Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

Úlohou naší Země je umožnit člověku, tomu, kterého dnes nazýváme člověkem, právějeho lidské bytí. Všechen vliv Země působí tak, že se jím člověk stává bytostí s podstatoujáství. V dřívějších stavech, kterými prošel, tomu tak nebylo. Člověk se tedy stal úplnýmčlověkem v dnešním slova smyslu teprve na Zemi.Podobnou úlohu měly dřívější planetární stavy, kterými Země prošla. Určité bytosti se natéto jiné planetě staly člověkem, tedy bytosti, které dnes stojí výše než člověk. Vzpomeňme sina líčení z knihy „Křesťanství jako mystická skutečnost“, v níž jistý egyptský mudrc učinilŘekovi Solónovi pozoruhodný náznak o jedné mysterijní pravdě a řekl mu: je důležitoupravdou, že božstva byla kdysi lidmi.Patřilo přímo k oněm pravdám, které mysterijní žák již ve starověku musel přijímat, žebožstva, která dnes stojí nahoře v duchovních výšinách, nebyla vždy božstvy, nýbrž žek božství vystoupila; že kdysi také byla lidmi a prožívala i stupně lidství. Přirozeně z tohovyplývá bezprostředně nebezpečná pravda, ze které i mysterijní žáci museli vyvoditdůsledek – že totiž lidé budou jednou božstvy. A právě pro tento důsledek byla tato pravdapokládána za něco nebezpečného; neboť je nutné, aby si člověk současně řekl: Člověk semůže stát Bohem teprve tehdy, když se k tomu stane zralým; jestliže si v některém okamžikudomýšlí, že v sobě nachází Boha (dříve než je pro to zralý), pak se právě nestává bohem, alebláznem.Člověku jsou tudíž otevřeny dvě cesty: buď v trpělivosti žít vstříc své – jak tomu říkáDionýsios – deifikaci (že se v budoucnu stane bohem), anebo si už dopředu domýšlet, že jižbohem je. První cesta vede skutečně ke zbožštění, druhá k pošetilosti, k bláznovství.Ve starověkých výrazech se velmi často nalézají nedorozumění, nedopatření, protože sev naší přítomné době již nedělá rozdíl mezi různými stupni božských duchovních bytostí.Egyptský mudrc, který tehdy mluvil o božstvech, nemínil tím tedy snad jen jeden stupeňbožstev nebo Boha, nýbrž celou odstupňovanou řadu božských duchovních bytostí.Dionýsios Areopagités a také východní mudrci vždy rozeznávali následující stupněbožských duchovních bytostí. Mluvíme-li o Andělech (neboli o Dhyan-Chohans), je to stejné,neboť ti, kteří skutečně poznávají jednotu světové moudrosti, vědí, že to jsou jen různá jménapro jednu věc. Ale i v této říši je nutno opět rozlišovat.Bytosti, které jsou zpočátku neviditelné a stojí bezprostředně nad člověkem (tedy stojío stupeň výše než člověk), nazýváme v křesťanské esoterice Anděly, Angeloi, Posly, tj. Poslybožského duchovního světa.Ony bytosti, které stojí opět o stupeň výše (tedy o dva stupně výše než člověk), nazývámeArchanděly, Archangeloi neboli Duchy ohně.Bytosti, které prožívají svůj normální vývoj a stojí o stupeň výše než Archandělé, jsou onybytosti, jež nazýváme Duchy osobnosti, nebo Prapočátky, Prasilami, Archai.Tak máme tedy zatím tři stupně nad člověkem stojících bytostí. Všechny tyto tři druhybytostí prošly svým lidstvím, byly kdysi lidmi. Bytosti, které jsou dnes Anděly, nemají,pohlížíme-li na věc se stanoviska světových období, svoje lidství nikterak daleko za sebou;byly lidmi na Měsíci; tak, jako můžeme vlivem zemských poměrů putovat coby lidé po Zemi,tak mohli Andělé ve svém lidském stupni obývat právě Měsíc.Archandělé prožívali svůj stupeň lidství na Slunci, a Archai, Prapočátkové, Duchové• 20