Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200
Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200
Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V průběhu stř<strong>ed</strong>oškolských studií Otakar Podhajský stále<br />
více inklinoval k technice, takže nepřekvapí jeho volba po dokončení<br />
gymnázia studovat dále na strojní fakultě české <strong>techniky</strong> v Praze.<br />
Neopomenul však ani navštěvovat př<strong>ed</strong>nášky př<strong>ed</strong>ních odborníků<br />
na pražské německé technice. Po absolutoriu se ve studijním roce<br />
1898/99 stal asistent-konstruktérem u prof. Kaše na tehdejší Hornické<br />
akademii v Příbrami. Po složení státní zkoušky si Otakar Podhajský<br />
začal hl<strong>ed</strong>at místo v zahraničí a našel je v mnichovské továrně Gebrüder<br />
Dimpfel na průmyslově vyráběné dopravní, hydraulické a prací<br />
stroje. Za několik měsíců přešel na půl roku do strojírny Hohenzollern<br />
v Düsseldorfu, vyrábějící tehdy parní stroje na přehřátou páru. Praxí<br />
v Německu však Otakar Podhajský své studijní cesty neukončil. Obdržel<br />
6000 korun cestovního stipendia města Prahy“ na rok studia<br />
”<br />
na Institute Montefiore“ v Lutychu (Liège) kam odjel i se svým dlou-<br />
”<br />
holetým přítelem, již zmiňovaným Vladimírem Listem. Diplomovou<br />
Obr. 8. Otakar Podhajský<br />
zkoušku v Lutychu absolvoval úspěšně, navíc s vyznamenáním dne<br />
jako student pražské <strong>techniky</strong><br />
21. 10. 1901.<br />
Krátce př<strong>ed</strong> vánocemi r. 1901 dorazili oba mladíci do Prahy a v hlavách jim klíčil plán na založení<br />
dílny na mechanické a elektrické měřicí přístroje. Jejich plán byl násl<strong>ed</strong>ující: Ota měl nastoupit jako<br />
konstruktér u prof. Sasky na pražské české technice a List u profesora elektro<strong>techniky</strong> Domalípa. Se<br />
svým plánem však narazili na byrokratické obtíže, na obchodní komoře se dozvěděli, že jako inženýři<br />
mají možnost založit továrnu tj. provoz s alespoň 20 zaměstnanci, ale nikoliv dílny; na to se tehdy<br />
vyžadoval výuční list. 17<br />
Obr. 9. Otakar Podhajský<br />
za pobytu v USA, rok 1904<br />
Krátce působil Podhajský coby asistent na pražské technice<br />
a v září roku 1902 nastoupil ve strojírně Bromovský, Schulz a Sohr<br />
v Hradci Králové. Dle Listových vzpomínek zde Ota dosáhl velkých<br />
úspěchů, ” účinnost jeho vysokotlakých odstř<strong>ed</strong>ivých čerpadel vykazovala<br />
více jak 80 %, což tehdy vzbudilo velký obdiv odborníků“. Přes<br />
zdejší úspěchy a slušné vyhlídky na pracovní postup dal však př<strong>ed</strong>nost<br />
prohloubení svých znalostí v Americe, v jeho př<strong>ed</strong>stavách ” zemi<br />
dokonalých obráběcích strojů“ a na jaře 1904 tam odjel. 18<br />
Studoval tam nejprve na už tehdy vyhlášeném Massachusets<br />
Institute of Technology v Bostonu. Zde studoval j<strong>ed</strong>en semestr prý<br />
” aby lépe poznal americké myšlení“.19 Po načerpání zkušeností nastoupil<br />
jako inženýr firmy Wood, továrny na plynové motory v Camden<br />
ve státě New Jersey, kde se věnoval konstrukci plynových turbin<br />
pro americké a kanadské elektrárny. V červnu 1905 nastoupil Otakar<br />
Podhajský nové místo šéfinženýra v továrně na plynové motory firmy<br />
Struthers-Wells & Co. ve Warren, ve státě Pennsylvania. Zde se<br />
dostal ke konstruování velkých plynových motorů, tehdejší technické<br />
novinky. Podle Listových slov se právě zde Podhajský naučil ” fabrikovati“, jak říká ” neboť do tehdejší<br />
doby jsme neznali to u nás, stroj se necenil podle toho kolik vážil, milimetr sem nebo tam nerozhodoval,<br />
a čím déle stroj pracoval, tím si jeho majitel více liboval, nepočítaje co ho stojí“. Podhajský se podle<br />
Lista v Americe rovněž naučil ” znáti, jak je zodpovědná to práce, v ostré obchodní soutěži, uváděti do<br />
života nové stroje“. 20<br />
Samospráva v rodiště Františka Wawerky, Lipníku n. B., byla v době jeho narození a dětství<br />
plně v německých rukou. I přes značný počet česky hovořícího obyvatelstva zde nebyla zřízena česká<br />
škola a mladý Wawerka navštěvoval utrakvistickou školu umístěnou ve zdejším klášteře. Poté absolvoval<br />
” měšťanku“, kde si oblíbil zdánlivě s pozdějšími aktivitami ve strojírenství nesouvisející hru na klavír<br />
a na housle. Od svého raného mládí se jako j<strong>ed</strong>iný syn musel věnovat rodinnému hospodářství, jež bylo<br />
součástí provaznické dílny, a nemohl dále studovat. Vlastním přičiněním se však ve volných chvílích vě-<br />
17 , Vzpomínky ze studií, c. d., s.11.<br />
18<br />
Tamtéž s. 13.<br />
19 , Př<strong>ed</strong>náška na oslavu 60. narozenin Otakara Podhajského, s. 2, Archiv <strong>NTM</strong> Praha.<br />
20 Tamtéž s. 3.<br />
<strong>Rozpravy</strong> Národního technického muzea v Praze, sv. <strong>200</strong> Řada <strong>Dějiny</strong> <strong>vědy</strong> a <strong>techniky</strong>, sv. 14, Praha <strong>200</strong>6 107
Change language