do duchovní skutečnosti – tedy tím, co by semohlo vlastně hodně špatným současným výrazem nazvat duchem doby. Tyto duchovníbytosti mají co do činění s tím, co je smyslem a posláním toho kterého věku lidstva; –pomyslete jen, že můžeme líčit smysl a poslání např. v prvních tisíciletích po atlantskékatastrofě. Duchové času obsahují tedy něco, co sahá nad jednotlivý národ, nad jednotlivéplemeno.Duch toho kterého věku není omezen na ten či onen národ, neboť sahá dále nad hranicenárodů. Ale co nazýváme ve skutečnosti duchem času, duchem některého věku, to jeduchovní tělo Archeů, Prapočátků neboli Duchů osobnosti. Těmto Duchům osobnosti je třebapřipisovat např. to, že v jistých dobách vystupují na naší zeměkouli zcela určité lidskéosobnosti.• 47