Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

dolnorakouských žejdlíků = 2594,6 dm 3 , v připojené tabulce 20´kub. uherských = 769,8 dm 3 a 2386 7/8
žejdlíků dolnorakouských = 844,2 dm 3 .
Zmatky způsobené uváděním jiných druhů měr, než těch, které byly skutečně použity v textu a ve
výpočtech, dokládají relace lesního úřadu a horního úřadu v Horním Slavkově rovněž z roku 1775. Dne
22. června posílal horní úřad vrchnímu hornímu úřadu v Jáchymově zprávu o měrách dřeva používaných
v jeho revíru. 8 Uváděl, že jejich rozměry měří podle „dolnorakouského látra, a to tří dolnorakouských
loktů na jedno látro počítáno“. To byly dva nesmysly. Za prvé o žádném dolnorakouském látru tehdy
ještě nemohla být řeč (to se objevovalo u báňských map tu a tam až od 1. poloviny 19. stol. v souvislosti
se zaváděním dekadické soustavy do praxe důlních měřičů). Za druhé dolnorakouský sáh, o který mohlo
jít (18,96484 dm) nikdy nemohl mít délku tří dolnorakouských loket (po 7,77558 dm). Ale vztah 1 sáh
= 3 lokte platil u českého sáhu (17,7827 dm) a lokte (5,9276 dm). 9 Pokud bychom měli pochybnosti, zda
se skutečně jedná o české místo ohlašovaných dolnorakouských měr, přesvědčí nás relace slavkovského
lesního úřadu z téhož roku (9. 12. 1775). 10 Ta uvádí na závěr tabulku s rozměry a obsahy tří různých sáhů
dřeva, nad kterou výslovně (ale chybně) uvádí, že jsou vedeny v dolnorakouské míře. Ale v úvodu výslovně
praví, že lesní úřad používá „k vyměřování délky a šířky slavkovské lesní látro o délce 3 pražských loket“.
Když pak do délkových a kubických hodnot tabulky dosadíme dolnorakouské míry, dostaneme rozporné
výsledky. V českých výsledky spolu souhlasí (až na číslice od 2. desetinného místa, kde malé rozdíly
vznikají vinou počítání v duodecimální soustavě).
Z uvedených příkladů vyplývá, že všechny údaje starých relací je nutné soustavně ověřovat, porovnávat
s jinými a kontrolovat za použití přepočtů podle různých soustav měr. Jde o velice náročnou
a zdlouhavou práci.
Příliš veliké rozdíly v jedné míře na jediné lokalitě v omezeném časovém úseku
Podmínky a okolnosti jejich zkoumání — konkrétní případ
Nejenže zjišťujeme rozdíly v údajích dřívějších báňských úředníků podle různých způsobů výpočtů, ale
nacházíme i výrazné rozdíly v údajích o velikosti jedné a téže míry v relativně krátké době a na téže
lokalitě. Jako příklad může sloužit lokalita Horní Slavkov a velikost tzv. roštu (der Rost, tj. jednak pražení
samo, jednak množství rudy najednou pražené). 11 Máme k dispozici údaje z doby, kdy se proti dřívějšku
výrazně měnily způsoby mechanické úpravy, ale předchozí tepelná úprava rudy se příliš neměnila, totiž
z let 1771 až 1820, soustředěné do dvou velmi krátkých časových úseků — 1771 až 1775 a 1819 až 1820.
Z roku 1771 pochází vizitační protokol, 12 který má za hodnocením Horního Slavkova a tamních dolů
přílohu, v níž jsou zachyceny vztahy jednotlivých dutých měr, potřebné pro sledování údajů v relaci.
Jedná se o rošt, který se rovná 6 šichtám (je míněna vrstva rudy umístěné do roštu), či 60 fůrám, 180
kárám nebo 240 tonám 13 . Už zde se skrývá první zrada: ve starých zápisech se soustavně pletou německé
názvy kolečka (der Karren) a káry (dvoukolé koňské nebo i ruční káry, die Karre), takže není zcela jisté,
co je termínem „Kharn“ míněno. Samotné vztahy měr by bylo nutné složitě vyčíslovat pomocí zpráv
o těchto měrách z jiných relací a dob — a pravděpodobně i dost nejistě. Naštěstí je uveden vztah k pevné
jednotce, kterou byl vídeňský centnýř. Ten byl už tehdy dobře určen patenty Marie Terezie z roku 1756
pro Dolní Rakousko a z roku 1764 pro zavádění dolnorakouských měr v Čechách. Jeho metrickou hodnotu
upřesnil zákon o zavádění metrické soustavy z roku 1871 14 na 56,006 kg. Naneštěstí však je váha fůry
uvedena jako 60 vídeňských centnýřů. To odpovídá 3360,36 kg a podle toho by měla kára (nebo kolečko)
1120,12 kg. To je i na koňskou káru moc a na kolečko už teprve.
Musíme se tedy poohlédnout po jiném řešení. Můžeme důvodně předpokládat, že jde o chybu písaře,
který na úřadu nejvyššího mincmistra a perkmistra relaci pro nejvyšší místa ve Vídni opisoval. Jsou dvě
možnosti — správné číslo mělo být psáno buď 16 nebo 6 centnýřů.
Pokud by se jednalo o 6 centnýřů, byla by váha obsahu káry nebo kolečka 112,012 kg. To by sedělo
na kolečko, ale ne na káru. Budeme-li hledat možnost ověření, máme z Horního Slavkova údaje pro obsah
8
NA, VHÚ Jáchymov, sg. VII/a, fol. 82 — Kleofas Fischer a Johann Georg Paulus.
9
S nepatrným rozdílem na posledních desetinných místech způsobeným zaokrouhlením.
10
NA, VHÚ Jáchymov, sg. VII/a, fol. 118, — Johann Anton Behner a Johann Augustin Loebl.
11
G. AGRICOLA, Dvanáct knih o hornictví a hutnictví, l933, Praha, s. 235 — „Neboť rudy se z dvojího důvodu
praží: buď totiž, aby z tvrdých se staly měkkými a křehkými . . . nebo, aby se spálily tučné součástky, jako síra, bitumen,
auripigment, realgar . . . “
12
NA, RKP č. 2124, Horní místa v Čechách 1771.
13 Pro časté záměny s metrickou tunou užívám pro starou míru zásadné termín „tona“ (die Tonne).
14 Zákon z 23. 7. 1871 č. 16/1871 ř.z., čl. IV — vzájemný poměr starých a nových měr a vah.
Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006 27