Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

V Paříži vyrostl u příležitosti světové výstavy v roce 1900 most Alexandra III. ∗ Organizátor výstavy
Alfred Picard a městský stavební rada Eugène Hénard pověřili realizací mostního inženýra Louise-Jeana
Résala (1854–1920).
Nikoli mezi největší, ale zcela jistě mezi nejkrásnější mosty tohoto období patří pražský most
Svatopluka Čecha, navržený v roce 1904 Janem Koulou za spolupráce Jiřího Soukupa a Františka Mencla.
Obloukový železný most s bohatou uměleckou výzdobou byl vystavěn v letech 1906–1908. [8]
Vraťme se na severoamerický kontinent. Roku 1892 inženýr Oliver W. Barnes spolu s prezidentem
Pennsylvania Railroad Alexanderem J. Cassattem a projektantem mostů Gustavem Lindenthalem koncipovali
plán stavby Hell Gate Bridge. Casset viděl projekt (původně nazývaný East River Arch Bridge)
jako příležitost přivést pensylvánské železnice do New Jersey a dále přes New York City na západ do
Nové Anglie. Projekt celku 3,25 míle ( ∼ = 5,2 km) dlouhého železničního mostu z Astorie, Qeensu do
Jižního Bronxu se skládal z několika částí. Nejvýraznější byl obloukový most přes Hell Gate s rozponem
1017 stop a šest palců ( ∼ = 310 m), jenž byl v době svého dokončení největším obloukem na světě. Čtyři
betonové věže tvořící jakési brány mostu jsou 250 stop ( ∼ = 76,2 m) vysoké.
Čechův most v Praze Hell Gate Bridge
Při výběru nejvhodnější konstrukční varianty hlavního mostního pole přes Hell Gate bylo posuzováno
několik variant, které však nevyhovovaly požadavku na odolnost vůči dynamickému zatížení
od projíždějících nákladních vlaků a požadavku na zakřivení trati kvůli vyhnutí se budovám státní
nemocnice na Ward’s Islandu. Zvolené řešení bylo finančně nákladné v základové části, ale oproti jiným
variantám mělo menší spotřebu ocele. Na statický návrh mostní konstrukce zaměstnal Lindenthal 95
inženýrů a sám se věnoval především výtvarnému ztvárnění navrhovaného mostu. Lindenthal koncipoval
most jako bránu pro parník vplouvající do newyorského přístavu. Most byl dobře vidět z obou břehů
řeky a ze všech vyvýšených míst ve městě. Jako svého asistenta povolal Lindenthal Othmara Ammanna.
Kolem roku 1905 existovaly dva návrhy na most. První kopíroval návrh Alexandra Gustava Eiffela na
Garabit Viaduct ve Francii. Druhý návrh byl o něco plošší oblouk.
Další návrh, který byl definitivně vybrán, se inspiroval podobným návrhem mostu přes Rýn v Německu.
Na Hell Gate se spotřebovalo více oceli než na Manhattan a Qeensboro dohromady. Nosníky byly
vyrobeny z nedávno vyvinutého materiálu — uhlíkové oceli. Lindenthal se podílel na konstrukci pilířů,
jejichž základové kesony jsou zahloubeny až na pevnou skálu do hloubky 90 stop ( ∼ = 27,4 m). Přepracoval
věže z původního návrhu z roku 1906 navržené podle doporučení architekta Henryho Hornbostela.
V původním návrhu byla mezera patnáct stop mezi zděnými věžemi a ocelovým obloukem. Lindenthal
se obával, že se veřejnost bude domnívat, že věže nesou oblouk, a přidal nosník mezi vrchní pásnici
oblouku a věž, takže vypadají spojeny. Nosníky nemají statický význam, ale dotvářejí architektonické
řešení mostu.
Stavba mostu byla zahájena roku 1912, dva roky poté co projely první vlaky tunelem pod Hudsonem
do nádraží Pennsylvania Station na Manhattanu. Ke konci roku 1915 se proťaly dvě trajektorie ocelových
∗ Most byl pojmenován na počest ruského cara Alexandra III., jehož syn Mikuláš II. se zúčastnil slavnostního položení
základního kamene roku 1896. Ačkoli byla Francie na přelomu století republikou a Alexandr III. ztělesňoval konzervativní
autokratický režim, chtěla tak Francie vyjádřit uznání svému významnému spojenci na poli mezinárodní politiky. [12]
Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006 7