Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

V roce 1919 byla zřízena trať s normálním rozchodem pro posun vagónů z hlavního závodu, ale již
v r. 1921 byla opět rozebrána. Předpokládalo se její nahrazení úzkokolejnou tratí, na které se plánovalo
místo využití parních lokomotiv použít pro zimní období benzínovou lokomotivu, která měla ušetřit
na zvýšených nákladech za zimní provoz. K vlastní realizaci plánu však nedošlo, protože právě ve
dvacátých letech (zvláště r. 1923) došlo k radikálnímu snížení těžby a zpracování grafitu. Jak známo,
podnik sice ještě přežil velkou hospodářskou krizi třicátých let 20. století, ale poté následoval úpadek. 87
Nové německé nacistické vedení přineslo radikální omezení provozu železnice, v činnosti v r. 1940 zůstal
pouze úsek dlouhý asi 4 km, který spojoval cihelnu, pilu, hlavní závod a nádraží. Za druhé světové války,
koncem roku 1943, se přistoupilo k tomu, že nevyužité úseky úzkokolejné železnice byly odstraněny a
přemístěny do jiných míst. S tím souviselo i to, že v listopadu 1942 byla provozuschopná pouze jedna
lokomotiva Krausovka, která byla údajně v r. 1944 prodána neznámo kam. Druhá lokomotiva se údajně
ještě 26. března 1945 nacházela mimo provoz v závodě, byla ale také již prodána. Není také známo, v jaké
podobě pak podnikový železniční provoz probíhal. Zvláštností byl provoz benzínové lokomotivy pro práci
v dolech, která byla zatím nezjištěného původu. Pracovala, jak to dokládají fotografie místa, kde ústila
štola „Josefi“, vydávající tak svědectví o povrchové železnici vedoucí až k šachtě Ferdinand pod Mokrou.
Je o ní bezpečně zjištěno, že v r. 1923 obdržela nový dvouválcový čtyřtaktní motor od firmy Daimler.
Lokomotiva měla výkon 6 koňských sil (PS) a řetězový pohon, průměr válce 66 mm, zdvih 125 mm,
vážila 1200 kg, měla délku 2340 mm, šířku 800 mm a výšku 1350 mm. Průměr kol byl 380 mm, rozchod os
740 mm. A r. 1941 byla společně s kolejnicemi ze štol předána do schwarzenbergské cihelny v Lovosicích. 88
Závěrem je možno říci, že tato úzkokolejná železnice pro potřeby vnitropodnikové dopravy knížecích
Schwarzenbergských grafitových závodů přepravila odhadem neuvěřitelně velký objem dopravovaného
zboží. Jenom přibližným (a velice hrubým) odhadem za roky 1894–1930 lze říci, že pouze u položky
rašelina představuje odvezené množství v rozsahu cca 356 tis. tun. Značně zavádějící průměr pak činí cca
1 mil. rašeliny ročně. Obdobně značné množství, bohužel není spočítané ani přesně, ale ani přibližným
odhadem, jež železnice přepravila u dřeva, které se v závodech používalo jak k výdřevě v dolech a při
stavbě dřevěných zařízení v rámci jednotlivých závodů, tak při jeho spalování v kotelnách u parních
strojů, tak i k výrobě sudů a dalších obalů potřebných pro dopravu již hotových tuhových polotovarů
či výrobků. 89 Bohužel, dochované archivní materiály nám neumožňují ani přibližně stanovit, kolik tento
objem činil u přepravy hrubé (nezpracované) tuhy při její dopravě z místa vytěžení na místa úložišť
na haldách, následně pak z těchto hald do zpracovatelského hlavního závodu a kolik zase při poslední
přepravě již čistého (upraveného) grafitu přepravovaného ze skladů na překladiště u k. k. St. B.-Station
Schwarzbach-Stuben tj. Černá-Hůrka. Podobně dnes nejsou k dispozici žádné přesné a konkrétní údaje
o těžbě tuhy a využívání dřeva a rašeliny pro období let 1945–1957, kdy se ještě na některých místech
bývalého knížecího Schwarzenbergského grafitového podniku tuha těžila. 90
Dnes se již z celého systému podnikové úzkokolejné železnice nic nedochovalo, protože po roce 1959
vše, co nebylo rozebráno a odvezeno, zatopily vody Lipenské přehradní nádrže, tzv. „Malého Lipna“. 91
Článek vznikl jako součást připravovaného textu ” Jihočeská grafitová těžařstva v regionální paměti
české krajiny“. — Projekt byl realizován za finanční podpory státních prostředků prostřednictvím GA
ČR č. 409/04/1213. Autor tímto děkuje GA ČR za poskytnutou finanční podporu.
87
Tamtéž, pobočka ČK, Fond BS Č, inv. č. 140, sign. 224 S, kart. č. 44, Zprávy o provozu 1904–1927, Měsíční zprávy,
statistika 1928–1941.
88
SOA Třeboň, pobočka ČK, Fond BS Č, inv. č. 115, sign. 201 S, kart. č. 16, Výpis ze statistického elaborátu o tuhových
dolech v Černé 1897, Popis tuhových dolů, závod k 1. V. 1938.
89
SOA Třeboň, pobočka ČK, Fond BS Č, inv. č. 115, sign. 201 S, kart. č. 16; inv. č. 139, sign. 2131, kart. č. 42.
90 K tomuto svým způsobem poslednímu období těžby jsem zatím žádné upřesňující údaje nesehnal.
91 J. DVOŘÁK, Z historické geografie jihočeského vodního hospodářství do roku 1938 (S plánem na výstavbu tzv.
Šumavského jezera – přehrady u Kienbergu/Loučovic z roku 1892), Historická geografie 33, Praha 2005, s. 119–156. Srov.
Zdeněk BAUER, Die Bahn unter dem Wasserspiegel des Lipno-Stausses, Eisenbahn 6/1996, S. 237–238. Tento článek
— jehož kopii jsem, bohužel, obdržel od Studiendirektora Manfreda Pranghofera, profesora Adalbert-Stifter-Gymnasium
Passau (kterému touto cestou děkuji za jeho laskavou pomoc) až po dokončení mého článku, který jsem dosti klopotně
sestavil na základě zlomků archivního materiálu a informací pocházejících od pamětníků. Při svém pátrání v dostupné
české literatuře jsem se asi trapně přehlédl, neboť jsem zatím nenašel česky psaný text ing. Z. Bauera.
46 Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006