Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

Zařazeno do širších souvislostí, trend vzniku specializovaných továren na obráběcí techniku
souvisel s řadou pronikavých změn v hospodářství rakouské monarchie. V posledních třech desetiletích
existence habsburské monarchie se přitom průmysl v českých zemích rozvíjel dynamičtěji než průmysl
v rakouských zemích a to zvláště v českém vnitrozemí, kde spočívalo těžiště třetí zakladatelské vlny
let 1903–1914. 28 S tím v tomto období úzce souviselo zastínění lehkého průmyslu průmyslem těžkým.
Zatímco tempo růstu textilního průmyslu se zpomalilo, průmysl strojírenský a chemický v této době
zaznamenal nejrychlejší tempo svého růstu. Počet osob zaměstnaných v textilním průmyslu se zvýšil
v období od roku 1890 do 1910 o 71 658 (tj. o 56 %) zatímco ve strojírenství o 118 926 (tj. o 253,2 %)
a v chemickém průmyslu o 31 355 (tj. o 227,3 %) osob. Vyjádřeno indexem průmyslové výroby kde
rok 1900 = 100, je přírůstek strojírenské výroby v Předlitavsku ještě patrnější, v roce 1905 činil 121,
v roce 1910 171 a k roku 1913 již 196. Jinak řečeno přírůstek ve strojírenství činil za třináct let
téměř dvojnásobek. 29 Rakousko-Uhersko, alespoň co se týče své předlitavské části, ve vývoji průmyslu
nikterak nestagnovalo. Plně se zapojilo do nastupující celoevropské vlny druhé průmyslové revoluce,
charakterizované rozmachem výroby a zvýšeným využitím elektrické energie a výbušných motorů. 30
Konec 19. a začátkem 20. století došlo v průmyslu našich zemí k prudkému rozmachu zejména
parního pohonu. Od roku 1876 do roku 1902 stoupl výkon parních strojů v Předlitavsku téměř pětkrát,
v českých zemích šestkrát. 31 Pokud vezmeme za hlavní ukazatel technické úrovně právě parní stroj,
zůstávalo technické vybavení Předlitavska za státy jakými byla Velká Británie, Francie, Německo.
Samotné české země však vykazovaly větší vybavenost parními stroji než Francie či Itálie. 32
Obr. 10. Bratr Otakara Volmana
František
Otakar Volman od roku 1906 zastupoval svého otce ve vedení
podniku. Po úmrtí otce v roce 1908 se stal spolu se svým bratrem
Františkem a matkou Annou Volmanovou spolumajitelem podniku.
V roce 1912 bylo přistoupeno k výstavbě nových výrobních prostor,
kde se již přihlíželo k zvýšeným požadavkům ve výrobě obráběcích
strojů. Zároveň se zvýšil počet zaměstnanců na 50. Původní sortiment
vrtacích strojů pro ruční, šlapací i řemenový pohon, kovářských
ohýbacích strojů, soustruhů a jeřábů byl v posledních letech před
válkou doplněn o výrobu elektrických vrtaček, hoblovek, vodorovných
obrážeček, kotoučových brusek, leštiček, rýhovacích strojů a frézek.
Koncem roku 1901 Arno Plauert, za finanční pomoci své
matky, vstoupil jako společník do varnsdorfské strojírny, založené
Otto Petschkem v roce 1896 ( ” Nordböhmische Werkzeug-maschinen
Fabrik Otto Petschke u. Co. i. B.“). Zároveň zde, v prosperující
továrně zaměřené tehdy kromě obráběcích strojů i na pletací stroje,
vykonával funkci vedoucího výroby. Plauert se dokázal v novém prostředí
velice rychle zorientovat. Jeho vstup měl za následek, že se
v lednu 1902 změnily majetkové poměry firmy Otto Petschke natolik významně, že byla přeměněna
na veřejnou obchodní společnost za finanční spoluúčasti obou spolumajitelů. Hlavním představitelem a
zároveň osobou vystupující za společnost na veřejnosti se stal Plauert. To mu však nestačilo a již v roce
1903 odkoupil podnik od Petschkeho a stal se tak jeho jediným majitelem. V následujícím roce je již
Arno Plauert veden v podnikovém rejstříku jako jediný majitel, což by odpovídalo ambiciozní povaze
mladého Plauerta. Příčina převzetí však byla daleko prozaičtější. Firmě následujícího roku hrozil krach
a konkurzní řízení, přičemž Otto Petschke odmítl ve firmě setrvat. Podle vzájemné smlouvy obou spolumajitelů
v případě odstoupení jednoho z podílníků mohl převzít firmu ten, který byl ochoten vyrovnat
podíl druhého a uhradit případné schodky. Arno Plauert se rozhodl podnik zachránit a převzít na sebe
odpovědnost za jeho další osud. Výrobní program tehdy sestával z hrotových soustruhů a sloupových
vrtaček, které nacházely odbyt v celém Rakousku-Uhersku. Plauert se po převzatí podniku pokoušel
sortiment rozšířit a tudíž se započalo s hledáním nového sortimentu. Do začátku první světové války bylo
28
s. 281.
, Dynamika průmyslového rozvoje v meziválečném Československu, ČČH, č. 2, roč. 94, Praha 1992,
29
Srov. , České země v éře první republiky, díl I., Praha 2000, s. 198–199.
30 Tamtéž s. 199.
31 Výkon parních strojů dosahoval vyjádřeno v ks v Předlitavsku v roce 1876 149 592 ks, v roce 1902 již 849 247. Jen
v českých zemích se oproti roku 1876 zvýšil výkon parních strojů z 96 698 ks na 576 511 ks. Srov. , Hospodářství
českých zemí 1880–1914, Praha 1990, s. 13.
32 Tamtéž s. 14.
Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006 109