Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

nástrojů a součástek, kde z počátku podle pamětí A. Heřmana pracovalo kolem pěti, šesti řemeslníků. 43
Postupně se však provoz začal rozrůstat
a továrnu tak rok po založení
tvořila jedna obytná budova
s kancelářskými prostory a
dílna na celkové výměře 600 m 2 .
Do začátku války vzrostl počet
zaměstnanců na 30 a výroba se
postupně zaměřila především na
jednoduché rychloběžné kovářské
vrtačky, ruční nůžky na plech a
lisy. 44 Již v této době patřily zdejší
výrobky k nejmodernějším svého
druhu a po překonání počátečních
obtíží s odbytem (kdy rakouský trh
rychloběžných vrtacích strojů byl
z velké většiny saturován dovozem
převážně z Německa a Anglie) začaly
být dodávány do celého tehdejšího
Rakouska-Uherska. V roce
Obr. 16. Továrna Josefa Volmana
v Čelákovicích v roce 1910
1911 přistavil J. Volman ještě nový provoz slévárny, ale další plány na rozvoj závodu zastavila definitivně
první světová válka.
3. Podnikatelé a podniky v průběhu a po skončení První světové války
Velký zlom pro průmysl v Rakousku-Uhersku znamenala první světová válka. Rozvoj strojírenských
podniků byl vypuknutím první světové války přibrzděn a v některých případech i zastaven. Tam,
kde se výroba nezastavila, musela být často přizpůsobena válečným potřebám, přičemž docházelo
k opotřebování strojního parku, aniž by se dbalo alespoň o jeho částečnou obnovu. Podniky nemohly
pokračovat v nastoupené snaze o rozšiřování výrobního sortimentu a objemu výroby, ve většině případů
ani ve svém dalším plošném a personálním rozšiřování.
Hlavní rozmach u sledovaných firem tedy započal až po skončení první světové války. S různými
obtížemi se podařilo u všech podniků navázat na předválečnou výrobu a dále ji rozvíjet. Sledované
strojírenské podniky tak kopírovaly celorepublikový i celosvětový trend nárůstu strojní výroby, který
je možno zaznamenat v letech před první světovou válkou a zvláště pak po jejím konci. Během první
poloviny 20. století se strojírenství stalo jedním z nejvýznamnějších průmyslových odvětví ve všech
průmyslově vyspělých zemích světa. 45
V novém československém státě se vytvořily pro vývoj obráběcích strojů nové a dá se říci příznivější
podmínky. Na našem území zůstala téměř polovina kovozpracujícího průmyslu bývalé habsburské
monarchie. Vývoj však měl i své stinné stránky. Společně s konjunkturou průmyslové výroby v sousedním
Německu vyvstal pro československý průmysl, včetně strojírenského, silný konkurent s technicky
dokonalými výrobky, což nutilo český průmysl k technickému zdokonalování, ale hlavně k boji o staré
trhy a k hledání trhů nových. 46 Domácí trh sám o sobě nezajišťoval dostatečný odbyt a naše strojírny
byly odkázány značnou měrou na vývoz. Na druhé straně vysoce účinnou pomoc pro výrobu obráběcích
strojů znamenala všeobecná racionalizační vlna, která od poloviny 20. let 20. století proběhla prakticky
všemi závody v Československu. Důsledně byla požadována racionální strojová výroba s nejmenšími
ztrátami na práci a materiálu. 47
Zůstává skutečností, že o moderní výkonné a přesné obráběcí stroje byl od poloviny 20. let
značný zájem, který byl natolik silný, že vnitrostátní výroba převýšila dosud dominantní dovoz strojů
43 Podnikový archiv TOS Čelákovice, Paměti A. Heřmana.
44 J. Volman, továrna na obráběcí stroje Čelákovice, Čelákovice 1940, s. 7; Výrobní program národního podniku
TOS Čelákovice, Praha 1972, s. 6.
45 Srov. , Strojírenská technologie, in: Studie o technice v českých zemích 1918–1945, sv. 5, Praha 1995,
s. 265.
46 , c.d. s. 418.
47 , Historie předchůdců TOS Hostivař ve výrobě obráběcích strojů od 50. let 19. století do 50. let
20. století, in Továrny strojírenské techniky v 19. a 20. století, Práce z dějin techniky a přírodních věd sv. 9, Praha 2005,
s. 34.
Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006 113