Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

Nuže – řekněme tak – že se jí dotkneme. Pevnou hmotu vnímáme tak, že když se jídotkneme, klade nám odpor. Právě tak je tomu ještě u vodního prvku. Tento povoluje sicesnadněji, jeho odpor není tak velký, ale vnímáme jej přece jako něco pro nás vnějšího, jakoodpor. Podobně je tomu také i s teplem. Zde je nutno zdůraznit něco, co dnešní světový názornepokládá za významné, k čemu je však nutno jako na významné přihlížet, pokud chcemenahlédnout do skutečných záhad bytí.Teplo vnímáme totiž i tehdy, aniž se ho zevně dotkneme. Podstatné tedy je, že teplomůžeme vnímat, jestliže se dotkneme nějakého tělesa, které má určitý stupeň tepla; můžemeje vnímat zevně právě tak, jako ostatní tři živly, ale teplo pociťujeme i ve svých vlastníchvnitřních stavech. Proto zdůrazňovala dávná věda u Indů: zemi, vodu, vzduch vnímáš jediněve vnějším světě; teplo je první živel, který může být vnímán i vnitřně.Teplo nebo oheň má tedy jaksi dvě stránky. První, vnější stránka je ta, která nám ukazujeteplo zevním vnímáním, postřehem. Vnitřní (druhá) stránka je, když cítíme sami sebe v jistémtepelném stavu. Člověk cítí svůj vnitřní tepelný stav, je mu horko, mrazí jej; na rozdíl od tohose vědomě nestará příliš o to, co je v něm jako vzdušná, vodní nebo pevná substance, tedy coje v jeho nitru vzduchem, vodou, zemí (není-liž pravda). Člověk počíná doslova cítit (vnímat)sám sebe teprve v tepelném živlu. Tepelný živel má tudíž vnitřní a vnější stránku. Proto říkádávná duchovní věda a s ní i nová: teplo nebo oheň je stav, kde materiálno, hmotno počíná býtduchovnem. Můžeme tedy mluvit v pravém smyslu slova o vnějším ohni, který vnímámestejně jako ostatní živly, a o vnitřním, duševním ohni v nás, v nitru.Tak vždy tvořil oheň v oboru duchovní vědy most mezi vnějším hmotnem a duševností,kterou člověk vnímá jen vnitřně. Oheň nebo teplo byl postaven do středu veškeréhopřírodního pozorování, protože oheň je doslova branou, jíž pronikáme zvenku dovnitř.Skutečně je tento oheň jako dveře, před nimiž můžeme stát. Díváme se na ně zvenku,otevřeme je a můžeme se na ně podívat zevnitř. Tak je tomu s ohněm mezi ostatnímipřírodními jevy. Dotkneme se nějakého vnějšího předmětu a poznáváme oheň, který proudíz venku jako ostatní tři živly; vnímáme vnitřní teplo a cítíme je jako něco, co náleží námsamým; stojíme v bráně, vstupujeme dovnitř do duševna. Tímto byla vyjadřována vědao ohni. Proto však bylo také v ohni spatřováno prostředí, v němž se projevuje souhraduševnosti s hmotnem. Je skutečně základní lekcí první lidské moudrosti to, co si nyníchceme postavit před svou duši.V tom směru říkali učitelé přibližně toto: Pohleď na hořící předmět (stravovaný ohněm)!V tomto hořícím předmětu vidíš dvojí. Jedno bylo nazýváno v oné dávné době a mohlo by takbýt nazýváno i dnes – kouřem; druhé bylo nazýváno světlem. Oba tyto přírodní jevy se přednámi objevují, je-li nějaký předmět stravován ohněm: světlo na jedné straně, kouř na druhé.Tak tedy duchovní badatel viděl stát oheň uprostřed mezi světlem a kouřem.Učitel pravil: Z plamene se doslova rodí na jedné straně světlo, na druhé kouř. Musíme sivšak vzhledem ke světlu, jež se rodí z ohně, jasně uvědomit nejvýš prostou skutečnost, kterámá však daleký dosah.Je nejvýš pravděpodobné, že velmi mnoho lidí, kdybychom se jich zeptali: Vidíš světlo?by odpovědělo: No, zcela jistě vidím světlo. Přesto je však tato odpověď natolik nesprávná,nakolik je to vůbec možné; ve skutečnosti totiž žádné fyzické oko nevidí světlo; je naprostonesprávné, řekne-li někdo, že vidí světlo. Vidím pomocí světla předměty, které jsou pevné,tekuté, vzdušné, světlo samo však nevidíme.Představte si, že celý světový prostor je prosvícený světlem a zdroj světla by byl někde,• 11