Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

a Mokré. Třetí a nejdelší větví v délce 5795 m byla tzv. „rašeliništní dráha“, 63 která vedla údolím Olšiny 64
směrem k Vltavě, ke skladu dřeva na silnici vedoucí k Dolní Vltavici 65 a k Stögerwaldu a Rothbachu
na pravém břehu řeky Vltavy. Její konečná ležela v bezprostřední blízkosti rašeliniště u Fleissheimu. 66
Tato třetí část byla zcela nová, neměla žádného koněspřežného předchůdce, jako tomu bylo v případě
prvních dvou větví vnitropodnikové dopravy. Celková délka železničních kolejnic obnášela přes 10,8 km,
přesně 10 867,4 m. Rozchod byl 600 mm, nejmenší oblouk představoval 40 m a nejvyšší stoupání činilo
15,3 promile. Při vlastním železničním provozu se ale nakonec ukázalo, že původně použité kolejnice,
které měly výšku 68 mm a únosnost 7,3 kg/m, trpěly během zdejších velkých teplotních rozdílů častým
poškozením spojeným s popraskáním (jak uvádí zpráva z r. 1898), a proto došlo k jejich výměně za
kolejnice, které měly parametr 10 kg/m. 67 A konečně v r. 1909 přibylo 500 m dlouhé odbočení na trati
(druhá větev), která spojovala dohromady ostatní důlní závody, které se nacházely u Hůrky a Mokré,
k nově postavené cihelně v blízkosti Auwerku u Olšinského potoka, která se tak stala významnou a
nedílnou součástí celého knížecího těžebního a zpracovatelského podniku. 68
Pohled na obě lokomotivy ” Krausovky“ s jejich osádkami – začátek 20. stol.
Ze šumavského dřeva vytěženého ve schwarzenberských polesích bylo na hlavním závodě v Hůrce
postaveno lokomotivní depo pro obě parní lokomotivy používané pro potřeby vnitropodnikové dopravy
knížecích Schwarzenbergských grafitových závodů. Od samého počátku (1894) sloužila na úzkokolejce
dvouosá lokomotiva typ XIV „Krausovka“ 10 PS, která měla výrobní číslo 3080/1894. 69 K ní přibyla
koncem roku 1899 druhá lokomotiva stejného typu, která ale měla výrobní číslo 4163. Obě byly vyrobeny
v bavorském Mnichově. Váha byla 4,9 t., plochu pro ohřev měla 6,4 m 2 , průměr válců činil 140 mm, zdvih
240 mm, rozchod os 900 mm, průměr kol 580 mm a tlak páry byl 12 barů. 70 Dne 26. února 1895 byla
trať k nádražní stanici Černá-Hůrka zkolaudována. Povolená rychlost zde obnášela 12 km/h, zatímco
na ostatních větvích byla povolena rychlost pouze 10 km/h. Na východní hlavě kolejiště stanice Černá-
Hůrka 71 byla vystavěna zcela nová nakládací rampa, která stála mezi úzkokolejnou tratí a železnicí
63 Německy „als Torfbahn“.
64 Německy označované ale jako „Olschbaches“, což doslovně značí Olšinský potok.
65 Německy „Unter Moldau“.
66 Německy psáno „Fleißheim“, česky doslovně jako „Pilníkov“. Důležité informace lze dále vyhledat: J. KOUCOUREK,
Český atlas — Jižní Čechy, s. 76, Lipensko III., Původní tok Vltavy na mapě z r. 1936.
67 Německy uváděno „bei grösseren Tempertaturschwankungen“, jak uvádí zpráva z r. 1898.
68 Německy „zur neuen Ziegelei in der Nähe des Auwerkes beim Olschbach“.
69 Německy „eine zweiachsige Krauss’sche 10-PS-Lokomotive des Typs XIV. Fabriknummer 3080/1894“.
70 SOA Třeboň, pobočka ČK, Fond BS Č, inv. č. 115, sign. 201 S, kart. č. 16, Výpis ze statistického elaborátu o tuhových
dolech v Černé 1897, Popis tuhových dolů, závod k 1. V. 1938.
71 Německy „auf dem östlichem Gleiskopf der Station Schwarzbach-Stuben“.
42 Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006