Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

Poznámky:
Tab. 3. Polohy některých míst — srovnání
G Noe˙˙l Noe˙˙l G nové nové Rozdíly Rozdíly
Místo (Noe˙˙l) Zdroj Místo (nové)
◦ ´ ´ ◦ ´ ◦ ´ ◦ ´ Gmin
Rachol / Goa 74 35 14 15 18 74 00 15 30 MPA Goa -2,3 +12´
Ceilani portum 83 20 29 8 50 83 15 8 33 mapa Trincomalee -0,4 -17´
Trinquimale
Macaum 113 27 44 22 12 113 25 22 30 MPA Macao -0,2 +18´
Pekinum 116 29 44 ? 116 25 39 55 MPA Beijing -0,3 –
Nankinum 118 23 59 ? 118 50 32 00 MPA it Nanking +1,7 –
Hoayngan 118 53 59 33 32 119 01 33 35 mapa Huaiyin +0,5 +3´
1) Pro Pekinum a Nankinum jsem nenalezl u Noe˙˙la změřenou šířku.
119 10 33 32 mapa Huai’an +1,1 0
2) K poloze Hoaynganu jsou v mapě dvě velmi blízká místa s podobnými názvy
3) MPA — Malý politický atlas [14] udává místa v mapách pro nás prakticky zeměpisnými souřadnicemi.
4) „mapa“ znamená odečet poloh z map 1:4 500 000 Nového atlasu světa [15].
Rozdíly zeměpisných délek z předposledního sloupce tabulky 3 ukazují na jejich velmi dobré určení
– některých přímo od Paříže ze zatmění Měsíce, některých z rozdílů od Hoaynganu, určeného z měsíců
Jupiterových. Rozdíly (až na první) jsou menší než nejistota pozorování zatmění těchto satelitů podle
tabulky 1. Navíc do výsledku vstupují osobní chyby dvou pozorovatelů, nepřesnosti chodů dvojice hodin
a stanovení jejich korekcí na místní čas z měření výšek hvězd a/nebo Slunce.
V letech 1908–1909 pracovala v Číně britská kartografická expedice [16]. Ta mimo jiné měřila
astronomicky souřadnice některých míst a zjistila, že „stará jezuitská délka je asi o 28 mil chybná“.
Předpokládáme-li, že Britové tím mínili anglickou statutární míli (1,60933 km — ale na tom příliš nezáleží),
vyjde nám pro průměrnou šířku 28 ◦ chyba v délce asi 1 min 50 s, což je přibližně opět ta nejistota
pozorování zatmění Jupiterových měsíců. Je tedy skutečně třeba hledět na jezuitské astronomické práce
z konce 17. století s patřičnou úctou.
Kapitola III. „Šířky & délky různých míst v Číně & Indii“ ([1], str. 31–40) popisuje měření
šířek v letech 1687–1708, většinou z výšek Slunce v poledníku, někdy i z výšky Polárky. A kromě míst
v Číně a Indii zahrnuje i Brazilskou Bahii. Zpracování měřených výšek respektuje (ne vždy a spíše po
roce 1700) i vliv refrakce. Ty délky se týkají jen Číny a většinou se určovaly od známých míst podle tras
po silnicích nebo řekách, pomocí map a magnetických orientací. Tak vznikl Katalog délek, šířek a
vzájemných vzdáleností některých čínských měst (str. 37–40), který obsahuje tyto údaje pro 82
míst. To již nebudeme zkoumat, také proto, že ty délky jsou velice přibližné.
Další kapitoly Noe˙˙lovy knihy jsou věnovány např. tvorbě katalogu jižních hvězd (rektascence,
deklinace a magnitudy), dokončeného roku 1687, pozorování planet, zkoumání čínského kalendáře a
souhvězdí. I to je mimo naše téma.
6. Patre Francisco Noe˙˙l - „geodetický astronom“ a autor
Lze říci, že učený jezuita Noe˙˙l se skutečně osvědčil jako „geodetický astronom“, řečeno moderním
termínem. Na vysoké úrovni své doby řešil dosti obtížné problémy, které i pro nás ve 20. století nebyly
vždy příliš snadné — i když jsme ovšem usilovali o podstatně vyšší přesnost.
Jeho kniha [1] má charakter podrobné „technické zprávy“ s detailním popisem každého kroku měření
a výpočtů, přesněji — každého mezivýsledku. Množství číselných dat by umožnilo celou jeho práci
přepočítat a analyzovat, snad i z hlediska různých chyb osobních a přístrojových. Bylo by to ovšem dosti
zdlouhavé a namáhavé, a přínos výsledku pro zkoumání dějin vědy nejistý. Avšak stálo by za to pátrat
po tom, zda někdo někdy využil ta pozorování, která Patre Francisco Noe˙˙l vykonal a v knize zveřejnil,
52 Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006