Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

tomu však i se samotnou Zemí, ba, je tomu tak i s lidskými myšlenkovými výtvory. Přenestese jen v duchu do oné doby, kdy zduchovněné lidstvo bude vystupovat do vyšších sfér.Myšlenky v dnešním smyslu – nechci ani říkati vědecké myšlenky, neboť ty již po 300 – 400letech nebudou mít žádný významu – tedy myšlenky lidí vůbec, jak nyní mají pro Zemivýznam, jak vycházejí z mozku, ty přirozeně nemají žádný význam pro vyšší svět, nýbrž jenpro Zemi. Ale člověk opustil Zemi. Co se stalo se vším tím, co lidé v průběhu tisíciletía tisíciletí na naší Zemi vytvořili?Co je nejprve třeba duchovně uvážit, je přirozeně vývoj individuality. Leonardo da Vincivystoupil výše tím, co vykonal. To je jeho vzestup. Ptejme se však: Neznamenají velkémyšlenky, velké popudy, jež mohutní tvůrci vtiskují zemské látce, pro budoucnost Země nic?Rozdrobí budoucnost Zemi v prach, a to co člověk ze Země učinil, zmizí s bytím Země?Obdivujete kolínský dóm. Jistě z něj již v poměrně krátké době nezbude kámen na kameni;ale neznamená to, že jednou člověk vyjádřil tuto myšlenku kolínského dómu v kameni nic procelou Zemi? Ponecháme tedy stranou, co lidé ze Země berou s sebou, díváme se na Zemisamotnou. Podívejte se, oběžnice se během svého vývoje vskutku stále zmenšují a zmenšují,stahují se dohromady. To je osud hmoty oběžnice; ale není to vše, je to jen něco, co můžemena planetě pozorovat fyzickým zrakem a fyzickými nástroji. I za tímto bodem však existujevývoj hmotna.A nyní se podíváme na tento vývoj hmotna za tímto bodem. Milí přátelé, dostávám se zdek tomu, o čem jsem řekl, že je to pro současný rozum těžko pochopitelné, nebo snad vůbecnepochopitelné. Je tomu tedy tak, že se Země neustále smršťuje, zmenšuje. Tím se stlačujehmota ze všech stran ke středu. A nyní říkám – samozřejmě s plným vědomím, že existujezákon o zachování síly, ale taktéž každému okultistovi známých skutečností: hmota se tlačístále více a více dohromady směrem ke středu a je při tom zvláštní, že hmota ve středu mizí.Abych to názorně předvedl: představte si, že máte kus hmoty; ten je tlačen stále vícea více do středu. Ve středu mizí. Není vytlačován na druhou stranu, mizí ve středu v nic;skutečně! Můžete si tedy představit, že celá Země jednou tím, že se hmotné části stlačujísměrem ke středu, zmizí do středu. To však není všechno: V téže míře, v jaké se to ztrácí dostředu, se to také objevuje v okruhu (obvodu). Zde venku to opět vystupuje. Na jednom místěprostoru mizí hmota a z venku se opět objevuje. Všechno, co se ztrácí do středu, přicházíz okruhu opět přitahováno, a sice tak, že do této hmoty je nyní vpracováno všechno, cobytosti, které na oběžnici pracovaly, do hmoty vtiskly; přirozeně nikoli v dnešní formě, avšakve formě, jaká tomu právě touto přeměnou bude dána. Uvidíte tak kolínský dóm, jak sehmotné částice ztrácejí směrem do středu a z druhé strany opět přicházejí. Nic, naprosto nic seneztrácí z toho, co bytosti na planetě vytvoří, nýbrž to sem opět přichází z druhé strany.To, co sem přišlo na počátku našeho zemského vývoje před vývojem saturnským, tobychom museli hledat venku, mimo zvěrokruh. Světová pramoudrost to nazývala křišťálovýmnebem. A v tomto křišťálovém nebi byly uloženy činy bytostí dřívějších evolucí. Ty tvořilyto, na základě čeho nové bytosti začaly tvořit.Jak bylo řečeno, pro dnešní rozum je mimořádně těžké takovou věc chápat, protože jezvyklý přihlížet jen k hmotnostem, protože si nezvykl nahlížet (chápat), že z třírozměrnéhoprostoru může na jednom místě hmota zmizet a na jiném místě, když prošla jinými rozměry,může přicházet nazpět. Dokud zůstáváte se svými představami v třírozměrném,• 81