Rudolf Steiner Duchovní hierarchie a jejich zrcadlení ve fyzickém ...

jistým způsobem vaše síly. Kdyby se nyní vozík zatížil těžkou zátěží, tlačili byste jej tíže, alezato by se více vyvíjely vaše síly. Představte si, že by Božství ponechalo světovou evolucitak, jak probíhala až do jupiterského vývoje (včetně); jistě, lidé by se mohli dobře vyvíjet; aletím, že mu do cesty byly položeny vývojové překážky, mohlo se lidstvo stát ještě silnějším.Pro dobro lidstva musely být jisté síly odveleny. Tyto Síly nebyly zprvu zlé, není třeba jechápat jako zlé Síly, nýbrž můžeme dokonce říci, že se obětovaly tím, že se postavily vývojido cesty jako překážky. Tyto Síly můžeme tedy nazývat božstvy překážek (v nejobsáhlejšímslova smyslu). Jsou božstvy překážek, které byly vývojové dráze položeny do cesty. A od tétodoby byla dána možnost pro všechno, co se v budoucnu událo. Ony Síly, které byly odveleny,nebyly ještě samy o sobě zlé, naopak, byly velkými podporovateli lidského vývoje tím, žeútočily proti normálnímu vývoji. Ale byly vlastně „výrobci“ zla, protože šly proti proudu; tímvznikalo ponenáhlu zlo.Vývojová cesta těchto „odvelených“ Sil se přirozeně utvářela zcela jinak, než cesta jejichbratří. Jejich působení bylo zcela odlišné a jeho následkem bylo, že se ony Síly postupemměsíčního vývoje staly v jistém ohledu svůdci oněch bytostí, které nazýváme Anděly. Anděléprožívají postupem měsíčního vývoje svůj stupeň lidství. Na Měsíci byli andělští lidé, kteřípohlíželi, jak vývojové překážky působily, a kteří si řekli: „Nyní můžeme podstoupit bojs těmito překážkami a zdolávat je, vrhnout se do celého měsíčního proudu vývoje. Ale tochceme pominout, nechceme se ponořit dolů, chceme zůstat nahoře u dobrých božstev. “ Tytoandělské bytosti se v jistém časovém bodu měsíčního vývoje vytrhly Silám, které zde do dotohoto měsíčního vývoje metaly překážky. Proti tomu si jiní z andělských lidí na Měsíci řekli:„Ty nebudeme následovat, kdybychom je následovali, pak by se vývoj zase obrátil, nebylo bymu vtěleno nic nového.“Právě tím, že zde tyto překážky existovaly, bylo do vývoje od měsíčního věku včleněnoněco nového. Ony bytosti, které si řekly: „Nechceme mít nic společného s tím, co se děje zdedole, zůstaneme u Sil, které nechtějí být dotčeny ničím nižším“. Tyto bytosti se v postupustarého měsíčního vývoje odpoutaly od měsíční masy a staly se bytostmi, náležejícími k tomu,co je ve Slunci. Zůstaly stranou toho, co se dělo ve vyvrženém Měsíci, v němž právě bylypřekážky. Ostatní bytosti, které se ponořily, musely však nyní do celé své tělesnosti, do všehotoho, co z Měsíce dostávaly, přijmout to, co zde bylo jako vývojové překážky; musely býttvrdší, než by tomu bylo jinak. Jejich tělesné schránky se staly hustšími, než by se byly jinakstaly. Měly ve svém těle následek činů Sil. Činy Sil však byly v božském světovém plánuzajisté zdůvodněny – to musíme mít stále na očích. Dalším důsledkem bylo, že když měsíčnívývoj přešel k vývoji pozemskému (když se to vše jistým způsobem opakovalo), ony bytosti,které se vrhly do plného proudu měsíčního vývoje, zůstaly pozadu za těmi, které o tomnechtěly nic vědět, a že ještě více opožděny zůstaly jiné bytosti, které byly přitaženy nazpětkráčejícím vývojem. Následkem toho zde – v postupu zemského vývoje – existovali pokročilíandělští lidé a také opozdilí.Pokročilejší andělští lidé se začali zabývat člověkem v době, kdy se stal v Lemurii zralýmk přijetí lidského „já“ a dali mu vlastně na vybranou: buď již nyní vystoupit vzhůru doduchovních světů, anebo nepouštět se dále do toho, co od měsíčního věku bylo přimíseno doběhu světového vývoje. Byly to ony bytosti, které se tehdy opozdily a které nazývámebytostmi luciferskými, které se chystaly (zaútočit) na astrální tělo člověka. Na jeho „já„nemohly – a do tohoto astrálního těla naočkovaly všechny následky sporu na nebi. Zatímcotedy byly Síly odveleny ke sporu na nebi a učiněny zde jen jako božstva překážek, vkrádaly se• 84