Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

Změna měření na vážení v českém báňském provozu do 19. století
— problémy a překážky
Ladislav Jangl
Vliv na změny měření a vážení v našem hornictví a v návazných provozech měly jednak rozdílnost
technických možností a ekonomických podmínek (nákladnost použitých pomůcek a zařízení i jejich
provozu), jednak zvyklosti a obyčeje v obchodu s báňskými produkty a v jejich používání. Takový proces
měl analogický průběh v celé Evropě a vrcholil v době, kdy jednotlivé země přijaly metrickou soustavu.
Ve staré literatuře a zvlášť ve starých písemnostech nalézáme informace o velkém množství používaných
měr a vah. Když je blíže sledujeme, zjistíme, že u délkových a plošných měr vznikaly jen menší
diference. Bylo to proto, že se dotýkaly nejchoulostivější stránky báňského podnikání — peněz — protože
bezprostředně ovlivňovaly vlastnická práva podnikatelů (velikost propůjčovaných měr) a do určité míry
i některé provozní náklady, především mzdy (např. úkolová mzda při dobývání ložiska, doprava) 1 . Největší
škálu rozdílů vykazovaly duté míry, s nimi jsou také spojeny největší obtíže při převodu jejich hodnoty na
metrickou. Proto tato práce sleduje okolnosti, které mohly mít vliv na přechod od odměřování k vážení.
Vážení přicházelo do 1. poloviny 19. století v úvahu relativně málo, protože představovalo vícepráci
a dodatečné náklady proti použití samotných dutých měr. Ve starších dobách bylo technicky náročnější
a daleko dražší. Zpomalovalo manipulaci s materiálem (vyžadovalo překládání) a použití více pracovních
sil, bylo tedy ekonomicky neúnosné. Teprve uplatnění mostních vah zjednodušilo, urychlilo a zlevnilo
vážení a dovolilo jeho všeobecné zavedení. Až do té doby se uplatňovalo téměř výhradně při zjišťování
množství konečných báňských produktů, a to především u drahých a barevných kovů. Teprve v době,
která předznamenala podmínky pro vznik průmyslové revoluce, začínalo docházet ke změnám.
Nepřesnosti, chyby a omyly starých horních úředníků 2
Následující pasáže mají svůj význam nejen v tom, že upozorňují, čím vším bylo nutné se zabývat při
excerpci a studiu podkladů pro zjišťování hodnoty dutých měr v báňském provozu a jak bylo takové
zjišťování složité. Jejích význam je především v tom, že uživatelům ukazují, jak oni sami musí přijímat
data, která získají z autentických pramenů nebo z literatury. Že je nemohou vždy brát doslova jako
nepopíratelnou skutečnost, ale že je musí hodnotit (a hodnotit i jejich autory v souvislosti ze soudobou
politickou, ekonomickou a osobní situací). Ověřovat jejich pravdivost a reálnost (třeba i konfrontací
s pozůstatky starého provozu) i správnost výpočtů, aby je interpretovali co možná nejblíže k dřívější
skutečnosti. A tedy aby získané metrické hodnoty byly co nejspolehlivěji použitelné pro konkrétní potřebu
výzkumu ložiskové situace i nebezpečí vyplývající z poddolování.
Přesnost údajů uváděných ve starých relacích
Rozměry dutých měr uváděly horní úřady většinou na celé stopy a palce, málokdy na jejich části (poloviny,
třetiny, čtvrtiny palce), jen zcela výjimečně na tzv. čárky (dvanáctiny palce). Z tohoto hlediska musíme
počítat s možností nepřesnosti ± 0,5 palce, zhruba kolem 13 mm.
Adekvátní převod údajů ze starých relací naráží také na rozdíly ve fyzických délkových měřidlech
používaných v jednotlivých důlních revírech. Ty souvisely jednak s měrami používanými v běžném
občanském životě, jednak s přenášením necejchovaných měřidel z báňské akademie v Banské Štiavnici,
někdy i z jiných revírů. Byly poměrně nepatrné (v řádu milimetrů), ale byly.
Dalším zdrojem nepřesností, a to někdy poměrně značných, jsou méně přesně určené i používané -
zpravidla občanské - duté míry (např. věrtel, korec a další), na které se relace horních úřadů odvolávaly
při udávání obsahů hornických dutých měr. Úměrně k tomu musíme počítat s odpovídající nepřesností
až v řádu krychlových decimetrů.
Nelze opomenout skutečnost, že někdy v jedné a téže relaci nalezneme několik odlišných výpočtů
obsahu podle různých způsobů (podle délkových rozměrů nádob v různých měrách — např. uherské,
dolnorakouské aj., obsah nádob uvedený v kubických stopách a palcích či podle jiných nádob). Zjistíme
i odlišné výsledky podle stejného způsobu převodu.
Z toho vyplývá závěr, že u dutých měr nelze počítat s mírou přesnosti převodů na metrické hodnoty
podobnou jako u délkových měr. Proto také — i když přepočty a výpočty jsou prováděny na řadu
1 Viz L. JANGL, Změny délkových měr v českém hornictví a jejich příčiny, Dějiny věd a techniky 3/2005, v tisku.
2 V textu používám značky a zkratky: 1 ◦ = sáh či látro, 1´ = stopa, 1 ´ = palec, kub. = kubická míra, = plošná
míra; VHÚ = vrchní horní úřad, HÚ = horní úřad.
Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006 25