Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

nákladu bylo pochopitelně naprosto nerentabilní, korby musely být tedy ještě přenášeny. To se týkalo
i různých nosítek (často vidíme na jejich zobrazení průběžná držadla). Proto bylo nakládání menší úměrně
k okamžité potřebě.
Zdrojem nepřesností byl i způsob odměřování rozměrů některých nádob. Relace totiž neuvádějí, zda
u nádob se šikmými stěnami byla odměřována šikmá nebo svislá výška. Podle zkušeností lze předpokládat,
že spíše byla měřena šikmá výška podél stěny nádoby. Rozdíl může dělat až několik procent.
Ani používaná délková měřítka či nádoby nemusely odpovídat originálním etalonům, ať už to byl
důsledek nepřesné výroby z rukou místních řemeslníků (např. při zavádění dolnorakouských měr a vah
v 18. stol. byly předávány jen tabulky přepočtů, podle kterých měly místní instance dát vyrábět příslušné
míry a nádoby samy na svůj náklad), 15 nebo důsledek opotřebení. I proto nejsou údaje v relacích pokaždé
zcela přesné. Ani horní úředníci nepracovali dostatečně přesně. To dokazuje např. hlášení úředníka
Martince z VHÚ Příbram z 11. 8. 1777, uvádějící, že jednak „české látro je o 7 ´ 8 ´ menší než uherské a o
3 ´ 5 ´ než vídeňské látro, a vídeňské o 5 ´ 5 ´ kratší než uherské“ a v tabulce za zprávou že „český sáh se
liší od uherského o 7´ 8 ´ a o 3´ 6 ´ od vídeňského“. Ani jeden údaj, jakkoliv přepočítávaný, neodpovídá
oficiální hodnotě.
Příčiny změn v přístupu ke zjišťování množství materiálu dutými měrami
Během 19. století — a zvlášť jeho 2. poloviny — se ustupovalo od pouhého odměřování množství vytěžených,
přepravovaných a užívaných materiálů — rud, dřeva, dřevěného a pak i minerálního uhlí, hutních
přísad, důlních potřeb aj. Oficiální hranicí by měl být zákon z roku 1871, 16 kterým byla v Rakousku-
Uhersku přijata metrická soustava. V něm už nebyly specifikovány velice četné staré jednotky, místo
nich nastoupily jako základní jednotka délky, plochy a objemu metr, základní jednotka míry tekutin litr,
základní jednotka váhy gram a jednotky od nich odvozené. S konečnou platností od roku 1876.
Ve skutečnosti nešlo o tak ostrý a skokový předěl. Příčina byla v tom, že stát — jako ostatně další
evropské státy — reagoval až následně na rozvoj výroby a obchodu, kde se rozhodovalo o používání měr
a vah. Obyčejní občané měli na změnu jen nepatrný vliv a v podstatě se jen přizpůsobovali, když místo
libry másla, chleba nebo masa si koupili půl kilogramu a při kupování látky měřili na metry místo na
lokte.
Stav v 18. století před změnami a předpoklady změn
Ke změnám, které vytvářely podmínky pro průmyslovou revoluci a s ní spojené změny, se schylovalo
už dávno. V polovině 18. stol. měla habsburská monarchie na vybranou — buď řada reforem armády,
státní správy a především výroby, nebo zánik. Stát musel preferovat vše, co sloužilo k jeho zachování.
Tereziánské a později i josefinské reformy státní správy (od 1749 a od 1751) měly za cíl odstranit
dosavadní těžkopádnost, kdy se vše spíš nevyřizovalo než vyřizovalo. Zrušení nevolnictví (1781) a reformy
školství (od let 1774–1775) měly zajistit pracovní síly a zvýšit jejich kvalifikaci. Úpravy právního systému
(od 1765 do 1781) měly kromě mnoha jiného zajistit větší bezpečnost pro podnikání a jistotu pro investice.
Úprava obchodních styků uvnitř monarchie a sjednocení celních tarifů (1752, 1775) i mincovní reforma
(1753–1754) měly vytvořit podmínky pro rozvoj vnitřního i mezinárodního obchodu. Pro daňové účely
(i k zajištění branců pro armádu) bylo zavedeno sčítání lidu (1754), katastry (1713, 1756, 1785–1789
a stabilní katastr 1817, zpracovávaný hlavně v letech 1824–1836 a později průběžně doplňovaný) a berní
a urbariální patent (1789) měly vytvořit podmínky pro snadnější a hlavně vyšší výběr pozemkové daně,
která byla dosud hlavním zdrojem státních příjmů. Od let 1855–1856 byly definitivně zavedeny jako
jedině platné dolnorakouské míry a váhy. 17
Dalším zdrojem státních příjmů měly perspektivně být daňové příjmy z výroby a obchodu. Rozvoj
výroby však nebyl myslitelný bez zajištění surovin, především nerostných. K tomu měl sloužit průzkum
jejich ložisek, do kterého stát investoval v druhé polovině 18. stol. značné prostředky. Závisel ovšem na
kvalifikovaných silách, které zajišťovalo vznikající báňské školství (od roku 1716 horní škola v Jáchymově,
1763–1770 Peithner na pražské universitě, od 1770 přeměna horní školy v Banské Štiavnici na báňskou
akademii a od roku 1849 báňská akademie v Příbrami).
15 Rozměry nádoby nedovedli stanovit a spočítat ani vrchnostenští úředníci, jak uvádí ve své práci Sedláček. Nedovedeme
si představit, jak asi mohl dutou míru podle tabulky přepočtů zhotovit truhlář nebo dokonce tesař, který většinou neuměl
ani psát a počítat. Odměřování obsahu podle nasypávání hrachu nebo jiného materiálu bylo také velmi pochybné zvlášť u
velkých nádob, to nakonec dosvědčují i údaje o kubickém obsahu v uvedených příkladech.
16 Zákon o zavedení metrické soustavy z 23. 7. 1871. č. 16/1872 ř.z.
17 Byla to nařízení z 18. 7. 1855 č. 127/1855 ř.z. — dolnorakouské míry v Čechách; nařízení ze 13. 12. 1856 č. 5/1857 ř.z.
na Moravě; nařízení z 15. 7. 1856 č. 124/1856 ř.z. ve Slezsku.
Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006 29