Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

svými pouhými náladami mysli.Zde máme třetí bod oné důležité nauky z Bhagavadgíty: Sleduj, jak člověk působí svojínáladou tak, že osvobozuje duchy tím způsobem, jakým jsou duchové osvobozováni zapřibývajícího Měsíce. Pak se tito osvobození duchové mohou, když člověk prochází branousmrti, vrátit do vyššího světa. Když člověk svojí nevrlostí, svojí hypochondrií přivolává donitra duchy, kteří jsou kolem něho, a nechává je takovými, jakými jsou, jakými museli být,aby mohl nastat správný chod, činnost Měsíce, pak zůstávají tito duchové upoutáni na něhoa musí se znovuzrodit, když on vstupuje do nového bytí. Zde tedy máme třetí stupeň bytostiživlů, které buď jsou smrtí člověka osvobozovány a vrátí se do své domoviny, nebo se musíznovu zrodit s člověkem.A konečně máme čtvrtý druh duchů živlů. Jsou to ti, jejichž úkolem je spolupracovat naslunečním běhu roku, aby letní Slunce mohlo probouzet a oplodňovat svým svitem Zemi, abyse mohlo dařit tomu, čemu se od jara do podzimu daří. K tomu je zapotřebí, aby jistí duchovébyli v zimě připoutáni, aby byli zakleti za doby zimního Slunce. A týmž způsobem působíčlověk, jak bylo dříve líčeno u ostatních stupňů duchovních bytostí říše živlů.Představme si člověka, který vstupuje do zimní doby a který si řekne: Noci se prodlužují,dnové se krátí; přicházíme k oné části ročního oběhu Slunce, kdy Slunce naprosto odpírásvoje plodivé síly Zemi. Vnější Země umírá, ale tím více se cítím být zavázán s toutoodumírající Zemí duchovně ožít. Musím nyní stále víc a více do nitra přijímat ducha.Podívejme se na člověka, který okolo vánoční doby přijímá do nitra stále zbožnější náladu,který se snaží poznat vánoční svátky v jejich významu, že v této době vnější smyslový světnejvíce odumřel, zato duch musí nejvíce žít. Představme si, že člověk prožívá zimní dobu aždo velikonoc. Vzpomíná si, že s ožíváním vnější přírody je spjata smrt duchovna; a prožívás porozuměním velikonoční svátky. Takový člověk nemá pouze vnější náboženství, nýbržnáboženské porozumění pro přírodní dění, pro ducha, který vládne v přírodě; a tímto druhemsvé zbožnosti, své duchovnosti osvobozuje onu čtvrtou třídu bytostí živlů, které stále proudído člověka a z člověka, které souvisejí s oběhem Slunce. A člověk, který není v tomto smysluzbožný, který popírá ducha nebo jej nevyciťuje, který se brodí dále v materialistickémzmatku, chaosu, do jeho nitra proudí duchové živlů čtvrtého stupně a zůstávají takovými,jakými jsou. A smrtí člověka nastává opět to, že tito duchové živlů čtvrtého stupně jsou buďosvobozováni do svého živlu, nebo zůstávají upoutáni na člověka a musí se znovu objevit,když člověk spěje k novému vtělení.Tak odsuzuje člověk, jestliže se spojuje s duchy zimy (aniž by je učinil duchy léta, aniž byje svojí duchovností osvobodil), tak odsuzuje tyto duchy k opětnému zrození; zatím co jinaknejsou znovu zrozováni a nemusejí se s ním znovu vracet.Pohlédni na oheň a kouř! Spojíš-li se s vnějším světem tak, že tvůj duchovně-duševnípochod je něčím, jako když vzniká oheň a kouř, že věci ve svém procesu poznávánía vyciťování sám zduchovňuješ, pak napomáháš určitým duchovním bytostem živlů kevzestupu; spojuješ-li se s kouřem, pak je odsuzuješ ke znovuzrození. Spojuješ-li se se dnem,osvobozuješ opět příslušné duchy dne, atd. Pohlédni na světlo, pohlédni na den, pohlédni napřibývající Měsíc, na sluneční polovinu roku! Působíš-li tak, že přivádíš bytosti živlů nazpětke světlu, ke dni, k přibývajícímu Měsíci, k letní době roku, pak osvobozuješ tyto bytostiživlů, kterých je tolik potřeba, při tvé smrti. Vystupují do světa ducha.• 17