Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

Významné ocelové obloukové mosty na českém území v souvislosti se světovým
vývojem mostního stavitelství
Jana Kleinová
Mosty z litiny, svářkového železa a později z oceli překonávaly technické možnosti mostů dřevěných a
kamenných. Rozvoj železářství v Anglii v 18. století umožnil stavbu prvních litinových mostů. Velký
rozmach zaznamenalo budování železných a ocelových mostů v 19. století v souvislosti s rozvojem železniční
dopravy. Zpočátku kopírovaly ocelové konstrukce mostů konstrukce mostů kamenných a dřevěných.
Postupně však byly zaváděny nové konstrukční a statické systémy. Na počátku dvacátého století získala
ocel konkurenci v novém materiálu — železobetonu. Přes nesporné kvality a výhody tohoto materiálu
však nebyla ocel vytlačena a ocelové mosty prodělaly další vlny svého rozvoje související s dalším
zdokonalením výrobních postupů a vývojem nových výpočetních metod.
Mostní stavitelství je krásný obor s řadou pozoruhodných výsledků a není možné obsáhnout jej
v tomto krátkém článku v plné šíři. Zaměřím se proto na mosty ocelové obloukové, z nichž uvedu zejména
příklady vynikající práce československých konstruktérů a významné milníky světového vývoje tohoto
konstrukčního typu, ať už se jednalo o obloukové mosty příhradové či oblouky z plnostěnných nosníků.
První litinový obloukový most byl postaven v letech 1777–1779 v Anglii přes řeku Severn u Coalbrookdale.
Autorem návrhu byl architekt Thomas Farnolls Pritchard (1723–1777), který návrh konzultoval
s hutním inženýrem Johnem Wilkinsonem (1728–1808). S několika změnami v Pritchardově návrhu dal
most vybudovat Abraham Darby III., majitel Coalbrookdale Company. Most inspiroval řadu výtvarných
umělců, inženýrů a architektů. Od roku 1934 byl památkově chráněn, do roku 1950 platila pro vozidla
i chodce povinnost platit mýto. [1, s. 71–72] V roce 1986 byl tento most v hrabství Shropshire, třicet
kilometrů severozápadně od Birminghamu, podle nějž se dnes nazývá celá oblast – Ironbridge, zapsán na
Seznam světového dědictví UNESCO jako součást průmyslové krajiny 18. a 19. století s řadou památek
na těžbu uhlí a železářskou výrobu. [11].
Ironbridge Pont des Arts
Na evropské pevnině byl realizován první litinový most o dvacet let později přes Strzegomku u Lažan
v Dolním Slezsku v roce 1796. Měl rozpětí 13 metrů. Most byl zničen na konci druhé světové války.
Krásně a lehce působil i první litinový most ve Francii. [1, s. 72] Byl postaven v letech 1802–1804 podle
návrhu Louise-Alexandra de Cessarta (1719–1806) a Jacquese Lacroix-Dillona. Jeho název Pont des
Arts pochází od pojmenování Louvru v době Prvního císařství Palais des Arts. Ačkoli byl přestavěn za
Druhého císařství, lehká devítioblouková konstrukce mostu pro pěší bránila říční dopravě. Byl několikrát
poškozen nákladními čluny, v roce 1970 byl z bezpečnostních důvodů uzavřen a v roce 1981 snesen.
V roce 1985 byl znovu vystavěn, litinu však nahradila ocel a místo devíti oblouků jich má jen sedm.
Pilíře byly zhotoveny ze železobetonu obloženého kamenem. [13]
V šedesátých letech devatenáctého století vystavěl John Fowler v Británii přes řeku Severn dva
železniční litinové mosty s obloukem tvořeným plnostěnným nosníkem. Rozpětí oblouku bylo 62 metrů.
První ocelový most tohoto konstrukčního typu následoval až v roce 1888 v New Yorku, kde překlenul řeku
Harlem z Bronxu na Manhattan. [3] Předtím však vznikla řada významných příhradových obloukových
mostů.
První pozoruhodnou realizací oblouků velkého rozpětí byl Eads Bridge v St. Louis v Missouri, kde
bylo třeba překlenout 460 m širokou řeku Mississippi. Autorem projektu byl James Buchanan Eads, který
Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006 5